Kanadský právník: K loupežím orgánů se čínský režim již tři roky nevyjádřil

David Matas před hamburskou radnicí. Již tři roky nezaujal čínský režim žádné oficiální stanovisko k obvinění z loupeže orgánů. (Alexander M. Hamrle/The Epoch Times)

Při své cestě po Německu se David Matas, kanadský právník a spoluautor zprávy o násilném odebírání orgánů v Číně, nazvané „Krvavá sklizeň", zastavil také v Hamburku. V tomto hanzovním městě promluvil o nejnovějším vývoji ve věci loupeží orgánů živým praktikujícím Falun Gongu^[1] v Číně.

„Počet uloupených orgánů praktikujícím Falun Gongu se prakticky neustále zvyšuje," říká Matas. Důkaz pro to vidí v tom, že se v roce 2008 snížil počet popravených zločinců. „Vedle odsouzených vězňů k smrti přicházejí v Číně jako nedobrovolní dárci orgánů v úvahu pouze praktikující Falun Gongu," tvrdí Matas s odvoláním na svou zprávu. Jinými slovy: Klesá-li počet loupeží orgánů u odsouzených vězňů, potom při stejném počtu transplantací orgánů za rok musí zákonitě dojít k nárůstu uloupených orgánů praktikujícím Falun Gongu. Tento poměr je ovšem nerovnoměrný. Při odhadem 10 000 transplantací ročně a odhadech o počtu poprav v Číně, pouze jedna čtvrtina orgánů pochází od popravených trestanců. Zbývajících 7 500 pochází od uvězněných praktikujících Falun Gongu. „Je však třeba si představit to, že ti praktikující Falun Gongu v době odběru orgánu ještě žijí," říká Matas.

Ohledně poprav došlo v Číně k úpravě zákona, takže vězni již nejsou popravováni kulkou, ale injekcí. „Je docela dobře možné, že injikují pouze anestetika, která oběť pouze omámí. Nikde není stanoveno, po jaké době a jak ti lidé musí zemřít," upozorňuje Matas na důsledky této změny v zákonu. Tak mohou být oběti po omámení odebrány orgány a ta v důsledku toho umírá, což je mnohem krutější způsob provedení popravy.

Oproti popraveným trestancům se však u praktikujících Falun Gongu nedá prokázat žádný trestný čin nebo zločin. Tito lidé se řídí etickými principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti, drží na uzdě své myšlenky, své činy a váží svá slova. Dodnes také neexistuje žádné oficiální zdůvodnění pronásledování Falun Gongu. Podle knihy Devět komentářů k čínské komunistické straně vychází čínský režim z toho, že pronásledováním libovolné menšiny se dá udržovat celá masa pod kontrolou. Přesně podle čínského přísloví „Zabít slepici, abychom vylekali opici". Tak mohlo dojít k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení, Mafred Nowak, ve zprávě z roku 2003 uvedl, že 66 procent obětí mučení a špatného zacházení v Číně jsou praktikující Falun Gongu.

„Od zveřejnění první zprávy se v Číně ohledně loupeže orgánů něco změnilo," říká Matas. „Transplantace se nyní provádějí pouze v určitém počtu registrovaných čínských nemocnic. Ze strany režimu byl vyvinut vlastní systém pro dárcovství orgánů. Oni reagují, ale mlčí. Není prokázáno, že tyto změny se staly kvůli naší zprávě, ovšem pravdou je, že tyto změny nastaly až po zveřejnění naší zprávy," říká Matas. Jedná se zde však pouze o zdánlivé zlepšení, protože počet transplantací orgánů zůstal stejný. Jediný opravdový rozdíl je v tom, že dříve se aktivně verbovali koupěschopní zájemci o orgány v cizině, což byl velmi lukrativní obchod. Dnes se tento obchod přesunul spíše mezi koupěschopné Číňany z lidové republiky.

V roce 2006 zveřejnil obhájce lidských práv David Matas spolu s bývalým kanadským státním tajemníkem Davidem Kilgourem zprávu „Krvavá sklizeň", kterou v roce 2007 ještě přepracovali a doplnili. V řetězci důkazů s pomocí „všeobecných úvah" přes „přesnější úvahy o loupeži orgánů" až k „úvahám specielně o Falun Gongu" došli oba Kanaďané k závěru, že „praktikujícím Falun Gongu byly bez jejich svolení odebírány orgány ve velkém rozsahu, což trvá dodnes." Čínská vláda vydala k původní zprávě Kanaďanů stanovisko tři týdny poté, co byla zveřejněna. Avšak jediná faktická chyba, na kterou byla schopna poukázat, byla zmínka o dvou městech, které autoři v titulcích zprávy umístili do nesprávných provincií. Od té doby čínská strana již tři roky mlčí.

Upravil Petr Šváb.

Článek v němčině

[1] - Falun gong je takzvaná čchi-kungová praxe zabývající se rozvojem těla a mysli, před rokem 1999 v Číně měla podle vládních statistik 70 milionů příznivců, v roce 1999 jej čínská vláda kvůli jeho masové popularitě zakázala.