Jak říká staré rčení: „Hlad je nejlepší kuchař.” Následující příběh to s důvtipem dokazuje.
Liou Nan-jüan byl ministrem veřejných prací během období Ťia-ťing (1522-1566) za časů dynastie Ming, vládnoucí v letech 1368-1644. Po svém odchodu do důchodu se vrátil do svého rodného města.
Provinční úředník mající na starosti soudní záležitosti v tomto městě byl, co se jídla týkalo, člověk vybíravý a mlsný. Nižší úředníci z té oblasti byli vystrašeni pokaždé, když očekávali jeho návštěvu. Vysloužilý Liou Nan-jüan jim řekl: „Býval mým žákem. Nabídnu mu svou radu.”
Liou tohoto vybíravého úředníka navštívil v jeho domě a řekl: „Rád bych pro tebe uspořádal hostinu, ale to by tě s největší pravděpodobností připravilo o spoustu času a narušilo tvé pracovní povinnosti. Abychom to zjednodušili, proč nepřijít do mého domu na večeři? Moje žena odjela z města a není nikdo, kdo by pro nás připravil speciality. Co říkáš tomu, kdybychom měli jenom prosté jídlo?” Společenský protokol zakazoval odmítnutí nabídky, protože Liou byl koneckonců jeho učitel.
Při návštěvě minulo poledne, ale jídlo nikde. Úředník už byl pořádně hladový, když se jídlo konečně objevilo, ale co nespatřily jeho oči – jen rýži a pár kousků tofu. Každý z nich snědl tři misky rýže, načež byl úředník opravdu plný a už nemohl dále jíst. Avšak poté přišly na stůl delikatesy doprovázené lahodným vínem. Za chvíli byl celý stůl pokryt delikátními pokrmy.
Ale běda, úředník byl příliš plný, než aby mohl ještě jíst. Liou Nan-jüan trval na tom, aby host pokračoval v jídle, ale ten odmítl: „Jsem opravdu plný. Nemůžu sníst už ani sousto.” Liou se usmál a poznamenal: „Tak vidíš, je jedno, jestli je jídlo chutné a vyumělkované a bohaté anebo jen prostě výživné. Jakmile jsi jednou sytý, i to nejvytříbenější jídlo ztrácí svou lákavost. Rozdíl spočívá v načasování. Jídlo slouží jedinému účelu – aby zaplnilo žaludek a utišilo hlad. Jen lidé, kterým chybí ctnost, požadují speciální pokrm, aniž by si uvědomovali, že zatěžují svými požadavky druhé a vytváří jim problémy.”
Provinční úředník přijal radu svého bývalého učitele a od té doby už více neměl v jídle nepřiměřené požadavky.
