Populace Evropské unie dosáhla pět set milionů obyvatel. To je víc než USA, Kanada a Mexiko dohromady. Podle nedávné studie se EU nafukuje díky kombinaci dvou faktorů - migrace a přirozeného růstu populace.
Vedoucí výzkumník studie zpracované Mezinárodním ústavem pro analýzu aplikovaných systémů (IIASA) ve spolupráci s Vídeňským demografickým ústavem, Dr. Sergei Scherbov, tvrdí, že se do EU každý rok stěhuje 1 - 1,5 milionu lidí. Velká část přichází z míst, jako Turecko, Východní Evropa, Afrika, Indie, Pákistán, Bangladéš a Karibik.
„Kdyby nebylo migrace, nebyl by žádný růst," říká Scherbov.
Podle Scherbova ovšem stěhování v EU vloni stagnovalo kvůli ekonomické krizi a jak se bude ekonomika zotavovat, mnoho imigrantů se vrátí zpět do svých zemí, což už se děje nyní. Imigrace nicméně přispívá k různorodosti a spletitosti starého kontinentu.
I když dnes považujeme Evropskou unii za kolektivní jednotku, faktem je, že politická aliance je daleko od monolitického bloku.
Celých padesát let, během studené války, byly nynější země Unie na opačných stranách železné opony, s aliancí NATO na Západě a Varšavskou smlouvou na východě.
Toto rozdělení se zhroutilo roku 1989 s pádem Berlínské zdi a se založením EU roku 1993 začala opravdová nová epocha.
Dnes má Evropská Unie 27 zemí, ještě více kultur a 23 oficiálních jazyků. Jak se unie rozrůstá a přibývají noví členové, samozřejmě poroste i počet zemí, jazyků a složitostí.
Žijeme déle
Mimo migraci přidává Scherbov jako další důležité faktory růstu EU vysokou míru porodnosti a delší průměrnou délka života.
„V některých evropských zemích, jako Velká Británie, Francie a Švédsko, je dnes dost velká míra porodnosti, daleko vyšší než v Číně. Je to nejenom díky imigrantům, ale také díky velmi silné sociální politice, která ženám umožňuje kombinovat péči o dítě s aktivitou v pracovních silách," vysvětluje Scherbov.
Dodává, že existuje demografická teorie, že v zemích, kde muži sdílí se ženami zodpovědnost za výchovu děti a starost o rodinu, se očekává nárůst porodnosti. V pojmech demografie lze evropské země rozdělit podle průměrné délky života. Scherbov poznamenává, že je jasná dělící čára mezi Evropou západní a východní.
„Východoevropské země mají daleko nižší délku života než v Západní Evropě. Např. v Rusku je to 61,5 roku pro muže a 72,4 roku pro ženy. Ve Francii se ženy dožívají téměř 85 let a muži na Islandu okolo 80 let. V Rusku jsou například lidé otráveni pitím alkoholu, je tam hodně stresu a faktorů životního prostředí. Podobné je to na Ukrajině a v bývalých sovětských zemích. V Západní Evropě mají lidé k životu velice rozdílný vztah."
Scherbov má za to, že tvrzení o tom, že Evropa má stárnoucí obyvatelstvo, už dávno nejsou pravdou. Podle studie se stárnutí zpomaluje s progresivních zvyšováním průměrné délky života. Pojem „starý" také mění svůj význam.
Vědci poznamenávají, že před dvěma sty let se 65 let dožilo jen pár lidí, zatímco dnes se tohoto věku dožije 95 procent lidí, což dává vládám velmi dobrý důvod ke zvážení zvýšení důchodového věku.
To je jeden z nástrojů, které některé země v EU použily k nalezení východu z ekonomické krize. Francie má zvyšovat věk odchodu do důchodu z 60 na 62, Německo skočilo z 65 na 67 a Řecko je tlačeno k tomu, aby učinilo to samé.
