"Besso z tohoto podivného světa odešel krátce přede mnou. Nic to neznamená. Lidé jako my, kdo věří ve fyziku, vědí, že rozdíl mezi minulostí, současností a budoucností je jen tvrdohlavě neodbytnou iluzí."
Toto je výňatek z dopisu Alberta Einsteina rodině jeho tehdy právě zemřelého kolegy, Michele Bessa. Když mluvím o čase, je důležité citovat Einsteina, jelikož to byl on, kdo o konceptu ‚času' mluvil jako o čtvrtém rozměru.
Pár let poté, co Einstein uvedl svou teorii relativity, začali vědci vnímat čas jako rozměr, který je neoddělitelně spojený se třemi již známými prostorovými rozměry. Ale na rozdíl od výšky, délky a hloubky je čas obtížné graficky znázornit. Naše tělo se obecně pohybuje v prostorovém směru, kterým jej vedeme; pokud se nehýbáme, zůstávají naše prostorové souřadnice stejné. Avšak i kámen „kráčí" časem. Je to jako jet z kopce autem bez brzd.
Jsme však vždy vydáni času na milost, nebo můžeme mít nějakou schopnost jej ovládat? Vědecko-fantastický žánr již dlouho upoutává naši představivost myšlenkou na stroje času a fyzici již desetiletí hledají způsob, jak se odpoutat od konstanty, která navždy svazuje lidstvo s přítomností. Zatím se však zdá, že člověk se různými údobími dějin libovolně pohybovat nedokáže.
Mnoho vědců provádělo pokusy s viděním minulosti nebo budoucnosti pomocí lidského vědomí. Předvídání a vidění minulosti, schopnost vidět budoucnost a minulost, jsou ve společenství fyziků akceptovány již dlouho - přinejmenším teoreticky: Dalekohledem můžeme vidět prostorové souřadnice ve velké vzdálenosti od místa, kde se nacházíme. Podobně, mnoho lidí tvrdí, že dokáží vidět rozměr, kde minulost a budoucnost existují současně. Jenže sledovat body na časové ose je jedna věc a fyzicky ji překročit je věc docela jiná.
Experiment ve Filadelfii
Co se manipulace časoprostoru týče, jedním z nejznámějších pokusů je ten, provedený 28. října 1943 ve Filadelfii, USA. Samozřejmě, i dnes mnozí zpochybňují důvěryhodnost toho, co se tehdy stalo.
Cílem pokusu bylo zcela zneviditelnit torpédoborec USS Eldridge pomocí modifikace jeho magnetického pole. Experiment vedl dr. Franklin Reno s využitím Einsteinových teorií (Einstein sám prý pokus sledoval).
Něco ale nešlo podle plánu. Ohromná loď se z vod u Filadelfie ztratila a znovu se objevila o dvacet minut později v Norfolku, 600 km daleko, a pak se nějakým způsobem dostala znovu do Filadelfie - čtyřhodinový výlet, který by normálně zabral nejméně dva dny. Když byla zpět ve Filadelfii, byla prý loď pokrytá zelenkavými fosforeskujícími částicemi a posádka byla duševně i fyzicky chorá. Někteří námořníci byli ve stavu úplné psychózy, jiní byli popálení. Někteří byli dokonce uvízlí ve zdech a podlahách plavidla, jako by v určitém okamžiku experimentu měli schopnost procházet na lodi skrz zdi a potom se kouzlo najednou přerušilo. Co se ale skutečně stalo? Kam se během této neúmyslné teleportace poděli? Dodnes existují stovky argumentů, které zastávají i odmítají pravost pokusu.
Černobrovův stroj času
Ruský vědec Vadim A. Černobrov se svým týmem provedl různé pokusy se stroji času za pomoci elektromagnetických pump. Černobrov začal svůj projekt v roce 1987 a zvláštním magnetickým impulsem se mu prý podařilo čas jemně ovlivnit. Největší dosažená odchylka byla jeden a půl sekundy za hodinu, tedy asi 3 procenta.
Černobrov říká, že v srpnu 2001 vytvořil v lese poblíž Volvogradu další model stroje. Časovou změnu zaznamenával symetrickými krystalovými oscilátory a podařilo se mu v poli přístroje zpomalit čas asi o 10 procent. Černobrov a jeho asistenti se umístili do pole, kde měl přístroj vliv, a vypověděli, že měli pocit, jako by byli na dvou různých místech zároveň, jako by se otevřel jeden prostor navíc. „Nemohu popsat ty nepochopitelné emoce, které jsme prožili v těch okamžicích," uvedl.
Směřují tyto pokusy k budoucnosti, kdy bude člověk schopen cestovat v rozměru času stejně lehce, jako nyní cestujeme rozměry prostoru? Nebo je samotná povaha čtvrtého rozměru taková, že budeme jeho zákony svázáni navěky? Věda tvrdí, že cestování časem je možné jen tehdy, když se částice pohybuje rychlostí vyšší, než je rychlost světla. Jak ale vysvětluje teorie relativity, když se rychlost blíží rychlosti světla, hmotnost objektu se tak zvětší, že nebude schopen světelné bariéry dosáhnout. Někteří však navrhují, že by taková cesta šla uskutečnit skrze teoretické deformace časoprostoru, známe jako červí díry. Ať už je to jakkoli, čas ukazuje, že se lidský génius nikdy nepřestane vzpírat zákonům fyziky.
