Image

Velmi hubená modelka na letní Proenza Schouler 2007 fashion show 11. září 2006, v Milk Studios v New Yorku. Shromáždění amerických módních návrhářů tuto show uspořádalo na podporu zdravých modelek bez anorexie a bulimie. (AP/SITA)

Jaro je ve vzduchu a kolem Bryant Parku se opět tyčí stany hostící přehlídku nejnovějších fantasií návrhářů známou jako Týden módy.

Tentokrát ale ve středu zájmu médií nestojí poslední módní trendy, ale vyzáblost dívek, které je předvádí. Neobvyklá pozornost je částečně podpořena i loňskou smrtí dvou jihoamerických modelek, které zemřely na mentální anorexii. Jedna z nich, 21-ti letá Ana Carolina Reston vážila necelých 40kg při výšce 173 cm a podle zveřejněných zpráv se živila pouze jablky a rajčaty.

Někteří lidé z módního průmyslu tvrdí, že se celý problém neadekvátně zveličuje a že většina modelek je pouze přirozeně štíhlá a netrpí ani mentální anorexií ani bulimií. Samozřejmě, takové dívky existují – všichni máme mezi svými známými lidi, kteří mohou sníst cokoli a na jejich postavě to nezanechá viditelné stopy. Ale jakmile děvčata vypadají  tak, že i snědení porce pečeného kuřete by mohlo zdvojnásobit jejich tělesnou hmotnost, začíná to být problém.

Naštěstí moudří  lidé ze Shromáždění amerických módních návrhářů (CFDA), kteří reprezentují řadu největších návrhářů na Týdnu módy, přišli s plánem, jak tento problém zastavit. Řešení zahrnuje například vzdělávání lidí z průmyslu v oblasti poruch příjmu potravy a „svačiny pro zdraví“, které jsou modelkám nabízeny v zákulisí v průběhu přehlídek.

Doufejme, že „zdravá svačinka“ bude pořádný hlavní chod s porcí masa, aby se dívky odnaučily pouze žvýkat mrkev. Zajímavá je ovšem poznámka, že CFDA nemá v plánu tato opatření nějak vymáhat, ale předpokládá, že se iniciativy v jejich naplňování ujmou sami návrháři.

Dokáže módní průmysl ohlídat sám sebe? Logicky, pokud poklesne poptávka po modelkách, které obléknou oděv velikosti nula, poklesne i nabídka těchto dívek. Nedávno publikovaný článek v The Washington Post sděloval, že standardem modelky v roce 1990, byla konfekční velikost 6 (u nás asi 36 – 38). Bylo šokující to číst, protože to vypadá tak … normálně. Pokud štíhlá znamená hezká, modelky se tedy stávají ještě štíhlejšími, aby jim sedly šaty, které se ale musí šít stále menší a menší, aby padly modelkám,  no a sami vidíte, kam to vede. Zanedlouho možná na molech uvidíme první dvourozměrné modelky.

Náhlý vzrůst zájmu o toto téma by mohl pomoci celý ten kolotoč zastavit. Člen zastupitelstva New Yorku Gail Brewer prosadil na Týdnu módy zákaz účasti modelek s Body Mass indexem pod spodní hranicí normy stanovené WHO. Podobné nařízení do státní legislativy prosadil i senátor Jose Rivera. 

Mezitím sílí i hlasy odpůrců, kteří upozorňují, že házet vinu za vznik poruch příjmu potravy u dívek pouze na módní průmysl je zjednodušující.

Je jistě pravda, že za vznikem poruch příjmu potravy stojí mnoho různých příčin a stejně nerealistické představy o těle na nás média chrlí ze všech stran. A nakonec nikdo ani neočekává, že se z lidí z módního průmyslu stanou lékaři a terapeuti. Nicméně v oblasti, kterou ovlivnit mohou, by měli dělat maximum. Přestat šít mikrovelikosti.  A servírovat pečená kuřata.