O znamenitých střeleckých dovednostech střelce se dozvěděl král Xia (čti Sia). Už ho kdysi viděl střílet a jeho umění chválil. Jednou si chtěl král Houyiho zavolat do paláce, aby své kousky předvedl jen jemu samotnému a král se mohl jeho mistrovstvím srdečně potěšit.
A tak král vydal rozkaz Houyiho přivést na volné prostranství císařské zahrady. Nařídil, aby přinesli terč o velikosti jedné čtvereční stopy (30 cm čtverečních), v jehož středu umístili kolečko zvířecí kůže o průměru jednoho palce. Král na terč ukázal a řekl lučištníkovi: „Dnes jsi byl sem pozván, abys za pomoci tohoto terče předvedl své vynikající schopnosti. Aby to ale nebylo tak nudné, stanovíme odměnu a trest. Když se trefíš do středu, odměním tě deseti tisíci liangy (1 liang je asi 50 gramů) zlata. Když cíl mineš, snížím tvé léno o jeden tisíc domácností. Teď prosím začni."
Jakmile Houyi uslyšel, co král Xia řekl, nepověděl ani slovo a jeho tvář se zachmuřila. Pomalu si odkrokoval sto kroků od terče, ale jeho kroky se zdály velmi těžkopádné. Pak vytáhl šíp, založil jej do luku, zaujmul postoj a natáhl tětivu.
Když přemýšlel nad možným výsledkem té jediné střely, dech sebevědomého Houyiho se zrychlil. Také ruka, která natahovala tětivu, se začala třást. Poté několikrát zamířil na cíl, ale tětivu nepustil. Nakonec se rozmyslel a vystřelil. Šíp vyletěl s dostatečnou silou, ale zabodl se několik palců od středu terče. Střelcova tvář v okamžiku zbledla. Znovu založil šíp, ale nedokázal se soustředit a šíp se zabodl od středu ještě dál než ten předchozí.
Muž si posbíral luk a šípy, s násilným úsměvem se rozloučil s králem a rozzlobený sám na sebe opustil palác. Král nedokázal skrývat svůj údiv a tak se svého podřízeného otázal: „Proč si takový výtečný lučištník, který obvykle střílí s nevysvětlitelnou přesností, vedl dnes tak mizerně, když se jednalo o odměnu a trest?"
Podřízený vysvětlil: „Obvykle, když Houyi střílí, nejedná se o nic víc, než běžnou střeleckou zkoušku. S normálním rozpoložením mysli dokáže střílet dobře, ale dnes výsledek jeho střelby přímo souvisel s jeho životními zájmy, a tak se nedokázal uklidnit a plně využít svých schopností. Zdá se, že titul mistrovského lučištníka si zaslouží jen ten, kdo opravdu dokáže odložit obavy ze ztráty a zisku."
