Čím a komu jste nepohodlný?
Říkám své názory a informace, podložené osobní zkušeností, přímo těm, kteří by je měli řešit z titulu svého postavení a společenské odpovědnosti. Bohužel většina odpovědných, místo, aby mé informace využila na řešení aktuálních problémů, se jimi cítí být ohrožena, tudíž jsem vnímán jako nepohodlný. Může se jednat o instinkt neschopného či reakci schopného, který má své hranice, jejichž příčiny mohou být různé.
Podle mě jste tak trochu českým Simonem Wiesenthalem, ale bez pravomocí, jste ve hře jen s "tupým ostřím" individuální angažovanosti. Nezdá se ovšem, že by Vám to v něčem bránilo...
Už mne v tomto smyslu několik lidí oslovilo, řídit podobnou instituci, jejíž potřebnost je nepopíratelná. Snad tuto roli alespoň z části převezme nově založený Ústav paměti národa, byť je ostudné, že se nebude zabývat historií KSČ od založení republiky do roku 1948 a zločiny, které v tomto období páchala. Každý čin zanechává stopu. Moje činnost je především osvětová. Stále zjišťuji, jak mnoho vzdělaných a schopných má myšlení deformované tím, čím v životě za totality museli projít a jak se nechávají opět snadno manipulovat dnešním prostředím.
Nejčastěji Vám bývá vytýkána agresivita, s jakou svůj boj se starými strukturami a nespravedlností vedete. Slyšel jsem i komentář, že děláte velmi dobrou věc, ale ne úplně dobrými způsoby... Jak vy osobně vnímáte principy smíření a odpuštění, případně nenásilí?
Nepovažuji se za agresivního. V mém případě je agresivita zaměňována s otevřeným postojem. Děje-li se do očí bijící nespravedlnost a ostatní mlčí, ozývám se a říkám za mlčící to, co si oni také myslí; jenom nemají odvahu či podmínky, které to dovolují mně. Pochopitelně, že je většinou nutné zvýšit hlas, když narozdíl od druhé strany nemáte mikrofon. Dosud mě žádný soudce nepokutoval ani na mě jiný odpovědný činitel nepodal žalobu, ačkoli za to, co si často dovoluji v soudních síních, by vlastně měli. Oni velmi dobře ví, že jen nahlas konstatuji fakta a pravdu, doloženou a prokazatelnou zvukovými záznamy. Řídím se Ústavou ČR a jejím duchem, který každého občana vyzývá a povinuje bránit demokracii a svobodu, jsou-li tyto hodnoty v ohrožení.
Jako věřící křesťan uznávám a ctím princip smíření a odpuštění - pod podmínkou, že druhá strana projeví pokoru, omluví se a projeví i činy upřímnost své vůle. Tento princip nemůžeme uplatňovat, pokud tomu tak není. Nelze mlčet, jsou-li opět na odpovědných místech lidé, kteří se dříve dopouštěli porušování zákona či dokonce zločinů a žijí-li si mnozí z nich nepotrestáni na penzi s královskými důchody. Bude-li to společnost trvale připouštět a tolerovat, může se jí to vymstít.
Prý Vám komunisté nabízeli místo "u nich"...
Umím si představit, že tyto drby mají původ v nabídce soudruha Václava Exnera, kterou mi učinil na jednom komunistickém mítinku, tuším v roce 2006 na Výstavišti v Praze na 1. máje ve stylu: "Pane Šinágle, vždyť Vy nás vlastně musíte mít rád, když tak často navštěvujete naše shromáždění, vstupte k nám." Kdo zná tohoto stalinistu, umí si dobře představit tón, kterým to bylo vysloveno a důvody, proč to bylo řečeno. To patří k jejich folklóru. Podle toho, jak mne začínají napadat Haló Noviny, dělám svoji práci asi dobře.
Vypátral jste komunistického prokurátora Karla Vaše a udělal s ním rozhovor. Mohl byste nám osvětlit, kdo to je a jaký byl Váš dojem z tohoto setkání? V souvislosti s tím jste řekl, že: "Původce komunistických zločinů nemusíme nutně vsadit do vězení, musíme je ale mravně odsoudit!" V tom dokonce nalézám pro Vás ne tak obvyklý tón smíření.
Toto byl JUDr. Karel Vaš: Stál spolu s Bedřichem Reicinem u zrodu justičních případů, které se zapsaly do temných dob nástupu komunismu v zemi T. G. Masaryka. Oba mají na svědomí osudy mnoha důstojníků, vojáků a letců z druhé světové války. Dr. Karel Vaš pracoval pro NKVD a KSČ, sloužil zlu všech možných forem. V lednu 1948 byl pověřen případem generála Heliodora Píky a vypracoval proti němu i žalobu. Nelze pochybovat o Vašově podílu na vykonstruování žaloby proti generálu Píkovi a jeho odsouzení k trestu smrti. Byla to justiční vražda. Sloužil likvidaci odpůrců komunismu, navíc z přesvědčení. Na zákrok komunisty Dr. Vrbenského vstoupil v roce 1942 v Rusku do československého Vojenského sboru. Od samého začátku spolupracoval s důstojníky NKVD a v jejich společnosti se také vrátil do Prahy. V úzké spolupráci s nimi pak pokračoval v likvidaci důstojníků, vojáků a letců, kteří přišli ze Západu. K nim přiřadil i důstojníky, kteří sloužili v Československé armádě za první republiky. Žalobu na generála Píku začal Vaš připravovat začátkem roku 1949. Všechna obvinění byla vykonstruovaná. Prokurátorem byl generál Vaněk. Vaš byl přítomen hlavnímu přelíčení. Když byl vynesen rozsudek, případ ho přestal zajímat. Instinkt šelmy ho hnal za jinou kořistí. Postaral se o to, aby byl násilně odvlečen do Polska diplomat, o kterém se dozvěděl, že se chystá uprchnout na Západ. Předával Sovětskému svazu ruské emigranty, kteří se stali československými občany. Jeho zásahem došlo k uzavření hranic, k likvidaci volného pohybu amerických vojsk na území Československa. Je také známo, že Vaš při výsleších čtyři a půl měsíce sadisticky týral a bil Leopolda Blumenthala, příslušníka čs. jednotek od Sokolova.
Z knihy Zdeňka F. Šedivého DOMEČEK, MOBA s.r.o., Brno 2004
Na návštěvu tohoto českého Adolfa Eichmanna nelze zapomenout. V jeho pokoji v přepychovém domově pro důchodce v Praze na mne dýchla 50. léta a jejich atmosféra. Doslova tam byla cítit. Po opuštění pokoje mi bylo nevolno. Jako kdyby mne při této návštěvě doprovázeli dr. Milada Horáková a gen. Heliodor Píka... Neměl jsem dlouho chuť na žádné jídlo a jedl až na druhý den. To, že tento zločinec nebyl do dnešního dne odsouzen, je velkou hanbou a ostudou naší země. V tomto případě není žádné smíření na místě, podobně jako ho neměli izraelští občané s Adolfem Eichmannem. Karel Vaš vypadal velmi zachovale a viditelně se těšil plnému zdraví. Nikdy nemůže být pozdě na jeho potrestání, nejenom z úcty k památce jeho obětí, ale i v zájmu posílení dobrých mravů a demokracie.
Zabýváte se i prací investigativní, sledoval jste infiltraci STB do podnikatelských vrstev po listopadu 1989, monitorujete struktury a činnost Komunistického svazu mládeže a podobně?
Nemám čas a prostředky, abych tuto práci mohl provádět kvalitně a zodpovědně. Snažím se po internetu šířit informace, které obdržím. Jedná se o specializovanou a náročnou práci. V této fázi mé společenské činnosti se snažím o všeobecnou informovanost a provádění osvěty šířením (nejen) mých názorů a informací. Nikomu je nevnucuji a ponechávám na příjemcích mé elektronické pošty a návštěvnících mých webových stránek, zda se jimi nechají oslovit, inspirovat či nikoliv. Teší mne a motivuje do další činnosti, že negativní reakce se skoro nevyskytují a počet žadatelů o zařazení do mého adresáře stabilně stoupá. Stránky sledují politici a státní instituce z celého světa. Jen ojediněle se vyskytují hrubé, urážlivé a primitivní reakce. Za pozitivní kritiku jsem vždy vděčen, pokud je věcná a nezasahuje do osobní, nedůstojné roviny. Umožňuje mi zkvalitňovat moji práci, činnost a působení.
Vzal byste místo v politice?
V podstatě už politiku provádím, na nikom a ničem nezávislou, pouze na mém svědomí a mé odpovědnosti. Dělám to, co dělal už můj táta. Jasně, čitelně a nezpochybnitelně. Když mu komunisté nabídli v 50. letech spolupráci, s tím, že za ním jdou lidé, řekl jen: "To byste mi museli dát hlavu na špalek". Na hodinu byl propuštěn, později z kanceláře vyhodili i moji mámu. Když dnes mluvím na veřejnosti a slyší mne lidé, kteří otce znali, říkají, že jsem jako on. To mě těší. V aktivní účasti na politice mi brání, že nemám české občanství, bylo mi v rozporu s Ústavou ČR a proti mé vůli odebráno. Podobné otázky jsou mi často kladeny při diskuzích se studenty nebo na veřejnosti. Odpovídám v tom smyslu, že bych si nikdy z úcty k voličům nedovolil tvrdit, jak jsem dobrý, ale vždy se choval tak, aby voliči sami došli k tomu, že jsem hoden jejich hlasu, a že se ztotožňují s mými postoji a názory. Neopomenu zdůraznit, že jejich volba nekončí zvolením kandidáta, a že si svého politika musí "hlídat". Tlaky na charakter politika a jeho odpovědnost vůči voličům jsou v dnešní době značné. Aktivní občanská společnost je jedním ze základních předpokladů žité a funkční demokracie.
Jaký byl prvotní impulz Vaší angažovanosti a Vaší určité zarytosti?
Ve švýcarském exilu jsem nebudoval profesní kariéru. Spíš jsem věnoval čas, energii a prostředky krajanským hnutím a podpoře lidí, pronásledovaných v Československu totalitním režimem. To se mi "vymstilo" při celosvětové krizi, kdy naše firma byla nucena propouštět. Nechtěl jsem žít na sociální podpoře na úkor druhých. Rozhodl jsem se k návratu do vlasti jako zástupce generace, kterou země potřebuje. Mladí neznají, neví jak, nemají zkušenosti se skutečnou demokracií. Staří nemají energii a často ani potřebné zkušenosti, vyjma nejstarších, pamatujících první republiku.
Mohu profitovat a sloužit své zemi zkušenostmi ze života v občanské společnosti, která je jednou z nejlépe funkčních demokracií. Konám práci, na kterou mám předpoklady. Využívám maximálně daných podmínek a své nezávislosti. Nemám rodinu, zaměstnavatele, jsem švýcarským občanem, žiji ze svých finančních prostředků. Jsem odpovědný pouze sám sobě a svému svědomí.
Vítám raději pozitivní kritiku a nezištnou pomoc, než "klepání po ramenou". Bude-li moje činnost oslovovat a motivovat stále více občanů (a především mladých lidí) k nadosobní práci pro společnost, pak splnila svůj účel. Chtěl bych napomoci, aby odpovědnost za budoucnost naší země byla svěřována nejlepším a nejschopnějším občanům. Lidé musí pochopit, že nic dobrého se samo neudělá. Budeme-li spoléhat, že za nás všechno udělají druzí a zatím se egoisticky věnovat bezduchému konzumu různého druhu, skončíme špatně a po zásluze nás předčí schopnější národy. Vrátil jsem se, abych svými silami, zkušenostmi a možnostmi přispěl k tomu, aby se to nestalo. Situace je velmi vážná. Základem je obnovení morálky a práva, výchova a vzdělání mládeže. Tož do práce, jak by řekl TGM!
Co považujete za svůj největší úspěch?
Stále rostoucí počet občanů, kteří mi důvěřují a pochopili, o co se mi jedná, bez toho, že bych musel své postoje vysvětlovat nebo obhajovat. Sami dnes začínají ve svém okolí pozitivně působit a "zvedat hlavy".
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho štěstí v dalším hledání pravdy a spravedlnosti.
