Tímto článkem bych ráda navázala na svůj předchozí díl právní poradny týkající se odpovědnosti za vady při prodeji nového zboží. V předkládaném článku se tedy budu zabývat odpovědností za vady, tentokrát u použitého zboží, tj. věcí z bazarů, zastaváren či od soukromých osob, pokud takové použité zboží nabízejí k prodeji.
Není ojedinělé setkat se s nápisem či propagací, že nabízené zboží je stále v záruce, protože podle názoru prodávajícího ještě neuplynula zákonná záruční lhůta v délce dvou let. To je sice dost dobře možné, avšak poskytnuté právo z odpovědnosti za vady je spjato pouze s konkrétní smlouvou o prodeji zboží v obchodě ve vztahu k prvnímu kupujícímu a ke zboží novému. V případě, že zboží ještě před uplynutím záruční doby spotřebitel prodá, daruje či jinak převede na jinou osobu, nový nabyvatel věci nemůže vstoupit do práv původního kupujícího, a nemůže proto ani reklamovat zboží u původního prodávajícího v případě jeho vad.
Možnosti přicházející v tomto případě v úvahu se týkají buď toho, že původní kupující uzavře s novým nabyvatelem písemnou smlouvu o postoupení pohledávky z odpovědnosti za vady ve smyslu § 524 občanského zákoníku. Na jejím základě nový nabyvatel získá práva z odpovědnosti za vady, která měl dosud původní kupující. Stejně tak je možné, aby původní kupující vystavil novému nabyvateli k uplatnění odpovědnosti za vady plnou moc. Také je možné, aby původní kupující sám odpovědnost za vady uplatňoval, byť už není vlastníkem věci. Je nanejvýš zřejmé, že všechny předložené způsoby vyřešení nastalé situace předpokládají součinnost původního kupujícího, což si nejsem jistá, zda-li ji je možné očekávat. V žádném případě tedy není právo z odpovědnosti za vady na nového kupujícího postoupeno, a to ani v případě, že je ke zboží poskytnut původní záruční list či doklad o koupi.
Prodávající odpovídá samozřejmě kupujícímu za vady a rovněž i za to, že věc má vlastnosti, které při prodeji uvedl. Prodávající tedy odpovídá za vady, které má prodávaná věc při převzetí kupujícím, přičemž však u věcí použitých neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením. Není proto možné uplatňovat odpovědnost za vady například ve vztahu k prošlapané podrážce či třeba mírně zrezivělému podvozku vozidla apod.
Z toho, co bylo uvedeno výše tedy vyplývá, že na rozdíl od prodeje nových věcí, v případě věcí použitých odpovídá prodávající pouze za vady, které má věc při převzetí kupujícím. Za takové vady se nepovažují vady odpovídající míře běžného opotřebení a kupující musí vady prokázat. Neexistuje žádná záruční doba, po niž by prodávající odpovídal za další vady, které by se projevily po převzetí věci kupujícím. Je pouze na dobré vůli prodávajícího, zda-li sám dobrovolně záruku poskytne.
Pokud se však vada vyskytne v prvních šesti měsících po převzetí zboží, musí prokazovat prodávající, že vada vznikla až po převzetí zboží. V případě, že tuto skutečnost neprokáže, platí dle ustanovení § 616 odst. 4 občanského zákoníku vyvratitelná domněnka, že se jedná o vadu, která existovala již v době převzetí. Nejedná se však o záruku. Rozdíl spočívá v tom, že při záruce se jedná o odpovědnost za vady, které se vyskytnou až po převzetí zboží.
Vzhledem k tomu, že došlo ke změně ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku s účinností od 1. ledna 2003, není možné nadále dovozovat odpovědnost za vady skryté, které při převzetí zboží existovaly, avšak vyšly najevo teprve později. Bohužel zřejmě v důsledku špatně provedené novelizace občanského zákoníku pojem výskyt vady se zřejmě nedopatřením a nesprávnou implementací evropské směrnice nahradil termínem projevení vady.
S ohledem na ustanovení § 626 odst. 3 občanského zákoníku, je nutno všechny vady uplatňovat u prodávajícího nejpozději do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu po dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců. Tuto zkrácenou dobu je však povinen prodávající uvést v dokladu o prodeji věci, jinak se má za to, že platí lhůta 24 měsíců pro uplatnění reklamace. Jinak při uplatňování vad platí obdobná práva a povinnosti jako při prodeji nových věcí, samozřejmě pouze s výše uvedeným omezením, že reklamovat lze jen vady, které věc měla již v době převzetí z bazaru.
Prodávané zboží musí mít popisované vlastnosti nebo vlastnosti očekávané na základě reklamy, popřípadě jakost a vlastnosti pro věc takového druhu obvyklou. Prodávané zboží také musí odpovídat požadavkům právních předpisů, např. technických, musí být v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a také zároveň odpovídat obvyklému účelu a bez vad.
Existují však případy, kdy se prodává zboží s vadami a kupující o nich ví. Taková situace je typická u prodeje ojetých aut. Prodávající odpovídá pouze za vady, které byly na věci prokazatelně v době jejího prodeje a na které kupujícího neupozornil.
V případě, že zboží při převzetí kupujícím nemá vlastnosti popsané v předchozím odstavci nebo věc má vadu, na kterou kupující nebyl upozorněn, má kupující právo, aby prodávající mu bezplatně a bez zbytečného odkladu uvedl zboží do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle volby kupujícího buď výměnou, nebo opravou. Není-li ani oprava, ani výměna možná, může zákazník požadovat buď přiměřenou slevu z ceny věci, nebo od smlouvy odstoupit, to znamená vrátit zboží a požadovat celou kupní cenu, kterou zaplatil. To samozřejmě neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s popsanými vlastnostmi věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil, tj. zboží sám poškodil.
Co se týče vyřízení reklamace, prodávající je povinen reklamaci do 30 dnů ode dne jejího uplatnění vyřídit, a to včetně odstranění vady, pokud se s kupujícím nedohodne na lhůtě delší. Zákon hovoří o dohodě – to znamená, že nestačí pouze prohlášení prodávajícího, že k opravě bude potřebovat lhůtu delší. S takovým prohlášením musí kupující souhlasit, nemůže k ní být nucen. Pokud by byla uvedená lhůta překročena, kupující má právo požadovat slevu nebo odstoupit od smlouvy, tj. zboží vrátit.
S ohledem na předchozí výklad nyní uvedu takový „odstrašující“ příklad ze života týkající se prodeje použitého zboží. Protože jak se říká, šedá je teorie, zelený strom života. Následující text jsem zpracovala podle rozsudku Nejvyššího soudu ze 7. 1. 2009, uveřejněného pod reg. č. 36/09 ve sbírce Česká judikatura č. 5/09. Jednalo se o ojeté auto, které v sobě skrývalo více vad.
Žalobkyně (kupující) se domáhala od žalované (prodejce) vrácení kupní ceny proti vydání zakoupeného ojetého automobilu s odůvodněním, že tento nárok jí vznikl poté, co po bezúspěšném uplatnění vad koupeného automobilu řádně odstoupila od kupní smlouvy. Soud prvního stupně dovodil, že jde o prodej výrobků a poskytování služeb podle zákona o ochraně spotřebitele, a jelikož nebyla reklamace vyřízena žalovanou do třiceti dnů ode dne jejího uplatnění, aniž by byla dojednána pro její vyřízení lhůta delší, vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit.
Odvolací soud však rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Nesouhlasil se závěrem o platnosti odstoupení od smlouvy, neboť soud prvního stupně nezkoumal skutečnou existenci a charakter reklamovaných vad. Žalobkyně uvedla, že jí byl prodán automobil opravený po havárii a po kompletní výměně motoru. Soud ale konstatoval, že jde o specifické vlastnosti „ojetého“ automobilu, a nikoliv o vady. Poukázal na skutečnost, že si žalobkyně ve smlouvě výslovně nevymínila vůz nehavarovaný a bez kompletní výměny motoru, nemohly tyto reklamované vady založit právo na odstoupení od kupní smlouvy podle občanského zákoníku. Další vytýkané vady automobilu, např. že pravé a levé dveře v zavřené poloze přesahují hrany karoserie, že se dveře špatně zavírají, že usazení dveří neodpovídá výrobním normám, že je poškozen materiál střešního polstrování atd., posoudil odvolací soud jako vady zjevné, u nichž nelze nárok z odpovědnosti za vady uplatňovat. Viz. výklad výše.
Reklamace mohla být důvodná pouze ohledně zbývajících vad skrytých, jejichž existenci v době koupě musela žalobkyně prokazovat. Vady se týkaly např. netěsnící zátky hrdla od nalévání oleje, studený motor má vysoké otáčky, zahřátý motor má nepřiměřeně nízké otáčky atd. Výše uvedené vady se jí však prokázat nepodařilo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně odvolání k Nejvyššímu soudu, který napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po posouzení věci dospěl mimo jiné k následujícím důležitým závěrům. Ty budou v budoucích obdobných případech sloužit jako vodítko při rozhodování soudců a argumentacích právníků.
Samotná skutečnost, že je automobil havarovaný, neznamená jeho vadu, a ta proto ani nezpůsobuje vznik odpovědnosti za vady. Havárie je pouze možnou příčinou vzniku po následné opravě nastalých konkrétních vad, jež se mohou projevovat různým způsobem, ale nejedná se o vadu samotnou.
JUDr. Nina Rydlová provozuje právnickou praxi v advokátní kanceláři paní Silvie Walterové a pro Velko Epochu pracuje jako externí dopisovatelka. Na dotazy čtenářů je ochotna odpovědět na telefoním čísle: 733 756 580 nebo na e-mailové adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Čtěte také:
Česká právní poradna: Odpovědnost za vady prodaného zboží
Česká právní poradna: Základní podmínky živnostenského podnikání
Česká právní poradna: Právo čerpání dovolené
