První dubnový den přímo vyzývá k žertům všeho druhu. Dalo by se říct, že na „Apríla“ je dovoleno skoro všechno, od bláznivého počasí až po kanadské žertíky. U nás doma býval apríl velice oblíbený den. Vždycky se totiž podařilo nalézt nějakou tu „vhodnou“ obět’, která se „chytila“ a stala se terčem bujarého veselí.
Tento způsob slavení „Apríla“ jsem si ponechala i do pozdější doby, kdy jsem odrostla dětským střevícům a zkoušela jsem jednou s menším a jindy s větším úspěchem vyvést přátele, spolužáky a posléze i své spolupracovníky „aprílem.“
Mám kamarádku, která pracuje v psychiatrické léčebně a oplývá poměrně slušnou dávkou černého humoru. Asi to velmi úzce souvisí s její nelehkou prací a možná tento druh humoru slouží jako určitá forma zvládání stresu v tomto náročném prostředí, kde profese zdravotníka, je ve své hrubé podstatě spíše diagnóza.
Proto jsem pozdě večer, v osudný první dubnový den, využila mobilní telefon a poslala jí zprávu, kde jsem barvitě popsala, jak s diagnózou deprese ležím sklíčená na Krizovém centru. Ani ve snu by mě nenapadlo, kolik času stráví tato kamarádka marným pátráním po mém nemocničním pokoji, aby mě navštívila a kolik dobrých duší zapojí do pátrání po mé osobě. Myslím si, že s tímto postupem a vražedným nasazením, by se ani americká FBI za takovou agentku nemusela stydět! Tento vtípek se mi však zakrátko nevyplatil, protože, když jsem pak skutečně potřebovala její pomoc, ač v jiné situaci, vrátila mi to podobným způsobem.
Bohužel, nepoučila jsem se! Příští rok jsem si „vystřelila“ z jiné známé, které jsem popsala svůj závažný zdravotní stav s poraněným břichem. Tato známá byla natolik obětavá, že neváhala sednout na první vlak a vyjela mě hledat, aby mě mohla navštívit. Jaké asi bylo její rozčílení, když prohledala všechny nemocnice v okolí a nenašla mě. Jakpak asi nadávala, když se z obávaného poranění břicha, vyklubala bránice téměř natržená od smíchu. Tento vztek si člověk, který to nezažil, jen sotva dokáže představit! Mnoho úsilí mě stálo, než jsem ji udobřila. Tehdy jsem se už řekla: „Dost!“ a už více jsem takové vylomeniny nedělala. Určitě se to totiž nevyplácí,naopak, často se tyto žertíky vrací, a těch pár minut smíchu pak určitě nestojí za to!
V tento téměř aprílový čas, se do mě pozvolna vkrádá jakási aprílová nálada. Příčinou však není to, že bych se chtěla vrátit zpět a naplno si „apríla“ vychutnat tak jako dřív. Když poslouchám předvolební sliby politiků, pročítám jejich volební programy, poslouchám všechny ty předvolební sliby nebo ze všech stran cítím, jak se přetahují o případné voliče různými nesmyslnými triky, a ve své zoufalé snaze špiní jeden druhého, je mi jako bych prožívala ten nejméně podařený vtip. V této době blížícího se „Apríla“, se jedná o vtip skutečně aprílový. Jenom pevně doufám, že z tohoto aprílového „harašení“, všichni včas vystřízlivíme a nezůstane jen zklamání a hořký pocit na duši.....
