Kdy se Češi dočkají svého Ústavu paměti národa, tedy pardon, po aktuální změně názvu Ústavu pro studium totalitních režimů?
Ústav pro studium totalitních režimů zahájí svou činnost 1. února 2008. Je to zásadní událost, která určuje, jak bude nadále zacházeno s písemnými, obrazovými a jinými podklady z období totality a jak bude minulost, spjatá s totalitními režimy, zpřístupňována veřejnosti a interpretována.
Okolnosti vzniku "Ústavu" byly přinejmenším problematické a zákon, který ho ustanovil, byl kritizován z mnoha směrů...
Vznik "Ústavu" vyvolal rozporuplné reakce. Aktuálně prošla 27. prosince minulého roku médii zpráva, že opozice hodlá "Ústav" zrušit (a to ještě předtím, než vzniknul). Jde o návrh 57 opozičních poslanců z ČSSD a KSČM, kterým vadí, že by "Ústav" mohl "ovlivňovat výklad dějin". Také nechtějí přijmout některé formulace v zákonu, kterým se "Ústav" zřizuje, například to, že je zde období komunistické nadvlády označováno za totalitu. Je otázku, zda ústavní soud těmto námitkám vyhoví. Někteří poslanci se také obávají, že výsledky bádání státem zřízené instituce budou lidé pokládat za oficiální a jediný správný výklad dějin, čímž bude omezována "svoboda bádání".
Co je Ústav pro studium totalitních režimů?
Vznik současného Ústavu pro studium totalitních režimů byl inspirován založením Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty státobezpečnostní služby bývalé NDR (Německo). Tento pravzor českého "Ústavu" nemá policejní pravomoci, pouze spravuje archiv bývalé německé státní bezpečnosti (Stasi). Na konci 90. let začaly vznikat podobné instituce v Polsku, na počátku nového tisíciletí na Slovensku, v Rumunsku, v Maďarsku. Všechny tyto úřady se zabývají pouze zpřístupňováním a správou archivů státních bezpečností daných zemí.
V roce 1996 byly v České republice zákonem otevřeny archivy Stb pro osoby, kterých se tyto materiály dotýkaly. V roce 2002 byl přístup k některým materiálům Stb zákonem rozšířen na všechny občany České republiky. V roce 2004 byl přijat zákon, podle kterého mají být přístupné veškeré materiály Stb všem občanům.
"Ústav" ale nevadí jen politikům...
Už první iniciativa v roce 2002 se setkala s určitým odporem archivářů, kterým se nelíbilo vytvoření jakéhosi nadřazeného "superarchivu", instituce, která měla soustřeďovat hlavní proud vědeckého bádání v tomto směru a mít v jistém smyslu monopolní postavení. V letech 2005 - 2006 začala být připravována koncepce "Ústavu", nad nímž převzal záštitu Senát. Je pravda, že vznik "Ústavu" má určitý politický podtext, zákon o něm vznikl v režii ODS, konkrétně pod záštitou místopředsedy Senátu Jiřího Lišky.
Pozměňovací návrhy některých poslanců byly dosti kuriózní...
Komunistickým poslancům vadily části zákona, kde se hovoří o "zločinných organizacích, založených na komunistické a nacistické ideologii". Také tu byly snahy o pozměnění zásady, že v Radě ústavu nesmí sedět člen komunistické strany. Poslankyně Kateřina Konečná si přála rozšířit období totality o dobu habsburské poroby českého národa, tedy od bitvy na Bílé hoře po vyhlášení samostatné Československé republiky, jiný poslanec navrhoval přemístit sídlo "Ústavu" z Prahy do Tábora, atd.
Název "Ústavu" byl změněn na základě návrhu Strany zelených, která argumentovala, že stavět "paměť národa" na materiálech Stb není přijatelné, tedy proto Ústav pro studium totalitních režimů.
Jak zamezíte v budoucnu tomu, aby bylo bádání "Ústavu" a jeho odborné expertízy ovlivňovány politickými tlaky? Pokud vím, současný ředitel Pavel Žáček si stěžoval na to, že jeho činnost v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu paralyzoval ministr vnitra Grulich...
V "Ústavu" vzniká nezávislá instituce, podřízená Parlamentu. Předtím skutečně mohly vznikat různé tlaky v rámci ministerstva, od konkrétního ministra například. Nyní je (teoreticky) "Ústav" nezávislý. Ovšem pozor, podobný ústav vznikl na Slovensku pod velkou lidskou i profesní záštitou Jána Lángoše, který ho politicky "držel". Když Lángoš zemřel při autonehodě, došlo k internímu posunu práce úřadu směrem k období "slovenského štátu" a k odklonu bádání od komunistické minulosti Slovenska. Úřad se nenápadně stává poplatným Slovenské národní straně a jeho původní nápřah je zbržděn. Jsou tu obavy, že jeho činnost bude nadále omezována.
Pak je ovšem možné, že pan Žáček z místa ředitele odejde a na jeho místo se dostane někdo, kdo nebude kompetentní a povede "Ústav" do slepé uličky?
Já předpokládám, že "Ústav" bude stabilní, když bude pod pravomocí parlamentu, že tu bude jistota nestrannosti. Záleží ale na momentální politické situaci, Pavel Žáček se opírá o ODS, hlasování o zákonu, který "Ústav" zřizuje, se levicoví poslanci vůbec nezúčastnili. Sociální demokraté se nechali slyšet, že pokud se dostanou k moci, "Ústav" zruší. Vše závisí na stabilních politických poměrech. Komunističtí poslanci celé roky navrhovali zrušení ÚDV, ale neměli k tomu dostatečný potenciál.
Kdo tedy tvoří morální a lidskou záštitu českého "Ústavu"?
Rada "Ústavu" je volena Senátem parlamentu ČR. Má šest členů, její předsedkyní je Naděžda Kavalírová (předsedkyně Konfederace politických vězňů, delegovaná do Rady prezidentem Klausem). Jsou tu dva zástupci akademického světa (rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala a děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík), z Konfederace politických vězňů je tu ještě Čestmír Čejka. Další členy tvoří Ivan Dejmal, jeden ze studentských aktivistů Pražského jara 1968 a bývalý ministr životního prostředí a Patrik Benda, syn Václava Bendy a asistent senátora Lišky. Rada také zvolila Pavla Žáčka do funkce ředitele "Ústavu".
Jak bude fungovat "superarchiv", který jste zmiňoval dříve?
Archiv bezpečnostních složek je "Ústavu" podřízen, není ale jeho součástí. Jeho jádrem je stávající Archiv ministerstva vnitra, jehož veškerá pracoviště přejdou pod pravomoc Archivu bezpečnostních složek. Ministerstvo obrany, vnitra, spravedlnosti, BIS, Úřad pro zahraniční styky a informace; ti všichni předají Archivu bezpečnostních složek své archivní fondy, evidenční a registrační pomůcky, atd. Do Archivu bezpečnostních složek tak přejdou materiály fondů vojenské kontrarozvědky i celá agenda bývalé rozvědky Státní bezpečnosti. To jsou tisíce metrů materiálu, se "sólokapry" jako jsou svazky kpt. Minaříka, svazek Jana Kavana, Helmuta Zilka, věci, kolem kterých byla řada afér a skandálů. Budou sem zařazeny i tzv. materiály vnitřní ochrany z vězeňských zařízení, v celku zde bude shrnuta veškerá agenda represivního aparátu. Archiv bezpečnostních složek by měl také během let převést veškeré dokumenty z archivů Státní bezpečnosti do elektronické podoby.
Jak může "Ústav" přispět k mravnímu odsouzení zločinců z nejvyšších postů komunistické justice, zodpovědných za justiční vraždy jako je např. Karel Vaš známý z procesu s Heliodorem Píkou...
U Vaše konkrétně byla snaha ho odsoudit, ÚDV ho vyšetřovalo v souvislosti s procesem proti generálu Píkovi, soud ho napoprvé odsoudil, na odvolání to bylo zrušeno. Ale snaha tu byla a nebyla tak úplně lichá. Mimochodem, Vaš je členem "záhadného" Klubu 198. Ten je založen na půdě KSČM a po vzoru Klubu 231, který založili političtí vězni, sdružuje ty, kteří jsou "perzekvováni na základě zákona o zločinnosti komunistického režimu" (č. 198 z roku 1993). O tomto klubu se z internetových stránek nebo z oficiálních zdrojů v podstatě nic nedozvíte. Celkově je na soudních kauzách, které se snaží pohnat viníky komunistické represe před řádný soud, pozoruhodné jedno: jak tito lidé dokonale využívají výhod právního státu, který tu máme. Velmi dovedně obracejí ve svůj prospěch možnosti právního řádu, aby se vyhnuli trestu. "Ústav" nemá pravomoc, může jen zveřejňovat dokumenty, případně je s odborným komentářem podstoupit orgánům, činným v trestním řízení.
Nepřicházejí snahy spojené s potrestáním viníků komunistické represe o mnoho let později, než přijít měly?
V jistém smyslu to pozdě je, ale je třeba vidět souvislosti. V ČR se s "trestáním" začalo až v druhé polovině 90. let, dnes je věcí poměrně skromné agendy ÚDV. Když se podíváte po Východní Evropě, málokde se podařilo dosáhnout víc. U nás bylo velké očekávání české společnosti, že se podaří potrestat funkcionáře nebo ty, kteří systematicky a zlovolně otravovali lidem život, ale uvědomte si jednu věc, v právním státě lze trestat jen ty zločiny, které byly porušením zákona v době jejich spáchaní. Někde se nepodařil ani zlomek toho, co se povedlo u nás, na Slovensku, v Maďarsku... nic. V Polsku se začalo až před několika lety, jmenujme třeba kauzu bývalého prezidenta Jaruzelského, většinou se tam ovšem vyšetřují věci z dob nacismu, pogromy na Židy a podobně.
Když si dnes otevřete noviny, často jsou v nich zprávy, které se zabývají zločiny minulosti, věcmi, se kterými se musíme vyrovnávat. Na minulost nikdy není pozdě, neustále se vynořuje, najevo vycházejí lustrační kauzy, případy spolupráce s Stb atd. V seriózním vědeckém výzkumu je třeba pokračovat.
Pavel Žáček v rozhovoru zmínil, že Stb ve své závěti doporučila svým agentům vstup do oficiálních struktur?
"Ústav" není Velký bratr, který by mohl sledovat lidi, jeho pravomoc navíc končí rokem 1989. Máme přece lustrační zákon, který zabraňuje tomu, aby se na důležitých postech objevovali lidé s problematickou minulostí. Ústav mimochodem zdědí tuto funkci, bude lustrovat lidi v evidenci Státní bezpečnosti, její příslušníky i spolupracovníky. Co se týče podnikatelské sféry, zde to bohužel nejde žádným zákonným způsobem omezit.
Myslíte, že studium totalitních režimů zajímá mladé lidi, nedotčené socialismem?
Hodláme věnovat velkou pozornost využití filmů, komentovaných dokumentů, určených pro školy. Audiovizuální filmové projekce by měly sloužit za námět pro studentskou diskuzi. Prostřednictvím brožur chceme zviditelňovat historické pozadí případů perzekuce mládeže, zastřelení na hranicích, udavačství mezi mládeží. V režii Úseku historického vzdělávání budou připravovány výstavy o protikomunistickém odboji nebo vzdělávací projekty podobné Kurzu pro vyrovnávání s minulostí, který jsem vedl na Univerzitě Pardubice.
Mám pocit, že nejvíce se stejně Váš "Ústav" v budoucnu zviditelní v souvislosti s otázkami spolupráce známých umělců s Stb? Myslíte, že by měli veřejně vystupovat a znát se ke svým minulým "hříchům"?
Všechny případy je třeba posuzovat individuálně. Spolupráce s Stb neprobíhala nějakým typizovaným způsobem, pokaždé měla jiný průběh a velký počet lidí byl do ní natlačen nevybíravými způsoby či násilím. Musíme věci poznat a pak se o nich můžeme bavit, řešení a priori neexistují. Dobře, někteří vstoupili do duelu s mocí, protože chtěli nějak profitovat. Někteří ale dnes mají cejch, přitom poté, co byli k udavačství donuceni, spolupráci sabotovali, všechno hned ohlásili osobám, na které byli nasazeni atd.
Vy jste ale nezmínil, jak se s komunistickou minulostí "vypořádali" v Rumunsku, myslím popravu diktátora Cauceska a jeho ženy...
V Rumunsku existuje podobný úřad jako ÚDV, který ale zatím nikoho nepohnal před soud, pracují s archivy státní bezpečnosti. Řadu materiálů tam nadále "drží" bezpečnostní služba. Co tady dobře funguje je pomník obětem komunismu Memorial Sighet. Je to bývalé vězení, které je po celém světě známé jako místo konání vědeckého bádání, seminářů a výstav na vysoké úrovni. Je dobré, že všude se něco děje. Jen v Rusku ne... tamní katastrofickou situaci by snad nevyřešila ani další změna poměrů.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vašemu "Ústavu" mnoho úspěchů.
