Mahatma Gandhi použil rovněž pokojnou metodu hladovky k demonstraci za práva Indů na sebeurčení. Foto: GNU/FDL Wikimedia Commons
Milí čtenáři, jak víte, jsem v redakci těchto novin a proto jsou mi zcela přirozeným způsobem některá témata blízká. Je úplně jasné, že my z redakce reagujeme na to, když jsou v Hongkongu ničeny naše kanceláře, na Taiwanu ukradeny počítače a kolegové v New Yorku napadeni a zraněni. Píší se články a tisková sdělení a každého, kdo je k dosažení informují, aby se to dostalo na veřejnost a přivedlo se světlo do temnoty. Neboť pachatelé se právě obávají světla veřejnosti, nemá přijít na denní světlo, kdo jsou ti skuteční muži a darebáci v pozadí. O tom se ale dozvíte více v „Devíti komentářích o ČKS“.
To mi tak akorát stačilo. Jednou brzy ráno v únoru mi přišel E-mailem link k prezentaci nové německé verze stránky pro hladovku. Tato stránka patří k Epochtimes Evropa a je zapojena do stránek celosvětové štafetové hladovky. Byla jsem dojata, neboť jsem ještě nepoznala takovou variantu, angažovat se pro něco, aniž by byl vyvíjen nátlak na účastníky nebo na společnost.
Přirozeně, že lidé vždycky drželi hladovku, aby získali pozornost nebo dokonce činili nátlak na politiku. Pořád si kladu otázku, zda je tato odevzdanost pořád ještě z čistého srdce, jestliže je spojená s jasným úmyslem. Ale tady u štafetové hladovky je to něco úplně jiného. Nejde o to, přivést se do nebezpečí života a vytvořit politický nátlak tím, že nepřímo postavíme otázku viny. Je to jednoduše a hladce jenom jedna metoda, jak projevit svou solidárnost a sice od srdce s obětavostí a zřeknutím se potravy vždy na jeden den, jehož načasování si každý může zvolit sám. Četnost a místo kde se solidárně hladovka drží, proto nehraje žádnou roli. Síla srdcí, která takto vzniká dosáhne každé místo na světě.
Zcela spontánně jsem se rozhodla zúčastnit se: zcela nepřipravena, ale s pevnou vůlí a veselou myslí. Když něco dělám tak to neprotahuji, tedy jsem se okamžitě zapsala, neboť jsem toho rána ještě nesnídala Potom jsem začala přemýšlet, které dny budu moci tuto akci dále podporovat, aniž bych se dostala do konfliktů se svými soukromými i pracovními povinnostmi. Přitom jsem si teprve všimla, jak velkolepá tato akce skutečně je, neboť už příští den jsem byl pozvána na jídlo. A neexistuje nic horšího, než mít špatný pocit za druhé, když zůstane někdo u prázdného talíře. Tedy jsem se pro tento den nezapsala. Ale mohla jsem naplánovat, jak to bude pro mne a mé okolí vhodné. A přirozeně také budu moci o této štafetové hladovce podat zprávu, až budu sedět s ostatními u jídelního stolu, v tomto případě v tom není žádný rozpor, nýbrž možnost nezacházet do extrémů.
Tedy hladovím. Hladovím, abych propůjčila svou solidárností této akci více síly a dosahu. Hladovím, abych podpořila statečného právníka Gao Zhishenga, Guo Feixionga, Chen Guangchenga a všechny ty odvážné muže a ženy v Číně, kteří mají tu odvahu povstat proti špatnému komunistickému režimu. Hladovím také pro ty Číňany, kteří se ještě neprobudili a kteří se ani nechtějí podívat do očí skutečnostem a prokázaným faktům. Nebo co je ještě smutnější, veřejně ČKS podporují a doporučují. Hladovím, aby se lidé jednou podívali do sebe a zapřemýšleli, co je správné a co špatné a jakým směrem se budou chtít pohybovat. Neboť lidská podstata odmítá masakr, mučení, vraždu a zabití a barbarskou diktaturu od základů svého srdce. Hladovím, aby si to mohli lidé ještě jednou připomenout.
