Letos slaví Rada pro světové záležitosti ve Filadelfii své 60. narozeniny. Je to jedno z předních veřejných politických fór, které inspiruje a zapojuje občanskou angažovanost Američanů po celém světě.
60 let (nebo také Jia Tze) je podle starověkého čínského zvěrokruhu významný milník v životě jednotlivce. Ve věku 60 let by člověk měl prozkoumat rovnováhu jinu a jangu, harmonii pěti elementů (dřevo, oheň, země, kov a vodu) uvnitř svého těla. Má se za to, že systém těla člověka je synchronizován s vesmírem - co se stane v životě, je odrazem vesmírného pohybu - a že člověk může změnit vnější svět tak, že změní své nitro.
Konfucius řekl: „V patnácti letech jsem se zaobíral studiem; ve třiceti jsem byl schopen stát na vlastních nohou; ve čtyřiceti jsem přestal být zmatený; v padesáti jsem poznal vůli nebes, v šedesáti byly mé uši naladěny na moudrost vesmíru."
Travel the World (Procestujte svět) je program Rady, který je ceněn jako ten nejdůležitější. Mnoha lidem změnil jak jejich vnitřní osobnost, tak i širší svět. V posledních třiceti letech Cestovní program rady (angl. Council Travel Program) posunul lidi za jejich osobní i geografické hranice, pomohl jim objevit rovnováhu jinu a jangu v jejich pohledu na sebe a na svět, jak ze zasvěceného pohledu zevnitř, tak z pohledu vnějšího pozorovatele.
Lao Tze řekl: „Cesta dlouhá tisíc mil začíná jedním krokem." První krok Rady světových záležitostí ve Filadelfii začal v Číně. Bylo to v roce 1977, kdy Čína poprvé od počátku nadvlády komunismu v roce 1949 otevřela dveře okolnímu světu. Mezi prvními lidmi ze západu, kteří vkročili do záhadné „Země středu" (pradávný překlad Číny), byla bývalá viceprezidentka Rady, Margaret Lonzetta.
„Ze všech cest, které jsem kdy podnikla, byla tato nejvýznamnější a nejvíc vzrušující," vzpomínala Lonzetta, rodačka z Filadelfie a absolventka university v Rosemontu z roku 1964, která nedávno odešla do důchodu po 35 letech služby.
Jin a Jang
„Nebylo tam tolik lidí jako dnes. Všude byly politické plakáty. Portréty Maa a Zhou Enlaie. Lidé nosili Maovy úbory, bundy. Ráno jste se probudili a slyšeli jste Maovy písně a hudbu z amplionů."
V kavárně Starbucks v centru filadelfského parku Hyatt/Bellevue se s námi Lonzetta podělila o vzpomínky na svůj první výlet do Číny v roce 1979. „Nejdříve jsme přistáli v Hongkongu, potom jsme jeli vlakem do Guilinu, pak Šanghaje, Xi'anu a poslední zastávka byla v Pekingu." Organizovaná cesta zahrnovala klasické turistické destinace - Yu Yuan v Šanghaji, Terra Cotta v Xi'anu, Zakázané město v Pekingu. Skupina také navštívila některé místní školy a nakonec proběhlo setkání s místními Číňany - což pro zahraniční návštěvníky obvykle nebylo možné, zvláště v sedmdesátých letech.
Během výletu v roce 1979 měla Lonzetta možnost navštívit tamní čínské školy a univerzity. Ukázala fotografie, na kterých je se dvěma čínskými studenty v Paláci dětí v Šanghaji (angl. Shanghai Children Palace). Palác bylo vzdělávací společenství vytvořené pro studenty s mimořádným talentem. Na obrázku měli všichni studenti červený šátek kolem krku - všechny děti ve věku mezi 6 až 14 lety měly povinnost vstoupit do Skupiny mladých čínských komunistických pionýrů (Chinese Communist Young Pioneers Group). To se nezměnilo dodnes - v Číně je přes 130 milionů žáků základních škol, kteří se povinně musí přihlásit do Mladých pionýrů. Každý žák musí skandovat „Buď připraven bojovat pro komunismus!"
Stovky tisíc žáků základních škol, členů Mladých pionýrů, ztratilo své životy v boji za komunismus při zemětřesení v Sichuanu (2008) kvůli nekvalitní konstrukci školních budov. Zemřeli s rudým šátkem kolem krku. Čínští disidenti Huang Qj a Tan Zuoren sedí ve vězení, protože zkoumali spojení mezi zřícenými školami a vládními úředníky, kteří z peněz na stavbu škol odsypávají do vlastní kapsy.
Když jsme se Lonzetty zeptali na největší rozdíl, který viděla v Číně během několika minulých dekád, tak odpověděla, že se Čína stala „modernější a stylovější".
Lonzetta vzpomínala na první americkou značku, kterou v Číně viděla během svého výletu v roce 1979. Byla to Coca Cola. „Měli jsme Colu v Číně. O pět let později, když jsem navštívila Čínu znovu, viděla jsem Plymouth (americké auto). Potom později už byla kavárna Starbucks vevnitř v Zakázaném městě."
Během let byly politické plakáty v Číně vyměněny za billboardy propagující západní konzumní značky, například Visa MasterCard, všudypřítomné portréty Maa také zmizely, kromě náměstí Tiananmen.
Přesto ale Lonzetta nemá dojem, že by byla Čína stejná jako města ve Spojených státech. „Máte tu pocit kontroly."
Tento pocit kontroly se nezměnil. Zdá se, že politika „otevřených dveří" a spousta západních značek nepřinesla změny, které lidé zamýšleli.
Na počátku sedmdesátých let bylo poslouchání Hlasu Ameriky považováno za vlastizradu.
Při návštěvě Pekingu v roce 2005 viděla, jak policie na náměstí Tiananmen zatýká lidi za praktikování meditační praxe Falun Gong.
Tajemná Čína
Paní Lonzetta se s námi podělila o zážitky jednoho svého přítele z návštěvy Číny. Její přítel byl ubytován v pekingském hotelu. Měl jedno vydání londýnského zpravodajského časopisu, The Economists. (Ve vybraných hotelech v Číně jsou lidem ze západu dávány k dispozici publikace v angličtině.) Tento přítel zjistil, že stránky obsahující informace o Číně v časopise chybí. Když se podíval pořádně, tak si všiml, že tyto stránky byly pečlivě z publikace vystřiženy. Byla to tak zručně odvedená práce, že většina lidí vůbec nemohla zaznamenat, že to, co drží v ruce, je zestručněná verze. „Reportáže o Číně (v Economists) nejsou negativní. Jsou pouze nelichotivé."
Lonzettin přítel není jediný, kdo má zkušenosti s vládní kontrolou v Číně. V knize Čínská fantazie (angl. China Fantasy) od Jamese Manna, bývalého vedoucího losangelské kanceláře Times Beijing, je popsán příběh z roku 1998 o tehdejší americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové. Při její cestě do Číny, za účelem položení základů pro návštěvu prezidenta Clintona, byl plánován v Pekingu její projev o vládě zákona. Krátce po jejím příjezdu publikoval deník China Daily (čínské, vládou kontrolované noviny v angličtině) článek s pozitivními zprávami o vládě zákona v Číně. Když přišel čas jejího projevu, Albrightová pozvedla noviny a řekla: „Je jasné, že jak vaši vůdci, tak i občané rozeznali potřebu posílit vládu zákona." Článek v novinách byl samozřejmě připravený právě za tím účelem.
„Ráda bych viděla, co se děje v ‚zákulisí' toho, co ukazuje turistický průvodce." říká Lonzetta.
Jenže to je problém. Nejen pro cizince, ale stejně tak pro občany Číny je složité spatřit to, co čínská vláda nechce, aby viděli. Čínská vláda nechce, aby občané Číny viděli západní média, která jsou na internetu pod přísnou cenzurou. Také nechce, aby cizinci viděli, co je za vysokými budovami a neonovými světly. Kdo je dopaden při snaze spatřit zakázané věci, bude potrestán: Pro Číňany to znamená vězení a pro cizince ztrátu víza nutného pro vstup do Číny.
Mandarínská Čína
Joan Russel, cestovní ředitel, který byl v Radě 17 let, říká, že se Rada snaží poskytnout členům možnost, aby viděli něco víc: „Chceme poskytnout unikátní zkušenost, přístup k pohledu zasvěcených a možnost dozvědět se, co se děje v ‚zákulisí'."
Členka rady Gail Nelson souhlasí: „Program Rady to není to samé, jako řekněme, výlet k moři. Je navržen pro ty, kteří se zajímají o mezinárodní záležitosti."
Naposled vzala Nelson svého manžela a 14letou dceru na výlet do Číny v listopadu 2009. Během této cesty získali zasvěcený pohled a zkušenosti, o které se s nimi podělil veterán z Wall Street, americký utečenec žijící v Číně - Jack Perkowski. Perkowski se přestěhoval do Číny během zlaté horečky na začátku devadesátých let. Nyní vlastní společnost na autodíly v Pekingu a shrnul své zkušenosti z Číny do knihy s názvem „Jak zvládnout draka" (angl. Managing the Dragon).
Perkowski má svůj blog, kde se dělí o své osobní názory na Čínu. 27. ledna napsal: „Věřil jsem, že se vztah mezi Spojenými státy a Čínou zhorší, kvůli vynořující se obchodní válce. Nemohl jsem předvídat, že se kybernetická válka ukáže jako ještě větší hrozba pro stabilitu těchto vztahů. Ani jsem nemohl předvídat, že spor kolem internetu může ohrozit spolupráci mezi těmito dvěma zeměmi v otázce tak důležité, jako je Írán. To je ale přesně to, co se stalo během minulých dvou týdnů, na překvapivém začátku Nového roku, který nemohl nikdo čekat."
Záhadná Čína - příští cesta Rady do „Mandarínské Číny" začne 3. května 2010. Program zahrnuje Mandarínský Peking a jeho císařskou důstojnost, poklady dynastie starověkého hlavního města Si'an (Xi'an), plavbu podél řeky Jang-c'-ťiang, historické okolí starého Šanghaje a speciální programy, které mají poskytnout zasvěcený pohled za scénu.
Před třiceti lety umožnila Rada svým členům, aby se stali prvními „zápaďáky", kteří vstoupili na půdu tajemné Číny. O třicet let později jim možná Rada dokáže pomoci být mezi prvními, kdo Čínu demystifikují.
Vybaveni hlubokým porozuměním a předvídavými programy, mohou členové Rady očekávat, že budou mezi prvními, kdo ucítí vůni změny a spatří novinky na poli dnešních celosvětových událostí.
Rada pro světové záležitosti ve Filadelfii, založená roku 1949, je přední vzdělávací orgán, který nabízí každý rok více než 30 programů, slouží zde více než 75 řádných členů a jejich vedoucích pracovníků a také téměř 2 000 individuálních členů.
