Když jsem poprvé slyšel o nákaze prasečí chřipky v Mexiku, hned jsem si to spojil s ne tak dávnou hrozbou chřipky ptačí. To dá rozum. Jenže včera, možná to bylo tím, že se začalo mluvit o možné nákaze v Čechách, zkrátka jsem se nad tím zamyslel víc. Jak se může přenést zvířecí, prasečí vir na člověka? Jistě, vědecká odpověď je zřejmá – virus zmutoval. Neskýtá však tahle událost i pozoruhodný námět k zamyšlení?
Jako prase v žitě
Je to prosté. Čím se vlastně lišíme od prasete? „Člověk se přece nerochní ve svinstvu.“ Nejsou ale dnes mnozí lidé, kteří různé svinstvo přímo vyhledávají? Nejsou mnozí lidé, kteří se dokonce chlubí, jak se kde zřídili a jak byli tohle nebo tamto jako prase?
Prase je synonymem špíny a lenosti. Ale už ne tak hlouposti. Naopak, prase je velmi chytré. A je to právě chytrost, která nás dnes k praseti spíš přibližuje. Mnozí lidé jsou sice primitivní a nevzdělaní, ale když přijde na to, aby si žili jako prase v žitě, jsou najednou velmi bystří, mazaní a vypočítaví.
Dokonce i slušný člověk se v dnešní době přistihne, že se chová jako prase. Nemluvě o lidech neslušných. A ruku na srdce, podívám-li se sám na sebe, co mně tu a tam proletí hlavou… prasácké myšlenky jsou dnes de facto epidemií.
Prase je symbolem toho, jaký by člověk neměl být a čemu by se měl vyhýbat. Člověka dělí od prasete jen tenká vrstva chromozomů, avšak ohromné sloupoví morálky. Přijdeme-li o svůj chrám lidskosti, co nám zabrání chovat se jako zvěř? Prasečí chřipka ve skutečnosti sužuje lidstvo již mnoho let. Rozdíl je ten, že teď na ni lidé umírají.
