Prastaré texty vyprávějí příběh o Cangjíeovi (čti Čchang-ťieovi), který sestoupil z nebes, aby dal lidstvu čínské znaky. Traduje se, že když Cangjíe dokončil svůj úkol, pršelo z nebe proso a duchové z podsvětí naříkali a plakali.
Západ z velké části vnímá čínské znaky jako zcela nepochopitelné. Čínský psaný jazyk je přitom jedním z nejstarších a nejrozšířenějších způsobů komunikace. S jeho vrstvami a vrstvami významů bývá také označován za formu nejbohatší a nejspletitější.
Tento členitý, prastarý jazyk má mnoho aspektů. Jeho jedinečné vlastnosti - struktura, forma, styl a význam - stojí za to, abychom se čínským znakům věnovali trochu do hloubky.
Pradávní lidé na Východě užívali k zaznamenání informací metodu zvanou vázání uzlíků. Před více než 2 000 lety používali věštci znaky, vyryté na "věšteckých kostech". Vyrývali své otázky do želvích krunýřů a drželi je nad ohněm. Trhliny v krunýřích poskytovaly odpovědi.
Qin Qihua, císař, který sjednotil Čínu, přikázal svému prvnímu ministrovi Li Siovi, aby sepsal a uspořádal do jednotné normy rozličné styly psaní v jeho říši. První čínský slovník se 3 300 znaky byl zaveden v roce 220 př. n. l.
O tři sta let později, v roce 121 n. l., učenec Xú Shěn na základě svého výzkumu sestavil další systematický slovník čínských znaků, nazvaný Shuo wén jie zi. Xú Shěn rozšířil původní slovník na 10 516 znaků, rozdělených do 540 kmenových skupin.
Další zásadní změna nastala za vlády dynastie Qing. Roku 1717 císař Kang Xi systematicky uspořádal 40 000 znaků s 214 kmeny ve svůj systém Kang Xi zí dian.
V roce 1967 zjednodušila Čínská komunistická strana tradiční čínské znaky. Pin Yin měl poskytovat propojení se západními jazyky. Pod komunistickým režimem užívá nyní většina pevninské Číny zjednodušené znaky. Taiwan, Hongkong, Macao a Japonsko stále užívají znaky tradiční.
Staré národy věřily, že legendární Žlutý císař, považovaný za otce Číňanů, přikázal Cangjíemu, aby vynalezl způsob psaní, které nahradí vázání uzlíků. Také se říká, že Cangjíe uviděl na nebi božskou bytost a když se snažil napodobit její tvary, nakreslil první čínské znaky. Poté na základě pozorování tvaru a pohybu věcí v přírodě vytvořil psané znaky. Žlutý císař byl potěšen, pochválil jej a nechal vystavět chrámy na jeho počest.
Čínský systém tradičních znaků skrývá možná i hlubší možnosti, než jen příležitosti k jeho studiu. Starobylá čínská kultura zastávala názor, že existuje základní spojení mezi lidstvem a velkým vesmírem. Věřila, že právě s vynálezem čínských znaků dostaly lidské bytosti možnost navrátit se ke svému božskému původu a dostat se tak z dosahu bytostí z podsvětí. Není divu, že duchové z podsvětí naříkali a plakali. Pro lidi to byla zase příležitost usmívat se a chválit šťastný osud.
