Tisíce lidí proudí v tomto čase k pobřeží Jadranu, aby si užili „růže sedmera krás“. O krásách lze opravdu mluvit a nebudu přehánět.
Strávili jsme týden v krásné přírodě, u křišťálově čistého moře, užili si barev, slunce, koupání i drobné ukázky z chorvatské přírody.
Hned po příjezdu, než jsme se ubytovali, nás překvapil nenadálý „rámus“. Jakmile svítí slunce, cikády cvrkají ve větvích pinií jako o život. Zjistili jsme, že čím tepleji a čím více slunce září, cvrkot těchto tvorů zesiluje. Když je pod mrakem či v noci, není je slyšet.
Pokud bylo zataženo, potkávali jsme cestou borovým hájem veverky, které byly tak rozdováděné, že ve větvích stromů metaly kozelce. Pro náš fotoaparát si veverka na zemi našla šišku, se kterou se vyšplhala na větev stromu a při louskání předvedla úplně učebnicový tvar ocásku, který půvabně stočila do S.
Večerní toulka po oblázkových plážích Jadranu. (foto: Jan Lokos / Velká Epocha)
Čluny v zátokách na zklidněném večerním moři. (foto: Jan Lokos / Velká Epocha)
Večer, když se snesla dalmátská noc, nacházeli jsme v trávě i v kamenných zídkách larvy světlušek, které nám svítily na cestu do chaty. Když jsme jednou vstoupili do předsíňky chaty, čekal tam na nás pavouk slíďák. Protože byl nevítaným hostem, pomocí skleničky a kousku papíru jsme jej vyprovodili ven za dveře. Pavouk slíďák však jaksi nepochopitelně toužil s námi bydlet, že ještě dva dny číhal za dveřmi, kdykoliv se otevřely, připraven vřítit se dovnitř. Velmi vítaným rysem této oblasti je, že neoplývá komáry a jiným nepříjemným hmyzem. Pěnkavy a kosové zpívají stejně jako u nás… Noční cikády mají tišší zvuk než ty denní. Rackové tu krouží tiše, bez hlesu nad mořem.
Domorodci jsou velmi vynalézaví, co se týká nabídky různého zboží. Když ležíte na pláži, nemusíte chodit do stánku se zeleninou. Přímo z moře připluje loď, ze které se prodává čerstvé ovoce zájemcům na pláži. Někteří obchodníci chodí po pláži a nabízejí koblihy, „strudel – výborný“, ořechové oleje na opalování či krásné vyšívané ubrusy. Večerní promenáda po městečku jsou dva davy proudící oběma směry. Užívali jsme si hlavně jadranské zmrzliny, která je výborná a je prodávána s jistými žertíky. Chorvaté tančili na molu v národních krojích a kapitáni lodí nabízeli své výlety a rybí pikniky.
Na jeden lodní výlet jsme se navečer vydali. Pluli jsme z Bašky Vody do Makarské, byla to dobrodružná noční plavba. U kormidla stál náš kapitán Jožko Babič. Už když jsme se nalodili, nebylo si téměř kam sednout. Loď byla asi jako dvoupatrové necky, a to jsme přibírali další dav zájemců na molu v Baškovo Polje. Plně naložená loď se vydala na cestu, houpajíc se na vlnách, a abychom si to jaksepatří užili, pouštěli nám Chorvati dosti hlasitý hudební doprovod z amplionu. Nad hladinou zněly srdcervoucí dojáky ve stylu: „moře, vidino snů…“ nebo „duša mója, srdce móje…“. Hlasitá hudba odváděla naši pozornost od hrozící nevolnosti z houpání na čepičkách vln. Za pomoci asi čtyřčlenné posádky jsme se vylodili v Makarské, která nabízela toulky nočním městem s architekturou – snad – podobnou Benátkám. Opustili jsme ruch městečka a vydali se na poloostrov sv. Petra, kterému vévodí kostelík a v zátoce jeskyně s diskotékou. Diskotéky jsou zde dosti hlučné, ale řekla bych, že na denní cikády prostě nemají…Když jsme se vraceli v noci zpět, na zklidněném moři se zlatě odrážel měsíc a posádka nabízela víno, i dětem. Pobřežní světýlka, která barevně mihotala do tropické noci, působila čarovně. Kapitán nám opět pouštěl hudbu, pro změnu jsme si vyslechli Titanic a poté české písničky z první republiky, jako je Vlajka vzhůru letí, Hvězdy nad Splitem atd. Když jsem se zeptala, zda jsou Chorvati stále tak usměvaví i na své manželky, dověděla jsem se, že nikoliv.
Z koupelny jsem vynesla ven kobylku, která tam s námi strávila dva dny, ale naštěstí necvrkala.
Nad námi se tyčící masiv skalnatého pohoří Biokovo podivuhodně měnil barvy a vypadal, že je na dosah ruky. Na malé palmy, kolorující pobřeží, jsme si sáhnout mohli.
Loučení s mořem bylo smutné, jako vždycky. Mávalo nám barvou tyrkysovou proloženou fialově. Fialové byly i bougenvillie, pnoucí se na malých předzahrádkách. Ovoce na fíkovnících tiše dozrávalo.
Přes hory se valila další letní bouřka…
