Kopec u Little Big Hornu v americké Montaně. Na vrcholu, několik metrů od místa, kde padl generál Custer, stojí mohyla připomínající bitvu z roku 1876, při níž byla rozprášena 7. kavalerie generála Custera Siouxkými indiány. Po okolních pláních jsou roztroušené náhrobní kameny padlých vojáků, včetně Custerova. Dnes se místo této události stalo vyhledávanou turistickou atrakcí. (foto: Jan Lokos/Velká Epocha)
Před 130 lety se udála bitva, která na okamžik zastavila chod dějin USA a navěky se smutně zapsala do povědomí Američanů. 25. 6. 1876 se poblíž Little Bighornu strhla potyčka mezi spojenými indiánskými kmeny a prestižní Sedmou kavalerií vedenou generálem Georgem Custerem. Americká jednotka byla pobita do posledního muže a indiáni se radovali ze svého velkého, ale bohužel posledního vítězství, za které později draze zaplatili. Amerika na tuto bitvu doposud nemůže zapomenout, protože tato velká porážka zanechala hlubokou jizvu na upevňujícím se vysokém sebevědomí amerického národa. Němými svědky mohou být stovky knih na téma bitvy u Little Bighornu, které svým počtem mnohonásobně převyšují jiné publikace o významných událostech amerických dějin.
Hrdý důstojník George Custer a jeho strmá cesta ke slávě
George Custer, muž, který nese hlavní vinu na prohře vojáků u Little Bighornu, byl velice sebevědomý a ambiciózní člověk. Absolvoval sice West Point, prestižní americkou vojenskou školu, ale nikdy nebyl dobrý student a na zmíněné škole byl dokonce poslední z ročníku. Jako voják nastoupil do Americké armády ve válce Severu proti Jihu. Zde prokázal své skvělé vojenské schopnosti a vyznamenal se v mnoha bojových operacích. Jeho hvězda začala strmě stoupat na americkém nebi slávy. Několikrát ztratil pod sebou svého koně, byl zraněn, ale nikdy se nevzdával. To se mu později stalo osudným. Po vítězství Severu byl vyznamenán a v pětadvaceti letech se stal generálem a také miláčkem Ameriky. Účastnil se protiindiánských válek a vysloužil si od indiánů přezdívku Žlutý vlas (pro svoji nepřehlédnutelnou blonďatou hřívu). Slavnostně se oženil a zdálo se, že už nic nestojí v cestě jeho vzletné kariéře.
Obrovská ctižádost navždy pohřbila sen o vítězství u Little Bighornu...
Staré přísloví praví: pýcha předchází pád. A tak se i národní hrdina Ameriky přepočítal. Jeho ctižádost ho nakonec přece jenom srazila na kolena. Tehdejší prezident Grant ho neměl příliš v lásce. Možná věděl o jeho plánech a myšlenkách na prezidentský úřad. Custer věděl, že musí prokázat velkou odvahu a hrdinství, aby se mohl stát prezidentem. Tehdy vzplanula úřednická bitva o Černé hory, které indiáni považovali za posvátné území. Tyto jejich nároky zajišťovala i smlouva. Když se však zjistilo, že v Černých horách se vyskytuje zlato, Custer vycítil obrovskou příležitost získat přízeň prezidenta Granta. Pustil se proto do boje s indiány, aby si díky získanému území v Černých horách zajistil potřebné podmínky pro své plány. Byl ochoten obětovat vše.
Bitva u Little Bighornu
17. května 1876 vyrazil Custer se svojí prestižní jednotkou Sedmé kavalerie do boje. Nic nedbal na varující zprávy o sílícím odporu indiánských kmenů, neposlouchal zvěsti o spojení Siouxů a Čejenů, vedených náčelníkem jménem Sedící býk, který vytvořil tehdy neuvěřitelnou indiánskou armádu o dvou tisících mužích. Custer odmítl na své tažení proti indiánům Gatlingova děla, své vojáky vyzbrojil pouze jednoduchými puškami a ostatní dvě jednotky zanechal daleko vzadu za sebou. Každý den ujeli až padesát kilometrů, a pak už jen štval unavené a žíznivé vojáky do předem prohrané bitvy. Navíc Custerova zbrklost a posedlost vítězstvím začala bitvu předčasně. Nebylo to tak, jak to známe z filmů, kde Custerova dvousethlavá kavalerie vtrhla na indiánský tábor tryskem. Vojáci spíše omylem začali boj, když náhodně potkali několik indiánských válečníků hledajících své koně. Sesedli z koní, a jak pravil nepsaný zákon boje americké armády, bojovali přímo na místě. Tuto osudovou chybu využili indiánští válečníci a kavalerii obklíčili. Vojáci si přesto byli jisti svou výhrou, mnozí z nich ještě vtipkovali. Krátce poté, asi za hodinu, však leželi všichni mrtví a skalpovaní v krvi. Indiáni neušetřili ani Custera. Masakr zakončily indiánské ženy a všechny raněné dorazily a mrtvé obraly téměř o všechno.
Pamětní kámen na místě, kde padl generál Custer.
Mýty a legendy
Bitva u Little Bighornu vytvořila živnou půdu pro mnoho mýtů. Americký národ, který se s porážkou a smrtí jejich blonďatého a zbožňovaného idola jen těžce vyrovnával, nešetřil legendami. Custer nezemřel jako poslední vprostřed svých mužů na vyvýšeném vrcholku s americkou vlajkou v ruce. Poslední živý kavalerista byl zřejmě kapitán Keough, který jako jediný nebyl skalpován. Indiáni totiž věřili, že se v jeho těle skrývá Velký duch. Proto ušetřili i jeho raněného koně Comanche. Ten byl Američany později pomalu uctíván jako svatý. Osud tohoto koně byl bezesporu zajímavý. Po ošetření zranění byl vyznamenám za čestného člena Sedmé kavalerie a po smrti byl mumifikován a dodnes jeho tělo můžete vidět na univerzitě v kansaském Lawrence.
Sedmá kavalerie nebyla zdaleka tak prestižní, jak se povídalo. Tvořili ji částečně i cizinci z Evropy, kteří neuměli příliš dobře anglicky a neprošli ani základním vojenským výcvikem. V kavalerii byli i mladíci, kteří nedosahovali povolených 21 let.V Sedmé kavalerii také nikdy neexistovala postava stopaře Jima Bridgera, který by měl sen o rozdrcení Sedmé kavalerie a smrti generála Custera. To vše bylo pouhým americkým snem vysněným na obhajobu nepochopitelné porážky 268 mužů, kteří to osudného odpoledne 25. června 1876 zahynuli u Little Bighornu.
Indiáni si však svým velkým vítězstvím nezajistili ani posvátné Černé hory, ani trvalou svobodu. V dalších bojích byli indiáni poraženi. Koncem 80. let 19. století se zrodila nová víra indiánů v Tanec duchů (byla to jakási směs křesťanství a tradiční indiánské víry, že kdokoli bude tančit Tanec duchů, bude spasen). Běloši se však narůstajícího shromaždování a tančení indiánů začali bát. A tak i poslední naděje na svobodný život indiánů byla definitivně pohřbena na sněhu po krvavém masakru u Woundet Knee v prosinci roku 1890.
Linky:
Battle of the Little Bighorn (anglická Wikipedie)
