Chobotnička - ilustrační foto. (Anneli Salo/ wikipedie)
Chobotnička - ilustrační foto. (Anneli Salo/ wikipedie)
Začátek nového roku je příležitost k ohlédnutí zpět, ale také vyhlížení do budoucna. Možná nejpodivnějším mediálním příběhem roku 2010 byla, mimo jiné, naše touha vědět, co náš čeká - příběh věštecké chobotnice Paula.

Hnědá chobotnice jménem Paul, jejímž domovem bylo Sea Life Center v německém Oberhausenu (zemřela přirozenou smrtí loni v říjnu), bezchybně předurčila výsledek sedmi zápasů Německa na mistrovství světa ve fotbale, a také správně předpověděla vítěze finále celého turnaje, Španělsko.

Přesněji řečeno, před každým zápasem si Paul vybral mezi dvěma slávkami umístěnými v průhledných krabicích, z nichž každá byla označena vlajkou fotbalového týmu dané země. Matematická pravděpodobnost, že se něco takového podaří osmkrát, je 1 ku 256.

Jak správné předpovědi překvapivě následovaly jedna za druhou, zájem o hlavonožce prudce rostl. Televizní stanice začaly vysílat přenosy, během nichž chobotnice vybírala mezi soupeři, a fanoušci fotbalu po celém světě začali fandit i Paulovi.

Věštícími schopnostmi obdařená chobotnice byla celé minulé prázdniny senzací - ve výsledku svou popularitou zastínila slavné hráče, kteří se šampionátu skutečně účastnili.

O tom, zda-li Paulův výběr potravy doopravdy znamenal selekci vítěze fotbalového utkání, se dá polemizovat. Fotbaloví fanoušci a ti, kdo se příběhem nechali unést, ale věřili, že tento měkkýš měl moc nahlížet do budoucnosti.

Lidé nikdy nebyli spokojení s omezeností svého stavu bytí. Pokud jde o věštění budoucnosti, dokážeme do budoucna nahlédnout jen v hádankách anebo vůbec ne.

Touha zjistit, co se v budoucnosti stane, je snadno pochopitelná. Ti, co si na základě Paulova proroctví vsadili peníze, si dobře vydělali.

Aby mohli nahlížet do budoucnosti, vládci si v minulosti vydržovali na královském dvoře věštce a jasnovidce. Používání takových věšteb k získání moci je ale pouhá hříčka, kde touha ovlivní samotnou předpověď.

Croesus z Lýdie proslul svým dotazem k Věštkyni v Delfách, má-li zaútočit na Perskou říši. Odpověď zněla: „Veliká říše bude zničena." Croesus si ji vyložil jako schválení útoku. Nepočítal s tím, že ona „veliká říše" by mohla být jeho vlastní. Kdysi pohádkově bohatý panovník tak strávil své poslední dny jako otrok perského císaře.

Většina z lidí, co pravidelně sledovala, jak se chapadla chobotnice vnořují do průhledných nádob s mušlemi, nicméně žádné peníze na výsledky zápasů nevsázela, nepomýšlela na získání moci a pravděpodobně ani nešlo o fanoušky jednoho či druhého z daných mužstev.

Paulovy správné předpovědi nabídly lidem naději, že pod nepochopitelným proudem života se skrývá nějaký smysl, že existuje řád, který lze rozpoznat mezi zdánlivým chaosem lidského žití.

Naděje je velký dar. Psychologové tvrdí, že ti, kdo věří v určitý výsledek svého snažení, mají větší šanci ho dosáhnout; jejich víra jim pomáhá proměnit to, v co doufají, ve skutečnost.

V roce plném válčení a katastrof chobotnice Paul přiměla lidi k úsměvu a připomněla jim, že má smysl věřit v něco, co přesahuje slzavé údolí na Zemi, i když ne zrovna v chobotnici.

Article in English