Číňané dávají svým dětem jména jinak než my. (foto: Carol Schaffer)
Většina Číňanů má oproti Evropanům velmi krátké jméno i příjmení. Když musím hláskovat své jméno, vždycky lidé říkají s podivem: „Jak kratičké! Ano, já se jmenuji „Si“. To je moje příjmení. Jen dvě písmena. Ale mnoho lidí, jako například mí kolegové v práci, mi říkají paní „Tang“. To je příjmení mého manžela. Oni si myslí, že když se čínské ženy provdají, přijmou příjmení svého manžela. Tak jako většina žen v Evropě. Ale to se zmýlili. My si své příjmení ponecháváme, i když jsme provdané. Z tohoto důvodu lidem připadá zatěžko uznávat takový pár za manželský.
Děti dostávají zpravidla příjmení po otci. A oproti Evropanům je u Číňanů vždy na prvním místě příjmení a potom křestní jméno. Neboť příjmení a rodina je nejdůležitější.
Co si přejí rodiče se odráží ve jménech jejich dětí. Na venkově dávají svým dětem s oblibou jména jako „bohatý“ (Fu) nebo „silný“ (Qiang). Ve městech naproti tomu mají děti často jméno „učit se“ (Xue). Číňané vidí většinou v drakovi to, že přináší štěstí, zřídka mluví o zlém drakovi. Z tohoto důvodu je jméno „drak“ (Long) docela oblíbené. Obzvláště, když se děti narodí v roce draka. „Jacky Chan“ se také v čínštině jmenuje „Long“. Dívčí jména mají většinou co dělat s květinami, drahokamy a krásou. Mé křestní jméno například obsahuje slabiku s významem „nefrit“ (Yu), jmenuji se „Yuping“.
Tak jako zde, i tam existují jména, která jsou oblíbená v určitém časovém období. Během kulturní revoluce mělo mnoho chlapců jméno „obrana vlasti“ nebo „vlast chránit“ (Guoqiang, Baoguo) a dívky zase „rudá“ (Hong). Dávání jmen však Číňanům přináší také problémy. Neexistuje příliš mnoho příjmení. Když si tedy rodiče zvolí oblíbené křestní jméno, může se snadno stát, že dvě osoby mají úplně stejné jméno. To znamená, že jenom v Pekingu žije několik tisíc „silných Wangů“ (Wang Qiang).
Toto jsem poznala také ve své vlastní rodině. Mám sestřenici, která bydlí několik set kilometrů daleko. Narodila se o půl roku dříve než já. Naši rodiče zjistili až mnohem později, že máme obě stejné jméno.
Ostatně, Číňané si mezi sebou říkají většinou příjmením. Nepoužívají ale oslovení „pan“ nebo „paní“, dají před příjmení určitý rys onoho člověka, jako například „Xiao“ pro „mladý“, „Lao“ pro „starý“, „Da“ pro „velký“ a tak dále. Tak jak se to k té osobě hodí. Studenti na univerzitě mě říkají „Xiao Si“. Protože žiji již několik let v Německu, už jsem si zvykla, že mě mí němečtí přátelé nazývají křestním jménem. Ale v mém dětství mi tak nikdy nikdo neříkal. Ano, tak je to u nás Číňanů. Je to přece jen trošku jinačí.
