Příběh dvanácti zvířat čínského zvěrokruhu

 

Před dlouhými a dlouhými věky oslavoval Jadeitový císař na nebesích narozeniny. V té době bohužel ještě nevěděli, jak počítat roky, a tak si nebyl úplně jistý, kolik je mu vlastně let. Proto se rozhodl přijít se způsobem, jak léta počítat.

Poslal do lesa své sluhy, aby všem oznámili, že se bude konat závod zvířat a že prvních dvanáct obdrží speciální odměnu. Když zvířata tu zprávu slyšela, všechna si lámala hlavu, co za cenu to může být.

Přišel den závodu a císař se objevil na zlatém voze. Jak si odkašlal, aby si pročistil hlas na proslov, zvířata se ztišila. „Uskuteční se závod přes řeku. Po každém z prvních dvanácti zvířat, které dorazí na protější břeh, bude pojmenován jeden rok. První rok bude pojmenován po prvním zvířeti, druhý po druhém a tak dál," prohlásil císař.

Všechna zvířata se seřadila na startovní čáře. Praporek zamával a zvířata začala sprintovat k řece. Nejrychleji byly u vody kočka a krysa, nicméně si brzy uvědomily, že řeka vypadá dost nebezpečně a ony se před ni samy nedostanou. Sedly si tedy a přemýšlely, co s tím, když tu se objevil buvol. Krysa najednou dostala nápad. „Hej, buvole, nevadilo by ti, kdybys nás převezl přes řeku?" optala se. Buvol byl hodné zvíře a ochotně souhlasil.

Kočka a krysa vyskočily na hlavu buvola a společně řeku přeplavali. Když se chystal přistát u protějšího břehu, krysa vyskočila z buvolovy hlavy a dostala se tak na pevnou půdu jako první.

„Blahopřeji!" zvolal císař. „První rok bude pojmenován po tobě." Buvol byl vzteky bez sebe, že jej krysa podvedla, ale uklidnil se, když mu byl přidělen druhý rok.

 

Následovala dlouhá pauza, než se objevil tygr, celý vyčerpaný po vysilujícím přeplavání řeky. Císař byl jeho úsilím potěšen a pojmenoval po něm rok třetí. Následoval králík, což panovníka překvapilo: „Každý ví, že zajíci neplavou. Tys musel podvádět!" kralik vysvětlil, že je sice pravda, že plavat neumí, ale podařilo se mu řeku překročit skákáním z balvanu na balvan a následně přeplaváním na kusu kmene, který plul kolem. To císaře přesvědčilo a udělil mu rok čtvrtý.

To, co doposud viděl, císaře potěšilo. Všechna zvířata prokázala ohromný důvtip, aby se přes tok dostala. Co vládce zarazilo, bylo to, že nikde neviděl draka. Ten přece umí plavat i létat a měl by závod vyhrát. Přesto ho ale nebylo nikde vidět. V tom okamžiku se nad zvířaty objevil velký stín a drak se snesl z nebe. „Tak konečně jsi tady. Kde jsi byl?" ptal se císař okřídlence.

„Musel jsem spustit déšť a pak jsem uviděl zajíce, jak se snaží řeku přeplout na kmenu, tak jsem musel udělat trochu větru, abych mu s tím pomohl."

„Výborně. Jsi pátým zvířetem, tak dostaneš pátý rok," řekl císař.

Úspěšná zvířata se shromáždila na břehu a sledovala zbytek závodníků, jak plavou přes řeku. Za chvíli se na dohled objevil kůň. Plaval zběsile, a zrovna když vylézal z vody, vyplazil se v jeho kopytech ukrytý had. Kůň se tak polekal, že v šoku couvl a had se tak přeplazil přes cílovou čáru před ním. Na koně tedy zbylo sedmé místo, což mu úplně stačilo.

A pak přišel ten nejúžasnější pohled toho dne - kohout, opice a koza se spolu plavili na voru. Kohout ho našel a ti druzí dva mu ho pomáhali řídit a odstraňovat z cesty rákosí. Když konečně přirazili k břehu, císař měl velkou radost: „Ještě nikdy jsem neviděl tak pozoruhodnou ukázku týmové spolupráce!" a přidělil koze rok osmý, opici devátý a na kohouta zbyl desátý rok.

Dlouho se nic nedělo. Císař už si začal říkal, zda to vůbec ještě někdo dokáže a zda ten úkol nebyl na zvířata moc těžký. Ale nemusel se obávat, protože za chviličku se u břehu objevil pes. Vysvětloval, že voda je tak čistá, že neodolal pokušení a vykoupal se v ní. Císař se zasmál a právoplatně psa ocenil jedenáctým rokem.

Tak a teď už jen zbývalo čekat, které zvíře získá poslední místo. Ostatní na břehu to mezi sebou probírali, když tu se z vody vyčachtal vepř a získal pro sebe dvanáctý rok. Císařští trubači zatroubili fanfáry a císař se jal promluvit: „Blahopřání patří všem zvířatům, která se dnes dostala přes řeku. Díky vašemu ohromujícímu úsilí nebudou vaše jména nikdy zapomenuta," pronesl.

Co se ale stalo s kočkou, která seděla na buvolově hlavě? Krysa ji žďuchnula do vody a proud ji odnesl zpátky na druhý břeh. Od té doby jsou kočky a krysy nepřátelé.

Výběr zvířat za palácové strážce

Existuje ještě další příběh o dvanácti zvířatech, který si etničtí Chanové vyprávějí. Říká se, že Žlutý císař (2697-2599 před n. l.) jednou oznámil, že vybere dvanáct zvířat, které se stanou palácovými strážemi.

Zájem projevilo hodně zvířat. Zaregistrovala se tedy, aby se mohla závodu zúčastnit. Kočka požádala krysu, aby ji zaregistrovala, ale krysa na to zapomněla, a tak kočka nemohla závodit. Kočka za to krysu nenáviděla a od té doby jsou nepřátelé.

Slon se chtěl také zapsat, ale krysa mu vlezla do jeho velkého chobotu a odehnala ho pryč. V samotném závodu vedl buvol. Krysa mu tedy vylezla na záda a ke konci z nich seskočila a přeběhla čáru první. Buvolovi patřilo druhé místo. Tygr, kterého nazývali králem hory, dorazil do cíle těsně po buvolovi.

Zajíc skočil drakovi před tlamu a zablokoval mu cestu, čímž ho předběhl. Drak tedy přiběhl pátý a byl na zajíce velmi nahněvaný.

Pes pokousal zajíce na noze, když běželi. Byl proto potrestán a zařazen až na jedenácté místo za hada, koně, kozu, opici a kohouta. Vepř dostal dvanácté místo.

Tak bylo do stráže vybráno dvanáct zvířat v tomto pořadí: krysa, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř.

Použité citace zdroj: www.taipeitimes.com a www.shengxiao5.cn

Poznámka překladatele: Existují nejasnosti v překladu některých jmen zvířat z čínštiny do západních jazyků. Např. zajíc se může přeložit i jako králík, a krysa se dá přeložit i jako myš, protože ve staré Číně se mezi těmito druhy nerozlišovalo. Podobně buvol může být i vůl nebo kráva, beran se může překládat i jako ovce nebo koza a vepř se někdy překládá jako (divoké) prase.

Doporučujeme:

Starý čínský kalendář a jeho taje

Soubor Shen Yun - návrat prastaré čínské kultury