5. května začala ve velkém sále pražské Lucerny výstava plastinovaných lidských těl Bodies... The Exhibition. Speciálně mumifikovaná těla jsou naaranžována do různých pozic, připomínajících například sportovní výkony nebo zamyšlení nad šachovou partií.

Když pomineme ty, kterým se při představě silikonem napuštěných lidských mrtvol zvedne žaludek a kteří by pravděpodobně takovou výstavu z místa odsoudili, zdá se, že ne tak mnoho lidí považuje tento způsob zacházení s lidskými ostatky za nehumánní.

Proč však i takoví lidé proti této akci protestují a požadují její uzavření?

Důvod tkví hlavně v otázce, odkud se vzal výstavní "materiál".

Všech dvacet vystavovaných těl a všechny jednotlivé orgány poskytla plastinační laboratoř talienské lékařské univerzity v Číně. Už tento samotný původ vyvolává určitá znepokojení, a když se podíváme na některé informace o institucích spojených s touto univerzitou, pochybnosti o způsobech, jak byla lidská těla získána, se zdaleka nerozptylují, ba právě naopak:

Když se reportér rádia Sound of Hope začátkem dubna 2006 vydával za zájemce o transplantaci orgánu a volal do fakultní nemocnice výše zmíněné talienské lékařské univerzity, lékař mu sdělil, že by bylo nejlepší, kdyby přišel "tento nebo příští týden".

Představa, že zavoláte do nemocnice a oni vám řeknou, že ještě ten týden máte přijít na transplantaci a "jako náhodou" bude zrovna k dispozici pro vás vhodný dárce orgánu, přičemž lékař ještě nezná ani vaši krevní skupinu, je sama o sobě děsivá.

Nutno podotknout, že reportér volal do řady nemocnic a tam, kde mu přímo neřekli, že není problém dostat orgán od stoupence v Číně pronásledovaného duchovního hnutí Falun Gong, přinejmenším připustili, že orgány pocházejí od živých lidí (tedy nikoli klinicky mrtvých, jak tomu bývá v jiných zemích).

To samozřejmě hovoří o celkové situaci obchodu s lidskými orgány v Číně a konkrétně kolem talienské univerzity, ale ještě to nic konkrétního neříká o tom, kde bere těla ona plastinační laboratoř.

Roy Glover, tvůrce výstavy, o původu těl říká: "Jsou to těla, která si nikdo nevyzvedl. Stala se tedy majetkem vlády ČLR," s tím, že podobná praxe je běžná v USA a dalších zemích.

Ovšemže je třeba doplnit, že pojem "nikdo nevyzvedl" se v USA a v Číně liší. Například rodina odsouzence na smrt v Číně musí za tělo zaplatit "likvidační poplatek" 2 000 jüanů (cca 5 400 Kč), což jsou ale dva až čtyři měsíční platy městského dělníka nebo třetina ročního příjmu průměrné venkovské rodiny. Navíc je pro režim běžnou praxí zadržené věznit na opačném konci země, a když potom zemřou -  ať už na následky rozšířeného mučení, nebo "přirozeně" (pokud se dá v podmínkách čínského pracovního tábora význam toho slova vůbec naplnit) -, rodina má v lepším případě minimální naději dostat se k tělu ve stanovené lhůtě a v horším případě se o smrti svého blízkého vůbec nedozví.

Samozřejmě, co se hojně vězněných praktikujících Falun Gongu týče, aby zabránili perzekuci vlastní rodiny, častokrát raději policii ani neprozrazují svou totožnost. Co se s nimi stane, když zemřou, nebo spíš, jak zemřou, o tom už jsem se zmínil výše a nejspíš bude lepší si po přečtení tohoto komentáře kliknout na http://organharvestinvestigation.net .

Vezmeme-li v úvahu, že podle vlastních slov dr. Glovera ani jeden z původních majitelů vystavovaných těl a ani jeho rodina k takovémuto použití nedala písemný souhlas, operuje Glover pouze s tvrzením čínského lékaře Suej Chung-ťina, který těla pro výstavu připravil a poskytl prohlášení, že "všichni zemřeli přirozeně a rodina si je nevyzvedla", tudíž prý byla "získána legálně a eticky".

Pořadateli, Premiere Exhibition Inc., tedy nezbývalo než Suejovi věřit, pokud chtěl výstavu uskutečnit. A proč by vlastně měl chtít?

Původní investice na přípravu těl činila 25 milionů dolarů. Když si spočítáme průměrnou tržbu za vstupenky na výstavu (podle oficiální webové stránky ji navštívilo 16 milionů lidí, avšak Velké Epoše se dr. Glover pochlubil jen 4 miliony návštěvníků), dojdeme k číslům asi od 100 do 400 milionů dolarů.

Samozřejmě, dr. Glover uvádí, že cílem výstavy je především obohatit naše znalosti lidského těla, a nedá se popřít, že pohled na uhlově černé plíce kuřáka asi průměrného člověka bude varovat před cigaretou. Přesto však z etických důvodů řada vědeckých výstavních síní ve světě výstavu odmítla a různé anatomické asociace, rady a komory (včetně české) se ji pokoušejí v rámci svých kompetencí zakázat.

Shrneme-li to, jediný argument, který by mohl vyvracet neodbytný dojem, že všechna ta těla byla nejkratší cestou přepravena do talienské plastinační laboratoře rovnou z nejbližšího pracovního tábora, tedy pochází od čínského chirurga, který, ve zcela "vědeckém" duchu svého času zuřivě zápasí se svým někdejším kolegou a mentorem dr. Guntherem von Hagensem, který po světě jezdí s podobnou, nicméně z komerčního hlediska konkurenční výstavou Body Worlds.

Bavíme-li se o von Hagensovi, ten tvrdí, že jeho výstava používá pouze těla od plně seznámených dobrovolných dárců z Evropy a Ameriky, kteří museli zaplatit, aby jejich těla mohla být po smrti plastinována. Jenže i von Hagens přiznává, že používá nevyzvednutá těla z Číny, ze kterých "vyrábí" exempláře pro lékařské univerzity.

Když však byla před šesti lety celními úředníky zadržena zásilka 56 těl a vzorků mozku směrovaná do jeho laboratoře v německém Heidelbergu, jejíž původ měl na svědomí ruský lékař, který byl o rok později odsouzen za ilegální prodej těl bezdomovců, vězňů a chudých pacientů, ztratila i Hagensova prohlášení na důvěryhodnosti a výstava se setkala s řadou protestů.

Těžko posuzovat srdce a žaludek návštěvníků výstavy, nicméně pohled na nepřebernou škálu triček, hrníčků, katalogů, plakátů a přívěsků na klíče, to vše vesměs s obrázky napůl vykostěných Číňanů za pultem výstavy, ve mně vyvolával nepříjemný pocit, že autoři v noci mívají špatné sny...