když se zmíní "švédský film", většině lidí se nevybaví vůbec nic. Těm, kteří se filmem alespoň trochu zabývají, se může vytanout na mysli Ingmar Bergman a jeho Lesní jahody. Je to však všechno, co světu může švédský film nabídnout?
Švédský film?
Odpovědí na tuto otázku byla v pořadí již čtvrtá přehlídka švédského filmu - SWE film, na které mohli diváci shlédnout výběr ze současné i starší švédské filmové tvorby. Filmy všech žánrů; od dokumentu až po komedii ze světa současné mladé švédské generace svou zemi reprezentovaly skvěle a byly dokladem toho, že i když je v České republice švédský film méně známý, rozhodně to není pro jeho umělecké kvality či snad slabé herecké výkony. Právě naopak. Psychologičnost švédského filmu, jeho snaha hledat skryté, do lidského podvědomí zatlačené otázky a odpovědi klade na diváka větší nároky než například většina produktů amerického filmového kolosu. To, spolu s malým povědomím o švédské filmové tvorbě, zřejmě odrazuje průměrného českého diváka od návštěvy například SWE filmu. Pokud divák nehledá v kině jen zábavu, ale i zamyšlení se nad různými otázkami, jež před nás osud klade, švédský film si zamiluje.
Víc než jen Bergman
Co všechno tedy mohl divák v Brněnském kině Scala a Pražském Aeru vidět tento rok? Jak je patrné z výše napsaného, ani tento ročník SWE filmu nebyl vyplněn pouze tvorbou Ingmara Bergmana (i když ta samozřejmě tvořila důležitou a neoddělitelnou část celého festivalu), ale také současnou švédskou filmovou tvorbou, za kterou se výše zmiňovaný symbol skandinávského filmu rozhodně stydět nemusí.
Za zmínku stojí především Farväl Falkenberg (Jesper Ganslandt) vyprávějící příběh skupiny mladých mužů, hledajících svou budoucnost a vlastně i přítomnost, se kterou svádějí souboj. Film získal i nominaci na Oskara.
Nebo další zajímavý kus: Masjävlar (Maria Blom) - film o konfliktu tradiční kultury, zvyků a hodnot s globalizovaným světem, film o konfliktu mezi generacemi, o konfliktu typického švédského venkova s moderním městem; film o hledání skutečných hodnot a také o smrti (pro švédský film tak typické).
Co napsat na závěr?
Psychologičnost, smysl pro hloubku pocitu a neustálé hledání smyslu života a smrti jsou typickou červenou nití, jež se proplétá švédskou filmovou tvorbou stejně jako smysl pro příběh a umělecké zpracování. Otázkou je, kdo začal do švédského filmu tuto nit vplétat. Nebo zda je na mou poslední otázku lepší nepoznat odpověď. Tajemství švédského filmu je krásné...
