S blížícím se koncem druhé světové války zesílil odboj národů, porobených v Protektorátu Čechy a Morava. Jak se přibližovala fronta, rostla odvaha lidí i jejich nesmírná touha po porážce fašismu.
V oblasti Vysočiny byla situace odbojného domácího obyvatelstva poněkud složitější. Pro okupační moc Schörnerovy armády byla Vysočina významným strategickým prostorem obrany proti Rudé armádě, zároveň byla tato krajina výhodná pro uskutečnění posledního taktického záměru - organizovaného odchodu nacistů do zajetí k západním jednotkám. Nejsilnější německé posádky byly umístěny v Jihlavě, v Kostelním Vydří, Dačicích, v Polné a v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě. V samotné Jihlavě žil takzvaný německý ostrov o třinácti tisících Němcích, který roztahoval své prsty dále do kraje.
Také v malém městečku Třešti byla ve škole na náměstí umístěna jednotka wehrmachtu o síle asi sta mužů; ta však opustila město už v dubnu 1945. Tehdy byla Třešť rozrušena a pobouřena vraždou dvou mladých chlapců, kteří si v lese Sovovka vybudovali zamaskovaný úkryt, kde byli zavražděni, patrně příslušníky třešťského Jagdkomanda (speciální německé jednotky, vycvičené pro boj proti partyzánům). Jejich pohřeb vyzněl jako tichá protifašistická manifestace.
První pokus o vytvoření ilegálního národního výboru proběhl v Třešti v listopadu 1944. V březnu 1945 byl vytvořen dvanáctičlenný národní výbor v čele s komunisty. Kromě nich se členy výboru stali sociální demokraté, národní socialisté a lidovci. Byla rozdělena zodpovědnost a započalo se s organizací ozbrojeného oddílu revoluční gardy.
Příliš časné povstání
5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci.
Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil.
Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi.
Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa.
Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná.
Večer došlo telefonické hlášení, že se k městu blíží nepřítel. Zatímco mladí gardisté hlídkovali za městem v otevřeném poli poblíž lesa, členové revolučního výboru si připíjeli na vítězství.
Třešť v rukou SS
7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS, které pravděpodobně přivolali na pomoc někteří nacisticky smýšlející občané. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele.
Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli.
Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii.
Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Z osvobozených třešťských Němců nejvíce řádí ing. Ewald Radke, který hledá peníze, jež nashromáždil k útěku a které mu vlastenci sebrali (Radke po válce zmizí a nikdy není dopaden).
Skupina hitlerovců vniká i do místního lazaretu, kde ordinuje statečný český lékař. Oblečen v uniformě československého důstojníka, která Němce dráždí, neohroženě hledí do hlavní namířených samopalů. Proběhne zde krátký dialog: český lékař žádá lékaře SS, aby osazenstvu ošetřovny umožnil posbírat raněné v okolí Třeště. Od esesáka se mu dostane cynické odpovědi: „Raněné? To je zbytečné. Po nás vždy zůstávají jen živí nebo mrtví.“
Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila,
v Třešti duní salvy popravčích čet.
Osudový ukazováček Herty Kašparové
Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto „mocí“, ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy. Tito lidé jsou spolu s ostatními popraveni zastřelením.
Hertě Kašparové, německé dívce, pověstné luskajícími prsty nebo ukazováčkem, nemilosrdně určujícím, kdo má být popraven, bývá přisuzován tu větší, tu menší podíl viny. Ve městě, které zcela ovládnou elitní jednotky SS (zatímco třešťské vojenské vedení prchá bez jediného výstřelu do lesů), jsou všichni obyvatelé vydáni všanc zvůli německých vojáků. Pár dnů před osvobozením, zatímco vojáci Rudé armády jsou na dosah, je v Třešti popraveno několik desítek lidí
Výsada, kterou jí na okamžik propůjčili esesáci, Hertě štěstí nepřinese. Po válce ji lidový soud v Třešti odsoudí k veřejné popravě oběšením.
Přijíždí Rudá armáda…
V úterý 8. května třeštští Němci za doprovodu esesmanů opouštějí v horečném spěchu město.
9. května ráno projíždějí městem poslední zbytky wehrmachtu, které prchají před Rudou armádou.
Navečer přijíždějí do Třešti předsunuté hlídky Rudé armády. Jsou uvítány předsedou revolučního národního výboru, tlumočníkem a partyzánem - konfidentem gestapa, který tehdy ještě nebyl odhalen.
Ano, odpoledne kolem třetí hodiny se z roštejnských lesů slavnostně navrátili uprchlí členové třešťského revolučního výboru, aby se ujali moci ve městě.
Ve čtvrtek 10. května už město vítá kolony Rudé armády. Radost z osvobození je bolestně zkalena předchozími událostmi. Následky nesou na svých bedrech vdovy, sirotci a pohrobci.
Četné pomníky na okrajích Třeště se jmény padlých, vězeňský dvůr, na kterém bylo zavražděno 33 mužů, pietní síň, společný hrob na hřbitově a pamětní desky na budově městského úřadu jsou navždy připomínkou tragických událostí. Jména vůdců revolučního národního výboru a členů vojenského vedení města tu pochopitelně chybí…
Podle Mgr. Františka Bukvaje a spol. a podle vyprávění pamětníků
