Muslimská dívka. (Vanessa David/ flickr.com)
Muslimská dívka. (Vanessa David/ flickr.com)

Když lidé na Západě slyší zprávu, že muž v Saudské Arábii byl odsouzen za líbání ženy na veřejnosti, jsou často v šoku a údivu.

Zákon, který tento muž porušil, se nazývá “šaría”, náboženský právní systém určující životní styl všech muslimů. Nařízení jsou odvozená hlavně z koránu a sunny, sbírky výroků a učení proroka Mohameda.

Právo šaría má jedním či druhým způsobem vliv na právní zákoníky většiny muslimských zemí, avšak vykládání těchto zákonů se může lišit stát od státu. Eleanor Abdella Doumato, akademik v oblasti studie pohlaví a dějin v Perském zálivu, vysvětluje, že každá země má svůj vlastní sbor filozofů, kteří vykládají islám po svém. Právní systém je proto v každé oblasti vysoce specializovaný.

V zemích, jako Nigérie, kde je vláda světská, jsou pro muslimy ustaveny šaría soudy, které rozhodují v případech soukromého práva, tj. ve věcech jako manželství, rozvod, péče o děti a dědictví. V případě Egypta Doumato tvrdí, že šaría soudy tam už neexistují, i když země stále tvrdí, že šaría je zákonem státu.

Afgánistán do náboženského právního zákoníku začleňuje různé kmenové praxe a místní zvyky, které nejsou v koránu ani jiných náboženských textech stanoveny. Mnohé z nich diskriminují ženy, vysvětluje Doumato.

Svévolné uplatňování šaríe

Muslimská dívka. (retlaw snellac/ flickr.com)
Muslimská dívka. (retlaw snellac/ flickr.com)

Nejkontroverznějším aspektem práva šaría jsou trestní zákoníky, které stanovují pro určité přestupky přísné tresty.

V případě muže odsouzeného za líbání na veřejnosti tisková agentura AP uvedla, že tento muž byl zatčen náboženskou policií, aby byl vzápětí uvězněn na čtyři měsíce a dostal devadesát ran bičem. Výrok byl vynesen na základě saudskoarabské interpretace islámského práva, které „zakazuje družení se mužů a žen, kteří nejsou v příbuzenském vztahu“.

Doumato objasňuje, jak systém náboženských soudů v Saudské Arábii funguje: „Nemají systém precedentního práva, kde se soudci zpětně dívají na precedenty a řeknou, že tento druh zločinu bude potrestán takto, protože tak to bylo rozhodnuto v minulosti. Je tam takový systém 'dělej si co chceš'.”

Soudní případy jsou řízeny soudci různých soudů a vydané potrestání může být podle Doumata „dost svévolné“. „Je to na názoru konkrétního soudce, který je v daném čase zrovna u slyšení.“

Doumato podotýká, že rozsudek s nejtvrdšími tresty je často vydán v případě rasových nebo etnických menšin či cizinců.

Amnesty International informovala o případu libanonského muže, který v březnu vyjel do Saudské Arábie na poutní cestu a který dostal trest smrti za praktikování „čarodějnictví“. Muž byl televizním hlasatelem v libanonské televizní stanici, kde „poskytoval radu a předpovědi o budoucnosti“, což mělo za následek jeho uvěznění.

Dr. Ali A. Mazrui, ředitel Institutu globálních kulturních studií v Binghamtonu v New Yorku, říká, že tyto tvrdé tresty často nejsou ve skutečnosti aplikovány.

V rozhovoru pro rádio Hlas Ameriky Mazrui řekl: „Většina muslimských zemí ve skutečnosti tradiční klasické islámské tresty nepoužívá.“ Podotkl ale také, že to zpravidla veřejně neoznámí, protože jde o politicky citlivou otázku.

„Prostě se vyhýbají situacím, kdy maximální potrestání za krádež je odseknutí ruky nebo maximální trest za nevěru je smrt. Zkrátka je neprovádí,“ řekl v rozhovoru Dr. Mazrui.

V Indonésii, kde je většina populace muslimská, je sekulární vláda a u soudů se používá jak šaría, tak právní systém převzatý po bývalých koloniálních vládcích.

Indonésie má relativně více sociální svobody, např. ženy si nemusí zakrývat hlavy nebo tváře jako v Saudské Arábii. Hlavní město Jakarta má kosmopolitního ducha se zábavnými centry a bary. To se ale může změnit.

Konzervativní muslimové v Indonésii v posledních letech tlačí na větší omezení sociálního chování. Roku 2008 byl schválen antipornografický zákon, kde se pornografie definuje v širokém smyslu. Zákon zakazuje nejenom nemravné knihy a filmy, ale také líbání na veřejnosti a nošení odhalujícího oblečení. Zákon byl napadnut, ale ústavní soud jeho platnost v březnu potvrdil.

Provincie Ačeh v roce 2009 zavedla přísné právo šaría s uvalením tvrdých trestů za zločiny, jako opilství, hazardní hry, nevěra a nošení upnutých kalhot.

V Saudské Arábii, i když tam působí aktivní reformní hnutí, jsou reálné změny minimální.

„K nějakým změnám došlo, což ženám trochu usnadnilo život. Pak je tu ale otázka, zda se po přijmutí změn v právním systému tyto změny skutečně dějí v reálu,“ říká Doumato.

Dopad šaríe na nemuslimy

Problematika aplikování šaríe v islámském státě, kde žijí i nemuslimští občané, je také velice obtížná. V Súdánu, kde je šaría přísně uplatňována, jsou tímto právním zákoníkem vázáni jak muslimové, tak lidé jiných vyznání.

Mohammed Salih, profesor na Institutu sociálních studií v Haagu ve stejném rozhovoru pro Hlas Ameriky: „Jak rozlišíte muslimy a nemuslimy v Súdánu? Když policie někoho chytí a vy se odvoláváte, že nejste muslim, je těžké to ověřit.“

Podle Saliha bylo během vlády bývalého súdánského prezidenta Nimeiryho potrestáno 250 súdánských křesťanů useknutím ruky. Profesor dodal, že aplikace práva šaría do právního systému může vést k zařazení nemuslimů mezi druhořadé občany. Salih říká, že když se přijme do právního zákoníku šaría, ovlivní to koncepci občanství.

„Rozdělíte společnost na dva tábory: lidi koránu a nemuslimy. Vytváříte hierarchii občanů: křesťané, Židé, vyznavači tradičních náboženství. Hierarchie je aplikována i na moc. Když jste muslim, je větší pravděpodobnost, že budete mít pod šaríou více zákonných práv než nemuslimové. Takže důsledky [šaríe] jdou za trestní zákoník.“

Article in English