S pomocí lidskoprávního aktivisty Chu Ťii z Pekingu dnes můžeme opět poskytnout informace o slavném advokátovi Kao Č'-šengovi.
Od chvíle, kdy byl Kao 15. srpna 2006 zatčen čínským komunistickým režimem, okolní svět o něm a jeho rodině nemohl získat žádné zprávy. Nikdo neměl dovoleno je navštívit a každý, kdo se o to pokusil, byl sledován, vyšetřován, varován nebo mu bylo vyhrožováno.
Několik informací se podařilo získat panu Chu Ťiovi, který je také dvacet čtyři hodin denně sledován.
6. dubna ve 13.25 se Kao Č'-šengovi konečně podařilo zavolat Chu Ťiovi, který okamžitě obsah rozhovoru poskytl světu. Poprvé od srpna se tedy okolní svět dozvídá o Kaově situaci. V rozhovoru se pan Kao zmínil o svých zkušenostech z doby, kdy byl zadržen: mučení, vymývání mozku, urážení a šikaně jeho rodiny.
Přestože telefonní rozhovor zachycoval jen část jeho zkušeností, dá se říci, že jeho duševní stav a svědomí pobyt ve vězení nezměnil.
Když mluvil o své rodině, řekl: "Budu za svou rodinu tvrdě bojovat. Nezáleží mi na tom, jestli budu znovu zatčen, pokud to zlepší životní podmínky mé rodiny a mých dětí..."
Hodinu po tomto rozhovoru byla telefonní linka znovu přerušena.
O současné situaci právníka Kaa a jeho rodiny nemáme žádné zprávy.
Přepis telefonního rozhovoru
Chu: Pane Kao, pane Kao.
Kao: Jak jsi na tom zdravotně?
Chu: Jsem v pohodě. Právě jsem se vrátil z Hongkongu.
Kao: Byl jsi na další prohlídce?
Chu: Ano, a výsledky jsou dobré - nezhoršilo se to.
Kao: Takže se to nezhoršilo?
Chu: Bez obav, nezlepšilo se to ani nezhoršilo. Řekl bych, že je to docela dobré, vzhledem k tomu, jak mám napilno.
Kao: Celá moje rodina je jako utajená.
Chu: Já vím.
Kao: Slyšel jsem, že venku koluje spousta zvěstí.
Chu: Ano.
Kao: Zdá se, že najednou za všechno může naše rodina.
Chu: Říká se o tobě hodně věcí a hodně pomluv. Myslím, že dost lidí o tobě může mít nějaké nesprávné informace. Ignorují fakt, že tvoji rodinu pronásledují, a soustředí se na to, jestli jsi se vzdal, nebo někoho zradil. Je to podle mě vážně škoda.
Kao: Takhle uvažují jen ti, kdo se spoléhají na tu darebáckou Čínskou komunistickou stranu (ČKS). Koho jsem zradil? Jakou skupinu lidí můžu zradit? Všechno, co dělám, je veřejné. Jak jsem zradil?
Chu: Souhlasím s tebou.
Kao: O mě se nemusí nic skrývat a nikdo kvůli mně nebyl zatčen. Ale hodně lidí přijalo tenhle způsob myšlení.
Chu: Chápu. Mám teď trochu přehled o celé situaci. Pořád sledují celou tvoji rodinu.
Kao: Myslím, že ti darebáci z ČKS mě znají lépe než ti, kdo mě obviňují. ČKS ví, co jsem za člověka.
Chu: Ano. Vím, že tě mučili a poranili ti nohy.
Kao: Několikrát jsem ti napsal, ale nemohl jsem ti ty dopisy odeslat.
Chu: Chápu.
Kao: Nemohl jsem zavolat nikomu z venku.
Chu: Já vím, já vím.
Kao: Co můžu dělat. Dotlačí moji rodinu k smrti, když to takhle bude pokračovat.
Chu: Rozumím ti... hlavní je poskytnout klidné prostředí tvojí ženě, Ke-ke (Kaova dcera) a Tien-jüovi (Kaův syn).
Kao: Kde by mohli najít klidné prostředí?
Chu: Já vím. Netrap se prosím; zkusím pro to udělat, co budu moct.
Kao: Tohle mě vážně bolí. Když jsem se já dotknul ČKS tím, že jsem řekl pravdu, co potom udělala moje žena a děti? Moje dvě nešťastné děti! Celý svět by měl vědět, co se děje u dveří mijí rodiny. Ale kritika se soustředí jen na to, koho jsme zradili. Je to nesmysl. Koho jsme mohli zradit?
Chu: Je to smutné.
Kao: Jenom si tady trochu stěžuju, ale nebudu vůči nikomu chovat nenávist. My víme, jací jsme lidé. Máme jasno o své osobnosti a duši. Musíme bojovat sami za sebe, nemám pravdu? Nechceme být duchovně utlačovaní.
Chu: To jim nedovolíme udělat.
Kao: Buď mě dají do vězení, nebo udělají vězení z mé rodiny, takže bude celá rodina trpět.
Chu: Chápu. Kao, kolik lidí je teď před tvým bytem - na chodbě a v té bílé budce?
Kao: Celkem více než stovka.
Chu: Víc než stovka?
Kao: Přes sto každý den, jsou tady různě kolem.
Chu: Myslíš včetně těch, co chodí kolem ve tvojí čtvrti?
Kao: Ano, ano. Dokonce založili stánky s ovocem a zeleninou. V noci tu parkuje přes deset aut.
Chu: Aha...
Kao: Nikdy nemůžeme pochopit, jak přemýšlejí, a nevím, co mají za lubem.
Chu: Rozumím. Je pravda, že jsi byl stovky hodin připoutaný k židli, když jsi byl zavřený?
Kao: Celkem to bylo skoro 590 hodin, hodně přes 580.
Chu: Celé dny!
Kao: Nejdéle to bylo 109 hodin.
Chu: V kuse?
Kao: Ano.
Chu. Aha, aha. Koluje o tobě dopis s vyjádřením lítosti z 29. listopadu, kde se píše, že se chceš oddělit od okolního světa.
Kao: Chu Ťio, to je na kusu papíru. Ale ne mnoho lidí, krom těch, jako jsi ty, kteří se o mě opravdu starají, zná fakta za tím papírem.
Chu: Teď chápu.
Kao: To takzvané veřejné prohlášení výměnou za 5 000 jüanů (asi 14 000 korun), aby měly moje děti a žena z čeho žít. Tahle částka, to byl původně můj zákonný příjem. Od začátku se zaměřili na moje děti, mou ženu a mojí rodinu doma. Můj starší bratr byl čtyři měsíce také v domácím vězení. Chtěli mě dotlačit k smrti. Řekli, že udělají cokoli, aby se se mnou vypořádali.
Chu: Rozumím... Kao, můžu říct okolnímu světu o tvojí situaci?
Kao: Ano. Mám ale strach o tvoje zdraví. Teď vlastně přebíráš moji zátěž. Jiní by teď tenhle tlak nést nechtěli.
Chu: Žádný strach. Dělám, co bych měl. Nemyslím na to, co se mi stane; jinak bych se touhle cestou nevydal.
Kao: Napsal jsem ti třetí dopis. Máš čas ho zaznamenat? Nemáš čas ho zapsat, i kdybych ti ho přečetl, že?
Chu: Můžeš mi ho přečíst.
Kao: Je trochu dlouhý.
Chu: Prosím tě, čti ho, dokud funguje spojení.
Kao: Tak já ti ho přečtu.
Chu: Dobře.
Pozn.: Obsah dopisu bude v krátkosti publikován v dalším článku.
Chu: Vážně jsi hodně trpěl.
Kao: Nestarám se o to, co se stane mě. Jsem smutný kvůli dětem. Proč se staly v tomhle věku terčem pronásledování? ČKS mě teď dala do domácího vězení, aby odpoutala pozornost mezinárodního společenství. Chtěli okolnímu světu navodit dojem, že mě propustili.
Chu: Ano. To si také myslíme. Jejich skutečným úmyslem bylo oklamat okolní svět, aby ti věnoval menší pozornost. Lidé by si mysleli, že jsi doma. Tohle měla policie na mysli tím "vítězstvím pro obě strany".
Kao: Jsem i já jedním z těch vítězů?
Chu: Obávám se, že ne.
Kao: Chu Ťio, myslíš, že to, co se mi stalo, je vítězství?
Chu: Nepropadej zoufalství. Já myslím, že to museli promyslet, a rozhodli se, která cesta je nejlepší pro ně.
Kao: Ano. Do 13. prosince mi pořád říkali, že dostanu šest let vězení. Ale během slyšení 22. prosince prokurátor předložil nové důkazy. Ukázalo se, že pekingský úřad veřejné bezpečnosti zjistil, že Kao Č'-šeng hodně přispěl k odhalení zločinů Fan Jen-fenga, Tcheng Piaa, Čchi Č'-jünga a dalších. Takže úřad veřejné bezpečnosti v Pekingu ocenil můj přínos.
Faktem je, že mě potřebovali propustit, ale museli mě předtím pomluvit. Hlavní je, že lidi musí být schopni jasně uvažovat.
Chu: Chápu, chápu.
Kao: Nevím, co teď říct. Máš telefon na Kao Ťieho?
Chu: Podívám se.
Kao: Zjistil jsem, že dnes můžu volat. Ale nevím, co říct...
Chu: Chápu tvojí situaci. Jsi velmi osamělý. Tvoji sousedé se odstěhovali. A vím, že se Ke-ke nedaří ve škole. Měl bys najmout učitele, aby ji učil doma. Ale to není možné.
Kao: Učitel ke mně domů nemůže přijít.
Chu: Pravda. Ke-ke nemá dobré známky. Minulý rok měla plnou hlavu myšlenek na to, jak zachránit svého otce, nehledě na to trauma, které jí duševně i fyzicky způsobili policisti. Policie ji dokonce zbila. Zvedli ji a hodili na zem. Její spolužáci to viděli. Někdo mi to řekl po telefonu. To je na mladou dívku příliš mnoho. V té době mě policie držela v domácím vězení. Co mě zraňuje nejvíc, je, že jsem nemohl nic dělat, abych těm policistům zabránil dovolovat si na ženu a děti.
Kao: Chu Ťio, myslím, že dokud žijeme v Číně... jednoho dne nás mohou zabít.
Chu: Jen ať to udělají. Mnoho mých přátel je nespravedlivě ve vězení, jsem na to připravený každou vteřinu.
Kao: Myslím, že se musíme připravit na to, že nás znovu dají do vězení. Byl jsem odsouzen. Takže, co se mě týče, jsem duševně připravený.
Vím, že v budoucnu můžu mít víc potíží. Protože mi řekli, že když se spojím s okolním světem, tak... Ale co se mě týče, snažím se s okolním světem spojit každý den.
Chu: Rozumím, rozumím. Já vím. Ale právě teď nemám po ruce jejich telefonní čísla. Ale pokusím se jim zavolat. Nejsem si jistý, jestli je můžu zastihnout do několika hodin. Řeknu světu, co jsem dnes slyšel, a dám všem vědět o tvojí situaci.
Kao: Čím dříve, tím lépe. Dobrá. Děkuji ti. Měj se dobře.
Chu: Já vím. Měj se. Díky.
Nahrávka telefonního rozhovoru (v čínštině) na:
http://www.epochtimes.com/gb/7/4/7/n1670713.htm
