Boje v Normadii a severní Francii (1944). (commons.wikimedia.org)
Boje v Normadii a severní Francii (1944). (commons.wikimedia.org)

Jedním z mýtů druhé světové války je názor, že všichni Němci byli nacisté, loajální vůči Adolfu Hitlerovi. Ve skutečnosti existovaly odbojové skupiny, které poté, kdy se v roce 1933 Hitler dostal k moci, kritizovaly jeho režim jak tajně, tak i veřejně.

Německý protinacistický odboj v letech 1933-1945 se nedá charakterizovat jako jednotné či široké spolupracující hnutí. Šlo spíše o roztříštěné spektrum odpůrců a s výjimkou několika dílčích případů nemělo masový charakter.

Nejvýznamnějším centrem odporu proti Hitlerovi byla německá generalita, z níž také nakonec vzešel nejzásadnější akt odporu, takzvaný Stauffenbergův pokus o převrat, jehož součástí byl nejznámější a úspěchu nejbližší atentát na Hitlera, který byl také ztvárněn v novém filmu režiséra Bryana Singera Valkýra.

Jednalo se o rozsáhlé spiknutí, jehož cílem bylo odstranění Adolfa Hitlera a jeho spolupracovníků. Spiklenci doufali, že se jim po atentátu podaří vyjednat mír se západními spojenci. Jejich akce představovala jeden z vrcholů německého protinacistického odboje.

Motivy zúčastněných byly různé. Někteří doufali, že se k moci dostane méně nebezpečný diktátor, jiní věřili ve změnu celého politického systému a další byli motivováni čistě humánními důvody. Všichni shodně byli přesvědčeni, že Hitler představuje pro Německo tragédii a musí být zastaven za každou cenu.

Na reprodukci historické fotografie je zachacen Philipp Freiherr von Boeselager (vpravo), jeden z posledních přeživších členů odboje zapojených do pokusu o atentát na Hitlerova, během pracovní porady s polním maršálem von Güntherem Klugem (2. zleva). (TORSTEN SILZ/AFP/Getty Images)
Na reprodukci historické fotografie je zachacen Philipp Freiherr von Boeselager (vpravo), jeden z posledních přeživších členů odboje zapojených do pokusu o atentát na Hitlerova, během pracovní porady s polním maršálem von Güntherem Klugem (2. zleva). (TORSTEN SILZ/AFP/Getty Images)

 

Příprava převratu

Poté, co se 6. června 1944 vylodily spojenecké jednotky v Normandii, se skupina odpůrců rozhodla o provedení konečného atentátu na Adolfa Hitlera. Hrabě von Stauffenberg vypracoval plán s krycím názvem Valkýra[1]. Plán počítal s tím, že po atentátu bude Berlín a další klíčová města Německa obsazena spiklenci a budou pozatýkáni klíčoví vůdcové SS[2] a NSDAP[3].

Operace Valkýra byl Hitlerův vlastní nouzový plán pro stav ohrožení v případě, že by po jeho smrti nebo svržení došlo k občanským nepokojům. Rozkaz zněl povolat záložní německou armádu, která by se ujala moci do doby, než by byl znovu nastolen klid a řád. Tuto myšlenku chytře využil odboj při přípravách jeho svržení.

Do pokusu o převrat bylo zainteresovaných mnoho vysoce postavených funkcionářů a osobností jako např. generál Ludwig Beck, Erich Höpner, generál Erwin Rommel, Hans Speidel, generál Henning von Tresckow a Hellmuth Stieff. Stauffenberg chtěl při atentátu na Hitlera odstranit i Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa. Z toho důvodu byl plánovaný atentát 11. a 15. července pozdržen.

Po následné poradě bylo stanoveno nové datum atentátu na 20. července 1944 a to i přesto, že na místě nebudou přítomni Himmler ani Göring.

Samotná smrt Hitlera by nestačila. Bylo potřeba se zbavit celé vlády. Stauffenberg a jeho spojenci chtěli použít Operaci Valkýra tak, aby se zdálo, že Hitlera zabili jeho nejbližší lidé, kteří chtěli následně převzít vládu. Jako zástupci legitimní vlády by odboj rychle mobilizoval záložní armádu, která by zajala Hitlerovy nejbližší spolupracovníky a nastolila pořádek.

20090202-spiklenci-operace-valkyra-valkyrieTom Cruise a mnoho dalších hvězd v novém filmu Bryana Singera: Valkýra/ Valkyrie
„Nenašel jsem jediného velitele, který by se odvážil Hitlerovi postavit. Jsem obklopen muži neochotnými nebo neschopnými postavit se pravdě tváří v tvář. Hitler není úhlavním nepřítelem celého světa, ale především nepřítelem Německa. Musí přijít změna…” říká plukovník Stauffenberg ve filmu Valkýra.
 

 

Průběh atentátu

Wolfschanze - Vlčí doupě, Hitlerovo tajné ústředí. (commons.wikimedia.org)
Wolfsschanze - Vlčí doupě, Hitlerovo tajné ústředí. (commons.wikimedia.org)

20. července 1944 v 8 hodin odstartovalo na letišti v Rangsdorfu kurýrní letadlo se Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeftenem na palubě. Aktovka, kterou převáželi, obsahovala dva balíčky po jednom kilogramu výbušniny. Po příjezdu do Wolfsschanze[4] (Vlčího doupěte) v Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora von Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Freyend mu poskytl vlastní ubikaci. Zde Stauffenberg a von Haeften aktivovali bombu. Poté Stauffenberg vešel do poradní místnosti, kde položil aktovku asi jeden metr od Adolfa Hitlera.

Účastníci schůzky

Schůzky ve Vlčím doupěti  se účastnili říšský vůdce Adolf Hitler, polní maršál Wilhelm Keitel, generálporučík Alfred Jodl, velitel dělostřelectva  Walter Warlimont, SS-nadporučík Hermann Fegelein, viceadmirál Hans-Erich Voss a dalších jedenadvacet nacistických funkcionářů.

Stauffenbergův únik

Pod záminkou nutného telefonátu se Stauffenberg dostal z budovy a nasedl do automobilu k von Haeftenovi. Krátce poté, co ukrytá bomba okolo 12:42 hod. vybuchla, dojeli k první bráně, kde byli bez problémů puštěni. S menšími problémy projeli i druhou branou a poté se vydali směrem k letišti, kde nasedli do letadla a odletěli do Rangsdorfu.

Vlčí doupě stále plné vlků

Zleva Adolf Hitler maršál Hermann Göring a generál Karl-Heinrich Bodenschatz - Wolfsschanze, Rastenburg. (Mondadori Portfolio via Getty Images)
Zleva Adolf Hitler maršál Hermann Göring a generál Karl-Heinrich Bodenschatz - Wolfsschanze, Rastenburg. (Mondadori Portfolio via Getty Images)

Aniž by se ujistil, že je Hitler mrtev, vydal Stauffenberg rozkazy k provedení operace Valkýra. I přes snahu Ericha Fellgiebela se nepodařilo Vlčí doupě odříznout od světa. Nakonec se ukázalo, že Hitler atentát přežil. Po potlačení spiknutí následovalo masové zatýkání, procesy před Lidovým soudem a likvidace všech podezřelých z účasti na atentátu. Nakonec byla zlikvidována většina opozice mezi nejvyššími armádními důstojníky a Hitler si zabezpečil svoji vládu až do úplného konce války.

Při atentátu zemřeli generál pozemního vojska  Rudolf Schmundt, náčelník generálního štábu Günther Korten, zástupce a pobočník generála Heusingera Heinz Brandt a stenograf Heinrich Berger.

Následné výslechy ukázaly, že do atentátu byl zapleten i generál Rommel, který následně spáchal sebevraždu. 21. července spáchal na frontě sebevraždu i příslušník pruské šlechtické rodiny a vynikající stratég generál Henning von Tresckow a 10. srpna byl popraven také Stauffenbergův bratr Berthold.

V roce 2004 položil německý kancléř Gerhard Schröder věnec k hrobu Clause von Stauffenberga a připomenul, že jejich činy jsou připomínkou, že německý národ musí “znovu a znovu bránit hodnoty svobody a snášenlivosti, které dnes považujeme za samozřejmost”.

Adolf Hitler je zdraven posluchači v budově Reichstag po oznámení mírové akvizice s Rakouskem - Berlín, březen 1938. (Universal History Archive/Getty Images)
Adolf Hitler je zdraven posluchači v budově Reichstag po oznámení mírové akvizice s Rakouskem - Berlín, březen 1938. (Universal History Archive/Getty Images)

 

Příčiny neúspěchu atentátu

Porada se za normálních okolností konala vždy v bunkru, vzhledem k tomu, že bylo krásné letní počasí bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se bude konat v lehkém dřevěném domku mimo bunkr. Je velmi pravděpodobné, že by tlaková vlna po explozi v betonovém bunkru spolehlivě zabila všechny lidi přítomné v místnosti. V lehkém dřevěném domku však měla mnohem menší ničivý účinek, což nakonec vedlo k tomu, že Adolf Hitler a mnozí další tento atentát přežili.

Další příčinou byla jednak slabá nálož, bombu sestavili jen z jednoho plátu plastické trhaviny, i přesto, že v plánu původně počítali se dvěma, a také fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem ochránil masivní dubový stůl.

Kdyby tehdy Stauffenbergův pokus o atentát uspěl, stal by se zásadním zvratem celé 2. světové války. Neúspěch atentátu nakonec znamenal zároveň faktický neúspěch celého rozsáhlého spiknutí.

 

Hrabě von Stauffenberg

 Hrabě von Stauffenberg. (GEDENKSTAETTE DEUTSCHER WIDERSTA/AFP/Getty Images)
Hrabě von Stauffenberg. (GEDENKSTAETTE DEUTSCHER WIDERSTA/AFP/Getty Images)

Claus Philipp Maria Justinian Schenk, hrabě von Stauffenberg, se narodil 15. listopadu 1907 v Jettingenu v Bavorsku. Vyrostl v Bavorsku v sedm set let staré šlechtické rodině. Měl rád umění, hudbu a poezii. V roce 1920 vstoupil do armády, nadřízení si záhy všimli jeho nadání pro vojenskou organizaci a logistiku, jeho pozice v armádě rychle sílila.

V roce 1943 absolvoval jezdeckou školu v Hannoveru. V únoru 1943 poté, co byl povýšen na podplukovníka, se stal Stauffenberg prvním důstojníkem, velícím 10. ozbrojené divizi, která se účastnila války v Africe.

V dubnu 1943 byl těžce zraněn, při náletu přišel o oko, pravou paži a dva prsty na levé ruce. V červnu 1944 se stal Stauffenberg velícím důstojníkem vojáků spojeneckých sborů a zároveň byl povýšen na plukovníka. Toto povýšení mu umožnilo účastnit se Hitlerových zasedání v jeho tajném ústředí.

 

Dobové materiály nazývají Stauffenbergův styl oblečení jako neuctivý. Často nenosil svoje odznaky a vyznamenání, aby na sebe neupoutával pozornost. Stauffenberg byl muž pevných zásad a velkého odhodlání.

 

Úmrtní list Claus Schenk Graf von Stauffenberg (1905-1944). (Universal History Archive/Getty Images)
Stauffenbergův úmrtní list. (Universal History Archive/ Getty Images)

Historička Annedore Leberová o něm napsala: „Byl prototypem mladého, vysoce postaveného důstojníka, o jehož slibné budoucnosti nebylo pochyby. Přesto se snažil udělat víc, než by mu pro úspěch stačilo. Jako důstojník měl zodpovědnost vůči vojenským jednotkám, jako občan měl zodpovědnost vůči lidu. Dokonce příslušníci gestapa, kteří později vyšetřovali události 20. července, vnímali jeho odvahu. Mluvili o Stauffenbergových touhách...“

Dobové materiály nazývají Stauffenbergův styl oblečení jako neuctivý. Často nenosil svoje odznaky a vyznamenání, aby na sebe neupoutával pozornost. Stauffenberg byl muž pevných zásad a velkého odhodlání. Těžko lze určit, kdy přesně začal o Hitlerovi pochybovat, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, jaké hrůzy se dějí ve vyhlazovacích táborech a prostřednictvím jednotek SS, byl neotřesitelně přesvědčen, že je jeho povinností jako člověka i občana Německa nést zodpovědnost za Hitlerovo odstranění.

 

 

 

Recenze na film: Valkýra/ ValkyrieRecenze na film: Valkýra/ Valkyrie

Dlouho očekávaný film na motivy skutečného příběhu atentátu na říšského vůdce Adolfa Hitlera ke konci 2. světové války s názvem, který je synonymem pojmenování nouzové operace, plánované pro případ Hitlerova úmrtí, Valkýra. Film vypráví skutečný příběh plukovníka Clause von Stauffenberga (Tom Cruise), který stál v čele rozsáhlého protinacistického spiknutí - více...

 

 

 

Další klíčové postavy operace Valkýra

 

Generálmajor Henning von Tresckow

Henning von Tresckow. (Popperfoto/Getty Images)
Henning von Tresckow. (Popperfoto/Getty Images)

Dnes je Henning von Tresckow znám jako nejzapálenější a nejnebezpečnější Hitlerův odpůrce uvnitř německých ozbrojených sil. Tento příslušník pruské šlechtické rodiny byl považován za mimořádného stratéga s vynikající dlouholetou službou Německu.

Avšak už v roce 1938 začal sjednocovat armádní příslušníky i civilisty z odboje, aby hledali způsob, jak svrhnout Hitlerovu vládu. Nejznámější je jeho pokus propašovat do Hitlerova letadla britské miny maskované jako dvě láhve pomerančového likéru Cointreau. Než na scénu vstoupil Stauffenberg, byl hnacím motorem německého odboje.


Generál Friedrich Olbricht

Friedrich Olbricht. (Paul Popper/Popperfoto/Getty Images)
Friedrich Olbricht. (Paul Popper/ Popperfoto/Getty Images)

Generál Friedrich Olbricht byl vojenským hrdinou, vyznamenaným Železným křížem, jenž zastával pozici velitele kanceláře uvnitř vrchního velitelství. V roce 1940 se přidal k odboji a tajně připravoval svržení Hitlera. Právě on vydal 20. července rozkaz k zahájení operace Valkýra.

Generál Ludwig Beck

Ludwig Beck. (AFP/Getty Images)
Ludwig Beck. (AFP/ Getty Images)

Ačkoliv v letech 1933 až 1938 působil jako kancléř německé armády, rychle se z generála Ludwiga Becka stal otevřený kritik Hitlerových vojenských plánů.  Poslechl svoje svědomí a napsal důrazné memorandum proti Hitlerově politice agrese a rezignoval na svou funkci. Po neúspěšné snaze přesvědčit další vysoce postavené velitele, aby rezignovali společně a svrhli tím vládu, začal budovat tajnou síť vojenských a civilních agentů, kteří pomohli vytvořit jádro německého odporu. Je pravděpodobné, že v případě úspěchu puče by se Beck stal novou hlavou Německa.

Generál Friedrich Fromm

Zleva v předu Benito Mussolini, generál Graziani a generál-major Fromm. (Keystone/Getty Images)
Zleva v předu Benito Mussolini, generál Graziani a generál-major Fromm. (Keystone/Getty Images)

Stauffenbergův nadřízený během událostí roku 1944 byl Friedrich Fromm, náčelník záložní armády. Ačkoliv není historicky jasné, jestli Frommn věděl, že jeho muži chystají atentát. Pokud to věděl, potom o věci mlčel a neudělal nic, aby atentátu zabránil. Přesto, když se spiknutí nezdařilo, byl to právě Fromm, který Stauffenberga a ostatní zradil.

Generál Erich Fellgiebel

Erich Fellgiebel. (volné dílo)
Erich Fellgiebel. (volné dílo)

Voják z povolání Erich Fellgiebel byl velitelem signálních útvarů, a proto byl zasvěcen do všech tajných záležitostí nacistické vlády. Do odboje ho přivedl jeho nadřízený Ludwig Beck. V operaci 20. července se stal spojovací linkou. Byl to on, kdo byl pověřen úkolem odstřihnout spojení Hitlerova sídla od zbytku Německa. Později byl jedním z prvním zajatých členů spiknutí.

Werner von Haeften

Werner von Haeften. (© 1996 - 2013 Gedenkstätte Deutscher Widerstand)
Werner von Haeften. (© 1996 - 2013 Gedenkstätte Deutscher Widerstand)

Pravděpodobně nejblíže byl v osudných dnech kolem 20. července Stauffenbergovi jeho osobní pobočník Werner von Haeften. Začal pro něj pracovat v roce 1943 a brzy se stal součástí samotného odboje. Vystudovaný právník vstoupil do armády na začátku války.

Philipp Freiherr von Boeselager

Philipp Freiherr von Boeselager. (TORSTEN SILZ/AFP/Getty Images)
Philipp Freiherr von Boeselager. (TORSTEN SILZ/AFP/Getty Images)

Když atentát neuspěl byl major jízdního pluku Philipp Freiherr von Boeselager včas informován, aby se jeho nevysvětlitelné nasazení jezdeckého oddílu stáhlo zpět ještě dříve, než na něj padlo jakékoliv podezření. Díky dobrému načasování unikl bez povšimnutí a nebyl popraven spolu s většinou ostatních spiklenců. Philippův bratr Georg byl rovněž účastníkem spiknutí, a unikl společně s ním, ale byl později zabit v akci na východní frontě.

 

Čtěte také:

Recenze na film: Valkýra/ Valkyrie

Tom Cruise a mnoho dalších hvězd v novém filmu Bryana Singera: Valkýra/ Valkyrie

 


[1]Valkýry jsou podle pověstí severské mytologie krásné, ale nebezpečné dívky, válečnice severského boha Ódina, které jezdí na okřídlených koních. V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhalle. Valkýry vybírají na bojišti duše mrtvých válečníků, kteří hrdinně padli v boji. Jsou to ochranná božstva spojovaná s rostlinnou říší a také se smrtí.

[2] Jednotky SS – Schutzstaffel, česky Ochranný oddíl, byla ozbrojená organizace NSDAP vytvořená v roce 1925 z fanaticky oddaných přívrženců Adolfa Hitlera působících původně jako jeho osobní stráž. V čele SS stál Heinrich Himmler.

[3] NSDAP - Národně socialistická německá dělnická strana, Její členové se nazývali nacisté, spojení slov národní a socialistické).

[4] Wolfschanze - Vlčí doupě je kódové označení pro Vůdcův hlavní stan, který se nacházel u Kętrzyn, německy Rastenburg ve Východním Prusku, na území dnešního Polska.

Zdroj: wikipedie, bontonfilm.cz

Návštěvník pozoruje tabuli zobrazující portréty členů odboje, kteří plánovali 20.července 1944 pokus o atentát proti Hitlerovi - expozice, Gedenkstaette Deutscher Widerstand. (FABIAN MATZERATH/AFP/Getty Images)Návštěvník pozoruje tabuli zobrazující portréty členů odboje, kteří plánovali 20.července 1944 pokus o atentát proti Hitlerovi - expozice, Gedenkstaette Deutscher Widerstand. (FABIAN MATZERATH/AFP/Getty Images)
Návštěvník pozoruje tabuli zobrazující portréty členů odboje, kteří plánovali 20.července 1944 pokus o atentát proti Hitlerovi - expozice, Gedenkstaette Deutscher Widerstand. (FABIAN MATZERATH/AFP/Getty Images)
Příslušníci německých ozbrojených sil stráží u pomníku odbojářů u příležitosti 63. výročí bombového útoku na Adolfa Hitlera na nádvoří Bendlerblock, bývalého německého armádního velitelství a současného německého ministerstva obrany. (JENS SCHLUETER/AFP/Getty Images)
Příslušníci německých ozbrojených sil stráží u pomníku odbojářů u příležitosti 63. výročí bombového útoku na Adolfa Hitlera na nádvoří Bendlerblock, bývalého německého armádního velitelství a současného německého ministerstva obrany. (JENS SCHLUETER/AFP/Getty Images)