Začátek adventu připadá na první neděli adventní, což je neděle mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Čas adventní je ukončen západem slunce na Štědrý večer.
Podle západní tradice má advent být dobou zklidnění a rozjímání. Tomu odpovídal životní styl našich předků, který byl přizpůsoben dlouhým prosincovým nocím. Krátký den, časný soumrak a dlouhé tmavé večery vybízely k oduševnělým činnostem, které byly doprovázeny různými lidovými zvyklostmi.
Tato doba je také symbolizována zeleným adventním věncem, ozdobeným čtyřmi svícemi, jejichž počet odpovídal počtu adventních nedělí. Věnec je symbolem vítězství a královské důstojnosti. Podle církve je adventní věnec holdem tomu, kdo je očekáván, kdo zároveň přichází jako vítěz, král a osvoboditel.
Trocha historie
Počátky adventu sahají do 7. století. Původně byla doba adventu také dobou postní. Podle církve byl půst zachováván po čtyřicet dní. V teologickém smyslu je advent počátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce. Znamená rovněž dvojí očekávání: slavnosti narození Krista a jeho druhého příchodu ve smyslu paruzie. Výklady toho, co je to paruzie, se různí, jisté však je, že podle církevní nauky se paruzií završí dějiny lidstva i celého vesmíru – její datum nelze s jistotou určit, víme jen, že určitě přijde.
Tajuplný čas
Co se vlastně odehrává v době, než přijdou Vánoce? Pro některé pamětníky je adventní čas časem tajuplným, je vnímán jako doba očekávání, která je krásná právě pro ten pomalý příchod vánočních svátků a pro sebe samu. Než nastala doba horečných nákupů a svátků konzumních namísto duchovních, byl advent vnímán většinou lidí podstatně jinak.
Betlémy
O době adventní - z období první republiky vypráví pan J. Z. ve svých pamětech:
„V polovině listopadu jsme my děti vzaly velký proutěný koš a v nedalekém lesíku jsme vytrhaly huňatý mech – byl užit jako podklad k vystavění velkého vyřezávaného Wenigova Betlému. Otec přidělal na vnitřní okenní parapet dřevěnou desku a do dřevěnými lištami ohrazeného prostoru jsme dali mech. Figurky betlému byly opatřeny naklíženým bodcem, jímž se figurka připevnila do mechu. Za chlév se svatou rodinou jsme dávali žlutý celofán a za ním zůstával ještě prostor pro umístění svícínků. Obvod betlému nejbližší vnitřnímu oknu pokoje jsme okrášlili snítkami thují a stříbrných smrčků. Každý večer jsme se pak u betlému sesedli a zpívali vánoční koledy i lidové písničky, vždy do té doby, dokud úplně nezhasl zapálený svícínek. Betlém byl vystavený do svátku Tří králů a potom byl zase uložen...“
Nápad stavět betlémy jako první podnítil sv. František z Assisi ve 13. století. V roce 1223 inicioval první „živý betlém“ v malé jeskyňce na vrchu Greccio v Itálii. Zvyk se potom ujal a rychle rozšířil díky františkánským mnichům až do domovů. Tento obyčej je starší než vánoční stromečky.
Lidové zvyky
O sv. Barboře – 4. prosince – bylo zvykem natrhat snítky třešní a zlatého deště, dát je doma do vázy a snítky kolem vánočních svátků vždy krásně rozkvetly. V předvečer svátku Barbory chodívaly na návštěvu do domácností tzv. barborky v maskách a bílých košilích, před vstupem do domu harašily košťaty a od malých dětí vyžadovaly slib, že budou hodné a nebudou zlobit.
Další neopomenutelnou adventní událostí byla návštěva sv. Mikuláše, který rovněž chodil do domácností, naděloval drobné sladkosti – dříve to byly například jen burské oříšky, sušené ovoce a tzv. mejdýlka (barvený hroznový cukr). Sv. Mikuláš, v bílém oděvu, s biskupskou berlou a mitrou, kupodivu znal malé prohřešky dětí a také vyžadoval od malých dětí slib, že už nebudou zlobit své rodiče.
Hudební tradice
Výjimečným počtem a kvalitou adventních písní se vyznačuje česká hudební tradice. Zvláště při jitřních mariánských mších se zpívaly tzv. roráty. Jejich název pochází z nejznámější latinské adventní písně, pocházející ze 16. století z Francie: „Rorate coeli de super...“ – „Rosu nám dejte, nebesa...“. Mezi lidmi však během dlouhých večerů převládalo usedání k domácímu betlému a zpívání koled.
Cukroví
Bez vánočního cukroví by nemohly být Vánoce. Vůně vanilky, čokolády, oříšků, datlí a jiných ingrediencí, která doprovází pečení v době adventní, linoucí se z tolika domácností, přináší další příslib. Je to romantika nejenom pro mlsné jazýčky, ale také pastva pro nádech a jiné smysly, které vzrušuje svou nenapodobitelnou atmosférou.
Ponechejme chvíli stranou horečnaté nakupování, shon a muka ve frontách u pokladen. Zkusme zklidnit svoji mysl, vyhlédněme oknem do šera nebo vzhůru na hvězdy...
V naší moderní době vládne umělé osvětlení. Přesto je však v lidské mysli hluboce zapsána touha po přirozeném světle, plameni. Snad proto máme potřebu zapálit svíci nebo posedět u krbu. Světlo plamene má schopnost pozměnit atmosféru našeho domova.
Zkusme se naladit na ten tajemný čas plný důvěřivého očekávání. Můžeme usednout u malého domácího betlému a zadívat se na příběh lásky a obdarování, který nám jeho figurky názorně vypráví už po několik století. Udělejme něco, aby „láska“ nebylo jen prázdné slovo.
