Před pár týdny jsem pozval svoje rodiče na oběd. Přišla řeč i na téma očkování proti chřipce. Můj otec je naprostý odpůrce této praktiky a chřipku považuje za nemoc, která postupně sama od sebe zmizí a jen vzácně vede k vážnějším komplikacím. A má pravdu.
Druhý přístup zastává moje matka, která už několik let poctivě dochází na středisko, aby se nechala naočkovat. Podle jejích vlastních slov má vždycky po aplikaci vakcíny úporný kašel. Může to samozřejmě být náhoda, nebo možná „nocebo efekt" (podobné jako placebo efekt, jen s negativním dopadem).
Podotknul jsem, že by měla svůj názor na očkování proti chřipce přehodnotit, obzvlášť ve světle důkazů, k nimž došli v British Medical Journal v září 2008 a v letošním únorovém čísle The Cochrane Library, které naznačují, že vakcinace proti chřipce starším lidem nijak zvlášť nepomáhá (jak se často tvrdí). Ve výsledku to došlo k tomu, že matka letos očkování vynechala.
Další důvod, proč nejsem z vakcín proti chřipce moc nadšený, je skutečnost, že podpůrné argumenty pro očkování jsou dost chabé. V listopadu 2008 otiskli v British Medical Journal recenzi zmíněných podkladů. Po přečtení článku můžete docela snadno dospět k závěru, že metoda očkování proti chřipce je založená na chybných a pokroucených interpretacích skutečných důkazů.
Znovu mě k přemýšlení nad tímto tématem donutil e-mail, který jsem včera obdržel od amerického lékaře. Upozorňoval na dokument s názvem „Pracovníci ve zdravotnictví musí být očkování proti chřipce". Autorem dokumentu je Dr. Eric Kasowski, lékař oddělení chřipky v Center for Disease Control's (Středisko pro kontrolu chorob). Text naléhá na pracovníky ve zdravotnictví, aby se nechali očkovat.
Je zarážející, že i když jde o dokument určený zdravotním odborníkům, nejsou v něm citovány žádné studie. Nechci být přespříliš podezřívavý, ale většinou to nebývá dobré znamení.
Přestože my lékaři si o sobě rádi myslíme, že jsme lidé s nezávislými názory, podléháme skupinovému myšlení stejně jako všichni ostatní. Mají opravdu doktoři čas si nalézt původní výzkum, přečíst ho a udělat si na něj vlastní názor? Většinou ne. Normálně jako lékaři naprosto nekritickým okem přijímáme to, co nám vláda řekne.
Asi před měsícem jsem poslouchal vysílání rádia, kde mluvili o očkování proti chřipce. Došlo i na téma důkazů, že tato praktika skutečně funguje. Lékař ve vysílání nejen že nebyl schopen citovat jediný zdroj, ale dokonce prohlásil, že MUSÍ existovat důkazy, jinak by nám vláda nedoporučovala očkováním projít.
Rád bych řekl, že taková naivita se v lékařství vyskytuje jen vzácně, ale zkušenost mi říká, že tomu bohužel tak není.
Po rozhovoru s rodiči jsem si řekl, že se podívám na nějaké aktuálnější relevantní podklady o vakcinaci, a narazil jsem na recenzi publikovanou v červenci 2010 pracovníky Cochrane Collaboration (mezinárodní kolektiv lékařů a vědců věnující se objektivnímu zhodnocení léčebných metod na základě reálných důkazů). Autoři recenze zdůrazňují fakt, že studie sponzorované společnostmi z lékařského průmyslu častěji nacházely pozitivní výsledky, a také byly častěji publikovány v prestižních časopisech a častěji citovány.
Jeden z problémů očkování proti chřipce je, že vakcína má sklony selhávat, pokud se kmen chřipky v očkovací látce neshoduje s kmenem chřipky v ovzduší. A i když jsou naprosto stejné, jedno procento očkovaných jedinců přesto infekci chytne, v porovnání se 4 procenty neočkovaných lidí.
Pokud se ale oba typy chřipky shodují jen částečně, což je nejčastější případ, infekcí se nakazí jen 2 procenta neočkovaných jedinců oproti jednomu procentu očkovaných. Jinými slovy, riziko nakažení chřipkou se sníží o pouhé procento.
Buďte na pozoru, když vás vláda a z její kapsy placení doktoři nutí podstoupit nějakou léčbu, ale nepodkládají své tvrzení dostatečnými důkazy (jako v případě Dr. Kosowskiho).
Tito lidé pak mohou veřejnosti předložit nějaký hloupý případ. Často totiž doufají, že se lidé nebudou po solidních důkazech pídit, nezapojí vlastní mozek a nebudou myslet sami za sebe.
