Studie vyvrací teorii o „hvězdě smrti"
Podle průzkumu amerických vědců zanikne jednou za 27 milionů let na zemi veškerý život. Další masový zánik nás podle výzkumníků čeká přibližně za 16 milionů let, plus mínus pár miliónů let.
Fyzik Adrian Melott z Kansaské univerzity a paleontolog Richard Bambach ze Smithsonianského institutu ve Washingtonu publikovali vědeckou práci, nazvanou Nemesis Reconsidered (Přezkoumání Nemesis), v loňském zářijovém vydání Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Vědci tvrdí, že jejich závěry jsou v rozporu s teorií "Nemesis"[1] (též známé jako "hvězda smrti "), která věří, že existuje jakýsi temný protějšek našeho Slunce, který do našeho slunečního systému nasměruje spršku smrtících komet pokaždé, když kolem sluneční soustavy prochází Oortův oblak[2] (oblak komet kroužících sluneční soustavou).
Vědci zaznamenali za posledních 500 milionů let celkem 19 událostí, které měly za následek hromadný úhyn živočišných a rostlinných druhů, přičemž 10 z nich se od 27milionového cyklu odchýlilo o tři a více milionů let.
Patří k nim i vyhynutí dinosaurů, jež se odehrálo před 65,5 miliony let, což téměř přesně odpovídá délce tří takovýchto cyklů. Každá z těchto události způsobila vyhynutí 10 až 60 procent všech živočišných druhů. Vědci jsou si téměř stoprocentně jisti, že tyto události nebyly náhodné.
Teorie Nemesis byla poprvé představena v roce 1984, kdy jejím prostřednictvím paleontologové vysvětlovali periodické masové vymírání. Podle Melotta a Bambacha by se oběžná doba takové hvězdy za 500 milionů let změnila o 15 až 30 procent.
Ostatní výzkumná periodika uváděla, že hvězda má v každém cyklu čtyřprocentní zpoždění, jež je zapříčiněno odchylkami způsobenými okolními hvězdami a přílivovým galaktickým gravitačním polem.
Melott a Bambach porovnávají fosilní pozůstatky s vědeckými předpoklady. „Fosilní záznamy jsou v rozporu s odchylkami, které jsou temnému protějšku Slunce přisuzovány," píší ve své zprávě Melott a Bambach, čímž podle nich dochází k odhalování mezer a nesouladu s vědeckými předpoklady.
Pokud Nemesis skutečně existuje, měl by ji odhalit dalekohled WISE (Wide-Field Infrared Survey Explorer), jehož provoz NASA zahájila v lednu 2009. Vědcům však bude trvat až do poloviny roku 2013, než se jim podaří analyzovat výsledky pátrání po vzdálených objektech, k němuž využívali infračerveného spektra. Průzkum skončil v říjnu 2010, kvůli závadě na chladícím zařízení dalekohledu.
Dalekohled naskenoval oblohu hned dvakrát, aby tak mohl generovat časově posunuté obrazy. Pokud se mezi okamžikem pořízení prvního a druhého skenu pohyboval nějaký vzdálený objekt, dokáží vědci z obrázků odvodit jeho umístění na oběžné dráze.
Melott a Bambach však k Nemesis nenabídli žádné alternativní vysvětlení, jež by vrhlo na periodické hromadné vymírání konečně světlo poznání. I nadále tak zůstává jeho příčina záhadou.
Přečtěte si výzkumnou zprávu
[1] Nemesis je v řecké mytologii dcera bohyně Noci Nyx a boha Temna Ereba. Jedná se o bohyni odplaty, jež obdarovávala lidi štěstím nebo neštěstím, podle jejich zásluh. Nemesis důsledně trestá ty, kteří se dopouštěli zpupných činů v zaslepení nenadálým štěstím, nebo boháče, kteří neobětovali bohům a neulehčovali chudobu svým spoluobčanům. Těm nedala pokoj a stíhala a trestala je tak dlouho, dokud nebyla spravedlnost naplněna. Její jméno je do dnešní doby symbolem „osudové odplaty".
[2] Oortův oblak je hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší sluneční soustavy. Mělo by jít o pozůstatek původní planetární mlhoviny, ze které se zformovala sluneční soustava. Jeho existence nebyla prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný. Svůj název nese po dánském astronomovi Janu Hendriku Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Méně užívaný název Öpik-Oortův oblak je pojmenován po estonském astronomovi Ernstu Öpikovi, který existenci takovéhoto oblaku předpověděl v roce 1932.
