A stejně jako globální finanční krize, všechno začalo explozí bubliny, tentokrát explozí metanové kapsy.
Odměna za deregulaci
V roce 2007 duo Bush–Cheney zrušilo vládní příkaz, který zakazuje vrty na volném moři, a Sněmovna reprezentantů souhlasila, aby 26leté moratorium na tyto vrty vypršelo. Deregulace postupovala vpřed plnou rychlostí.
Organizace zajišťující dozor nebyly schopny udržet krok s projekty British Petroleum (BP). Mořský biolog a expert na úniky ropy Rick Steiner z Aljašské univerzity zdokumentoval, jak BP spěchala s oddělením a přípravou výrobní plošiny. Steiner navíc prozradil, že protierupční zařízení (BOP) nebylo postaveno tak, jak bylo navrženo, obsahovalo několik pokusných součástek a mělo poškozené baterie.
Vrty na volném moři v Norsku a Brazílii používají k adekvátnímu fungování a ke zvýšení kapacity BOP akustické spouštěče a přerušovací zařízení na dálkové ovládání. Zpráva objednaná Minerals Management Service (MMS) ale uvádí, že „akustické systémy nejsou doporučeny, protože mají tendenci být velmi nákladné".
Byl za rozhodnutím ministerstva vnitra, že ventily nejsou na vrtných plošinách na volném moři nezbytné, dřívější viceprezident a naftař Dick Cheney? Americká vláda taktéž nenařizovala současné vrtání odpouštěcích kanálů, jako je to požadováno v kanadské Arktidě. Až nyní, po selhání techniky „top kill“, BP začalo tyto vrty hloubit a nebudou funkční dříve, než v srpnu.
MMS také běžně ignorovala hlasy svého štábu biologů a inženýrů, kteří vyjadřovali obavy o bezpečnost určitých navrhovaných vrtů v Mexickém zálivu a na Aljašce a jejich dopad na životní prostředí. Americká vláda povolila BP a dalším ropným společnostem vrtání s nejnovějšími technologiemi bez obvyklých povolení.
Plnili vládní zmocněnci svou regulační funkci, nebo byli s průmyslem za jedno?
Spojitosti s finanční krizí
British Petroleum se chlubila tím, že je technologickým průkopníkem. Goldman Sachs a další monstra finančního světa také tvrdila, že jsou na vrcholu finančních inovací. Všichni lhali, skrývali informace a spekulovali za zástěrkou korporátního profesionalismu, postaveného na jejich reklamních kampaních.
Stejně jako finanční deriváty, které přinesly jedovatá aktiva do každé rozvahy finančních institucí, i katastrofa na Deepwater Horizon nezná hranice.
Tryskající ropa posléze neohrožuje jen Kubu a Mexiko, ale dosáhne nakonec až do Golfského proudu. Mohla by dokonce dorazit až do Anglie a několika světových finančních center.
Kdo je u kormidla?
BP použilo na hladině i pod vodou více než 3 000 000 litrů ropného dispergovadla Corexitu. Corexit vyrábí firma Nalco, v jejímž představenstvu je nejméně jeden vedoucí pracovník BP. Protože je Corexit méně účinný a více toxický než jiná dispergovadla, požádala Organizace pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency), aby BP použilo jiný druh tohoto prostředku. BP tuto žádost rychle zamítlo, čímž se ukázalo, kdo stojí u kormidla.
Poté, co přišel Obama do Bílého domu, stal se rukojmím finančního systému a Wall Streetu dal v podstatě volnou ruku v řešení „jeho“ problémů. Týdny po explozi plošiny se zdálo, že hlavním šéfem, který má rekaci na únik ropy na starosti, je BP.
Obamův nedostatek pevného vůdcovství podnítil porovnávání této katastrofy s hurikánem Katrina. Ale faktem je, že podobnosti s Černobylem jsou silnější. Katrina byla přírodní katastrofa, zatímco Deepwater Horizon je neštěstí způsobené člověkem, související s jeho nenasytností a minimalizací nákladů.
Zrovna když globální finanční a ekonomická krize vstupuje do své nejnebezpečnější fáze, únik ropy se teď rozvíjí v katastrofu, která bude ekosystémy a život ovlivňovat po desetiletí. Černobylu se to podobá více, než cokoli jiného.
Když 26. dubna 1986 explodoval 4. blok Černobylu, způsobilo to nejen tu nejhorší katastrofu v historii jaderné technologie, ale také to zničilo technologickou prestiž Sovětského svazu, zesílilo obavy o jadernou bezpečnost zbývajících elektráren a donutilo to sovětské úřady, aby byly méně tajnůstkářské.
Černobyl nakonec předznamenal demisi Sovětského svazu. Možná že zničení Deepwater Horizonu otevře cestu nové éře zodpovědnosti a konci korporátního kapitalismu ve Spojených státech.
Alejandro Nadal je profesor ekonomie na El Colegio de Mexico, každý týden píše sloupek pro mexické noviny La Jornada a je také dopisovatel pro Foreign Policy In Focus. www.fpif.org
