Čtěte první díl příběhu Zhang Lianying
Manželova kampaň za její propuštění
Během dvou a půl roku, které paní Zhang strávila v pracovním táboře, bylo jejímu manželovi často odmítnuto povolení ji navštívit, jednou ji nemohl navštívit celých osm měsíců. Když potom uviděl, v jak špatném stavu je jeho vězněná žena, dělal co mohl, aby zjednal spravedlnost.
Se svojí dcerkou Qingqing v náručí navštívil více než dvacet vládních úřadů, včetně soudu, prokuratury, politického a právního výboru, Svazu žen, policejního oddělení, soudního předsednictva, předsednictva táboru nucených prací, kanceláře Úřadu 610[1] v Pekingu a řady advokátních kanceláří. Všude byl odmítnut. Někteří mu projevili sympatie, ale nikdo se neodvážil učinit konkrétní kroky. Právníci řekli, že jelikož neexistuje žádný právní důkaz o uvěznění Zhang v pracovním táboře, případ jakoby pro ně neexistoval.
Jednou, když byla Niuovi a jeho dceři odmítnuta návštěva paní Zhang v pracovní táboře, požadoval Niu setkání s odpovědnou osobou a začal hlasitě křičet před vězeňskou bránou: „Falun Dafa je dobrý! Křivdíte Falun Dafa. Zhang Lianying je poškozována.“ Vyšla skupina policistů s elektrickými obušky, které modře jiskřily do vzduchu. Niu s dcerou byli spěšně vykázáni pryč.
Když nezískal žádnou pomoc, vyvěsil Niu na svoji polorozpadlou motorku prohlášení popisující útlak jeho manželky. Lidé se přišli podívat. Později byl za to zatčen.
Niu se setkává s místopředsedou Evropského parlamentu
21. května 2006 měl Niu příležitost setkat se s viceprezidentem Evropského parlamentu, Edwardem McMillan-Scottem, při jeho návštěvě Číny. Vyprávěl mu příběh svojí ženy a jak byla ve vězení mučena. Utajované skutečnosti o případu se tak dostaly do světa. Niu byl vzápětí vzat režimem pod stálý dohled.
V dlouhém dopise, který zaslala ke slyšení o lidských právech v Číně pořádaném v Evropském parlamentu v roce 2007, popsala Zhang více než padesát mučicích metod, které na ní byly použity. „Bolest, kterou jsem prožila, se nedá popsat. Člověk by raději zemřel, než zakoušel takovou bolest. Před smrtí, v úmyslně prodlužovaném dušení, se čas prodloužil do nekonečna. V takových chvílích nebyla bolest sama o sobě tak hrozná. Hrozné bylo, že jste nebyli schopni vidět, kdy skončí. Byla to strašná zkušenost života bez naděje. Hrůzné zoufalství ničilo lidskou vůli k životu. V takových chvílích už se smrt nezdála být děsivou zkušeností, ale vysvobozením.“
Mučení násilným krmením
Na protest proti brutálnímu zacházení ve vězení se Zhang rozhodla držet hladovku. Protože byla její cela neustále zahalena ve tmě, odhadovala čas pouze podle pravidelného násilného krmení, kterého se jí dostávalo od vězeňských stráží. Nucené krmení patří mezi nejčastější příčiny úmrtí stoupenců Falun Gongu ve vazbě. V režii vězeňské stráže není prostředkem k podání jídla, ale velmi bolestivou mučicí metodou.
Svazování
Protože se Zhang odmítala vzdát Falun Gongu, bylo s ní jednáno zvláštním způsobem. „Svázali mi ruce i nohy, nohy mi zdvihli a přivázali k židli, lanem mi přivázali krk k zadní části židle tak silně, že jsem se nemohla pohnout. Hlavu mi zakryli látkou a také ovázali lanem.“ Takto byla Zhang ponechána padesát dní. Potřebu musela vykonávat do spodního prádla. Později jí stráže svlékli znečištěné prádlo a ovázali jí ho kolem hlavy.
Dopisy úřadům a bezmocný úředník
Ve vazbě psala dopisy soudům, prokuratuře, kanceláři správy pracovního tábora v Pekingu a Městskému úřadu spravedlnosti v Pekingu, aby jim sdělila, co ve vězení prožívá. Neobdržela žádné odpovědi. Dostavil se pouze jeden úředník magistrátu v Pekingu. Když se dozvěděl, že byla již devětkrát na pokraji smrti, požádal, aby ho zavedli do cely, ve které byla držena. Podíval se jí do očí a pevně řekl: „Je třeba zachovat Váš život! Musíte si zachovat svůj život.“ „To bylo všechno, co mohl tento člověk udělat proti pronásledování Falun Gongu,“ říká paní Zhang.
Do cely jí pouštěli dětský pláč
V její cele byl nainstalován hlasitý reproduktor, který jí měl záměrně znepříjemňovat pobyt ve vězení. Dozorci do něj ve dne v noci pouštěli hlasitý srdcervoucí pláč malé holčičky volající po své matce. Zhang říká: „Věděli, že mám rok staré dítě, tak mě tímto způsobem trápili… bylo velmi bolestné slyšet dětský pláč.“ Při pomyšlení na bezpočet dalších, jako je ona, kteří všichni ochraňují svoje přesvědčení tváří v tvář takovému zacházení, se opět uklidnila.
Znovu zatčena na své narozeniny
Podle Informačního centra Falun Dafa byli Zhang a její manžel 13. května 2008 znovu odsouzeni - ke dvěma a půl letům nucených prací. V červenci byla Zhang tajně převezena z Pekingského ženského pracovního tábora do pracovního tábora Masanjia ve městě Shenyang v provincii Liaoning. Její převoz byl součástí procesu „vyčištění“ oblasti kvůli zahraničním novinářům. Masanjia je nechvalně známý pracovní tábor, proslulý krutými metodami mučení, které uplatňuje zdejší vězeňská stráž.
Poté, co se policisté 20. dubna (v den narozenin paní Zhang) vlámali do jejich rodinného domu a odvezli Zhang a Niua, byla jejich čtyřletá dcera ponechána v péči prarodičů.
[1] Úřad 610 byl parlamentní komisí spojených států a kanadskými vyšetřovateli Kilgourem a Matasem označen jako zvláštní kancelář, ustavená bývalým čínským prezidentem Ťiang Ce-minem, přímo za účelem pronásledování Falun Gongu.
