Judy Wilesová, bývalá baletka a učitelka tance v proslulé londýnské škole Royal Ballet, navštívila vystoupení souboru Shen Yun ve čtvrtek 7. dubna v Londýnském koloseu. (Chin Liang/ Velká Epocha)
Judy Wilesová, bývalá baletka a učitelka tance v proslulé londýnské škole Royal Ballet, navštívila vystoupení souboru Shen Yun ve čtvrtek 7. dubna v Londýnském koloseu. (Chin Liang/ Velká Epocha)
LONDÝN – Judy Wilesová, někdejší tanečnice a později lektorka baletu ve slavné anglické taneční škole Royal Ballet (Královský balet), překypovala chválou na umělecký soubor Shen Yun Performing Arts poté, co zhlédla jejich představení v londýnském Koloseu, kde soubor vystupoval ve čtvrtek 7. dubna.

Velmi ji okouzlila technika tanečníků i duch jejich vystoupení.

„Oni tu hudbu cítí a sálá z nich láska k tanci, a to je nejdůležitější – láska k pohybu. Bylo to úžasné. Chtěla jsem být tam nahoře s nimi!“ prozradila bývalá tanečnice.

Newyorský taneční soubor Shen Yun Performing Arts se snaží obnovit lesk původní čínské kultury pomocí klasického čínského tance. Techniky klasického čínského tance zahrnují sérii velmi obtížných pohybů – skoky, přemety, otočky a salta, které jsou součástí tradičního čínského tance již tisíce let.

Judy Wilesová se vyjádřila, že tanečníci předvedli výborné pohybové schopnosti a obdivuhodnou disciplínu. „Oceňuji i ty drobné pohyby paží,“ doplnila baletka.

„Cokoliv, co vypadá tak dobře jako tohle, má za sebou spoustu let tvrdé dřiny,“ prohlásila. Dodala také, že tanečníci do svých pohybů přidali víc než jen vytříbenou techniku. „Potřebujete víc než jen naučené kroky – musíte mít něco v očích. To kouzlo mnoha způsoby prochází očima tanečníků k publiku. Měli živé a jiskřivé oči, plné života.“

Bývalou tanečnici také ohromil pocit lehkosti, který tanečníci ztělesňovali. „Mají v sobě určitou vzdušnost, která je nádherná. To nás povzneslo.“

Wilesová vyzdvihla tanec Pastevci mongolských stepí, v němž tanečníci ztvárnili ducha mongolských plání, jezdců na koních, stád dobytka a majestátní divoké přírody. „Pohybují se tak krásně,“ neskrývala své nadšení tanečnice, obdivující pocit prostoru, který tanečníci na pódiu navodili.

Také se jí líbila ženskost tanečnic, kterou podle svých slov v moderním tanci bohužel postrádá.

„Je to něžnost, líbeznost, nevinnost. Ty dívky byly naprosto okouzlující. Je to něco, co se ještě nezkazilo moderními tradicemi. Je to křehkost pohybu a není to vulgární.“

Když se Wilesová dostala k tanci Půvab z Min Nanu, v němž si skupina dívek v bambusových kloboucích hraje na jihočínské pláži, prohlásila: „Když tancovaly ty dívky v kloboucích … kdybych byla mladší, velmi ráda bych si to zatančila, bylo to rozkošné!“

Mimoto lektorka baletu hovořila také o důležité roli humoru v komunikaci s publikem.

„Pak máte publikum, které se společně směje, a to je nade všechno. Je to vyšší forma komunikace, protože vychází ze srdce a z duše, prostě se smějete. Líbil se mi jejich humor. Je to velice důležité, protože nepotřebuje překlad. Můžete se smát, nepotřebujete rozumět té řeči. Je to sdílený zážitek.“

Judy Wilesová shrnula, že se díky vystoupení něco dozvěděla o tradiční čínské kultuře: „Mám chuť jet a prohlédnout si ty zelené pláně, ty úžasné barvy, to využití barev a kostýmů.“
 
Hudba doprovázející představení byla, jak baletka dodala, „nakažlivá“.