Pes, jehož vizáž spolehlivě odstraší potenciální útočníky. Ve staré Anglii zápasil s medvědy a býky, či v podivných exhibicích drtil desítky až stovky krys na čas. Vznikli z něj americký stafordširský teriér a americký pitbulteriér. Má těžké kosti a snížený práh bolestivosti. Spolu s buldokem, pitbulteriérem, bandogem apod. je majitelem nejsilnějších psích čelistí. Co do nich chytí, nepustí. Přesvědčil se o tom i Šimon Hanuš z Krkonoš: "Šli jsme jednou s kamarádem a jeho stafordem na procházku do lesů v okolí Javorníku. Najednou z křoví vyběhl kanec a pes za ním. Poslední, co jsme viděli, bylo, že se zvířeti pověsil na krk. Běželi jsme za nimi a našli psa, těžce potrhaného kancem. Museli mu sešít břicho a dlouho se z toho vzpamatovával. Napřesrok jsme šli kolem míst, kde se souboj odehrál a ke svému úžasu jsme v křoví objevili vysušeného kance!"
Povaha - jehněčí
Povaha stafordširského bulteriéra záleží na výchově. Pokud ho nevedete k agresi a mezi štěňaty nevyfasujete vyloženě dominantního jedince, pak má tento pes spíš duši jehněte. Je nesmírně pozorný ke svému majiteli, slovy chovatelky Jiřiny Volštické: "Je na pánovi extrémně, absolutně závislý. Když se páníček rozzlobí, jakoby pro něj skončil svět." Filip Moško, autor snímků v naší fotogalerii, doplňuje: "Je to plemeno fixované na lidskou společnost. Proto se nehodí do kotce či do zamčeného bytu, potřebuje být všude s vámi."
Sám staforda také chovám a myslím, že jeho pokojnou povahu nejlépe ilustruje následující příběh. Jednou našemu Bučovi vlétla do huby moucha. Zatvářil se nechápavě, pak hubu otevřel a moucha opět vyletěla. Prostě pes, který doslova neublížil ani mouše. Už od štěněcích let jsme byli svědky Bučovy mírumilovné povahy. Náš druhý pes, voříšek, ho dodnes bez problému vláčí za ucho přes dvůr. Když mu to Buč chce oplatit, taky ho chytne za ucho, ale opravdu zkousnout neumí, ucho jen žužlá a voříška tím lechtá. "Překvapilo mě, že se naše Amálka nechá od malých psů kousat a napadat a dokonce před nimi může i utéct. Nedávno byla napadena dvěma zakomplexovanými jorkširskými teriéry, kteří ji pohryzali nohy. Nevrátila jim to, zachovala se jako dospělá slečna, která je nad věcí. S velkými psy si přitom dokáže poradit a usměrnit je tak, jak potřebuje." potvrzuje Moško.
Stafordširský bulteriér je ideální k dětem. Britové ho někdy přezdívají "nanny dog", pes - chůva. Jako ochranář je pozorný, je schopen celý den proležet u kočárku a živě reagovat na zvuky, které z něj slyší. Má také velkou snášenlivost. "Ať už děti Amálku tahají za ocas, žmoulají jí uši nebo jí strkají prsty do očí, nikdy jim nic neprovede. Než, aby se ohnala, radši odejde jinam, kde má klid," říká Moško.
Útoky na lidi a pokusy plemeno zakázat
Pro zásadní nepochopení povahy tohoto plemena se v roce 2005 německá legislativa pokusila zakázat jeho chov v Německu. Na základě intervence chovatelů z britského Kennel Clubu zákon v podobě, v jaké byl navrhován, neprošel. V srpnu 2005 byl chov tohoto plemeno postaven mimo zákon v kanadské provincii Ontario. Chovatelé jsou ale přesvědčeni, že většina útoků stafordširských bulteriérů na lidi byla způsobena psy, kteří byli nevhodně vychováváni (týráni) nebo nějakým způsobem k útoku přinuceni (zahnáni do úzkých). Útoky na lidi by podle nich neměly být spojovány s plemenem jako takovým.
Jednu věc je ovšem třeba přiznat. Stafordširský bulteriér je dominantní plemeno. K člověku vzhlíží, ale pokud nemá dobrý trénink a vyrůstá relativně izolován, s neznámými psy se většinou nedohodne. Už vůbec ne, jde-li o hračku nebo o jídlo. Má jistý pocit nadřazenosti a rád dohlíží na situaci z vyššího stanoviště, bez váhání se usadí na židli nebo dokonce na stůl. Jednou jsem poněkud nemoudře zkoušel našeho staforda "rozbejkovat". V podřepu a na kolenou jsem si na něj všemožně dovoloval, jen jsem zapomněl na jednu zásadní věc. Pokud jste prokazatelně nižší než on a dráždíte ho z pozice partnera, pes má tendenci převzít nadvládu. Nekousnul mě, jen jsem z jeho výrazu pochopil, že by mohl být nebezpečný. Mohla za to ovšem má hloupost. Podobně vás také varuji před nápadem, přikrást se po špičkách ke spícímu stafordovi a bafnout na něj (věřte mi, zkusil jsem to). Výše napsané se ovšem netýká dětí, před kterými mají tito psi bázlivou úctu a je-li dítě malý trapitel, raději před ním utečou.
Denní režim
Denní program tohoto psa je jednoduchý. Staford dokáže velice dlouhou dobu spát, klidně i celý den. Pak ale potřebuje po krátkou dobu vydávat relativně hodně energie. "Klacíček" či "balónek" je pro mnohé stafordy celoživotní téma. Obzvláště rádi tahají pařezy a klády, které váží víc než oni sami. Za ideální hračku považuji balónek z tvrdé gumy na šňůrce, který lze dohodit do vzdálenosti 50 metrů. Házením klacku totiž svého staforda jen těžko utaháte. Chovatelé si rovněž chválí jízdu na kole.
Zdravotní rizika
Ohledně zdravotních problémů, k nimž je rasa náchylná, bych jmenoval dvě věci. Tito psi mívají velmi jemnou srst. Když při hře vletí třeba do šípkového keře, mohou se jim z drobných poranění vytvářet strupy, i hnisavé. Jejich léčba nebývá komplikovaná, veterinář obvykle radí hnisající strupy prostě strhat, čímž se urychlí proces regenerace pokožky.
Druhý problém, který tento pes může mít, vychází z jeho původu (zdědil ho po anglickém buldokovi). Jsou to lehké obtíže s dechem, které někteří jedinci mohou mít ve vedrech či při zvýšené námaze. Pro některé stafordy znamenají vícekilometrové túry v těžkých vedrech přílišnou zátěž, prostě se zadýchají tak, že dál nejdou. Není to ale pravidlem, většina těchto psů se svým pánem bez problémů absolvuje dvacetikilometrovou projížďku na kolech.
Jako menší plemeno žije tento pes poměrně dlouho, dožívá se i patnácti a více let.
Komunikace a pracovní zařazení
Samostatnou kapitolou jsou vyjadřovací schopnosti psa. Stafordširský bulteriér vydává specifické bekání (kvákání), tzv. žabí zvuky. Dává jimi najevo buď přílišné nadšení nebo nespokojenost.
Tento pes slouží většinou jako domácí společník a ochránce rodinného krbu. Od roku 1998 je u nás plemeno používáno na canisterapii. "Milují fyzický kontakt s lidmi, rádi se na někoho mačkají, jsou dostatečně statní a robustní na to, aby vydrželi i ne zcela jemné zacházení ze strany nemocných. Plemeno se uplatňuje zejména u techniky polohování, se stafordy jsme zaznamenali vynikající výsledky např. u léčby Parkinsonovy choroby," popisuje Jiřina Volšická.
Pořizovací cena stafordširského bulteriéra, jehož obliba v ČR vzrůstá geometrickou řadou, je cca 3 500,- za nečistokrevný, 9 000,- a více za čistokrevný exemplář.
"I když svého ještě nemám, vím o stafordech úplně všechno. Proč jsem se do této psí rasy zamiloval? Je to pes, který myslí srdcem," uzavírá fanoušek plemene Jan Ľuptovský.
