Nedávno jsem si vzpomněl na svůj rozhovor s jedním postarším pánem na předvolebním meetingu KSČM. Pán mi s plamenem v očích vysvětloval, jak jsou ti Američani hrozní, že nám zavedli vízovou povinnost, a kdo ví, co ještě. Opatrně jsem ho upozornil, že je to normální, protože v USA už nějakou dobu panují obavy z teroristických útoků (nakonec pro většinu obyvatel Spojených států jsme zemí Divokého Východu, která navíc vynalezla semtex a ještě nedávno vyvážela zbraně do řekněme problematických zemí Blízkého východu) . "No ale jak my k tomu přijdeme, že oni k nám můžou bez víza a my ho k nim mít musíme? Měli bychom jim zavést vízovou povinnost!" "A proč?" zeptal jsem se. "No proč - v rámci reciprocity."
Bylo zřejmé, že v myšlenkách tohoto bělovlasého pána je reciprocita něco jako "jak vy na nás, tak my na vás, holomci!" To by ovšem, z hlediska jeho idylického vztahu k minulému režimu, znamenalo dost vážný problém. Kdyby se například dnešní státní zřízení mělo ke stoupencům toho minulého chovat takto reciprocitně, byl by komunistický meeting rozehnán kordonem ozbrojených policistů a hlavní aktéři zatčeni a bez soudu vsazeni do těžkého žaláře za "protistátní činnost".
Samozřejmě, ve slovníku se píše, že reciprocita znamená "vzájemnost, vzájemný vztah nebo zvýhodnění", ale ruku na srdce: Můžou nám víza od Američanů přinést něco víc než další administrativu? Bojíme se snad, že přijde teroristický útok na Prahu z USA?
Včera jsem se dozvěděl, že ve staré Číně, za dob Konfucia, lidé používali čínské znaky, které zahrnovaly i morální postoj k dané věci, lidé tak měli v textu rovnou zakomponovanou i morálku. Kdo ví? Třeba by reciprocita v takovém pojetí znamenala spíš vzájemnou úctu, respekt a schopnost vyjít vstříc.
