Zdenka, pokřtěna jako Zdislava Rosalina Augusta, se narodila 9. 4. 1858 v rodině JUDr. Františka Augusta Braunera, tehdy známého českého politika.V rodině Braunerových se scházely významné osobnosti českého kulturního života. Dlužno podotknout, že v době převládání německého jazyka v českých zemích mluvilo se zde výhradně česky a v bytě Braunerových byl první pražský literární salon. Zdenka tak měla možnost od dětství být ve styku např. s rodinou Palackých, Náprstkových, s J. V. Sládkem a tříbit si tak svůj vkus a názory.

Díky dobrým majetkovým poměrům rodiny se mohla Zdenka odmala věnovat umění a učit se u významných osobností českého výtvarného umění, jako byli např. Amálie Mánesová a Kamila Hilbertová-Reifová. Patřilo tehdy k dobrému společenskému bontónu získat částečné výtvarné či hudební vzdělání.

Zdenka se učila u Soběslava Pinkase a později u krajináře Antonína Chitussiho. Měla možnost dvou dlouhodobých pobytů v Paříži, kde žila velmi  bohatým společenským životem, přátelila se s Claudelem, Rodinem, Mallarmém a dalšími a mohla se volně pohybovat v koloniích malířských škol. Zde byla ve své tvorbě ovlivněna impresionismem a symbolismem. Roku 1887 v Paříži poprvé vystavovala a setkala se s úspěchem.

Po návratu do Čech r. 1894 změnila svůj umělecký styl a usadila se v idylických Roztokách u Prahy. Opustila téměř svou obrazovou tvorbu a věnovala se více knižní grafice, dekorativnímu umění a později i malbě na sklo.

Jejím životem procházeli významní muži, jako byl Julius Zeyer, F. X. Šalda, Vilém Mrštík, F. Bílek či Joža Úprka.

Zamilovala si moravské Slovácko a Horňácko a trávila tam dlouhé pobyty, kde se nechávala inspirovat lidovou tvořivostí. Během výstavy soch sochaře Rodina v r. 1902 nejen podporovala uskutečnění jeho pražské výstavy, ale byla mu věrnou průvodkyní po milovaném slováckém kraji. Zpřístupnila také naše lidové umění v zahraničí, zejména v Paříži.

Zdenka se stala významnou společenskou osobností, podporovatelkou a mecenáškou mnoha umělců. Vedle A. Chitussiho,  J. Úprky, M. Martena podporovala i F. Bílka a Jana Zrzavého. Jan Zrzavý, kterému pomohla v období jeho depresí a který byl o 30 let mladší než ona, na ni vzpomíná s velkým oceněním: "Zdenka Braunerová byla neobyčejná žena, vtipná, vzdělaná, originální. Měla báječný vkus, pronikavý rozum a zvláštní půvab. Když jsem ji poznal, bylo jí šedesát. Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý mladý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života."

V neposlední řadě se Zdenka stala aktivistkou pro zachování staré Prahy a svými kresbami bojovala proti bourání památných starých domů. Vilém Mrštík
bojoval svými pamflety, ale grafiky Zdenky Braunerové byly úspěšnější.
Stala se rovněž čestnou členkou Sdružení grafiků Hollar.

Zdenka Braunerová zemřela 23. 5. 1934 v Roztokách u Prahy. Její expozici je možno navštívit ve Středočeském muzeu v Roztokách, kde měla svůj ateliér, kam se k ní sjížděli umělci nejen z Čech. Patřila k českým malířkám, kterých nebylo mnoho.