Na první pohled nemá malé peruánské městečko Ica ležící asi 5 kilometrů jízdy autobusem od hlavního města Limy co nabídnout. Jenže poté, co vstoupíte do Museo Cabrera - muzea kde jsou vystaveny ryté kameny z Icy, vynoří se docela odlišný svět.
Muzeum naplňuje více než deset tisíc kamenů nejrůznějších velikostí. Všechny mají černý, hladký povrch, na kterém jsou vyryty postavy. Když kameny zvednete, zjistíte, že jsou daleko těžší, než běžné kameny podobné velikosti.
Dr. Javier Cabrera Darquea, který sbíral a studoval kameny sedmatřicet let, se s nimi setkal poprvé, když jeden takový malý dostal k narozeninám. Překvapen jeho váhou a kresbou, začal je profesor sbírat a studovat.
Eugenia Cabreraová, ředitelka muzea a dcera profesora Cabrera, vypráví, jak její otec provedl analýzu kamenů a objevil, že se jedná o běžný druh kamene - andezit, pokrytý na povrchu speciální vrstvou, která jej činí černým a hladkým a zřejmě jim propůjčuje i dodatečnou váhu.
Cabrera se domníval, že je možné, že vrstva byla nejdříve měkká, díky čemuž na ni mohli lidé kreslit postavy, a posléze ztvrdla. Povlak je na kamenech dodnes, a tak můžeme pozorovat postavy na nich i my.
Zprávy na kamenech
Na kamenech jsou nákresy lidských postav, rostlin, zvířat i abstraktních symbolů. Lidé nosí pokrývky hlavy, oblečení a boty. Některé z kamenů zachycují scény podobné dnešním transfúzím krve, transplantacím orgánů a porod císařským řezem. Jiné kameny zase ukazují lidi s dalekohledy pozorující hvězdné konstelace, planety a komety.
Zvířata připomínají mimo jiné krávy, jeleny či žirafy. Některé připomínají trilobity, vyhynulé ryby a jiná zvířata, která neznáme. Co je nejpodivnější - několik kamenů zachycuje lidi, kteří se snaží zabít dinosaury nebo jsou jimi požíráni.
Profesor Dennis Swift, který studoval archeologii na Univerzitě v Novém Mexiku, ve své knize Secrets of the Ica Stones and Nazca Lines (Tajemství kamenů z Icy a kreseb z Nazca) uvádí důkaz, že kameny se datují do předkolumbovské doby.
Vzhledem k obsahu kreseb na kamenech se někteří domnívají, že kameny jsou staré pětašedesát milionů let, předtím, než dinosauři vyhynuli a že v té době existovali lidé, to jest ti, kteří kameny vyrobili.
Tento názor není široce podporován a spousta odborníků věří spíše tomu, že jsou to podvrhy vyrobené moderními lidmi. Swift se v jednom ze svých článků zmínil o tom, že jeden z důvodů, proč jsou považovány za padělky, je ten, že v 60. letech paleontologové měli za to, že dinosauři za sebou při chůzi ocas tahali, zatímco kameny zobrazují dinosaury s ocasy nahoře.
Jelikož byly nákresy dinosaurů považovány za nepřesné, vědci si mysleli, že je nemožné, aby kameny byly vyrobeny lidmi před pětašedesáti miliony let. Později se ovšem ukázalo, že dinosauři skutečně chodili tak, že se jejich ocasy země nedotýkaly.
„Teď víme, že se paleontologové mýlili. Kameny z Icy měly pravdu," napsal Swift.
Pradávná knihovna?
Profesor Cabrera chápal kameny z Icy jako knihovnu, s každým kamenem jako knihou nebo stránkou knihy, jež dokumentuje minulost. Důležité věci byly zachyceny na velkých kamenech a méně důležité záležitosti na těch menších.
Cabrerová pochopení svého otce dále rozvíjí: „[Lidé, kteří kameny vyrobili] předávali nejenom prosté nákresy určitých okamžiků, ale přenášeli i druh jazyka založený na kresbách."
Během svého výzkumu Dr. Cabrera došel k přesvědčení, že listí znamenalo životy a skupiny listí znamenaly civilizace. Co se týče ozdob hlav, které na kresbách lidé nosí, Cabrera se domníval, že symbolizují inteligenci, takže moudří lidé byli zobrazováni s pokrývkami hlavy.
Související články:
Historie před naší historií: kameny z Iky (III)
