Putování na západ je základním pilířem čínské literatury. Podívejme se blíže na kulturní a historické pozadí příběhu. Román byl sepsán v dynastii Ming (16. století) a jde o jedno ze čtyř velkých klasických děl čínské literatury. Ty další jsou Román o třech královstvích, Zbojníci z bažin (také známý jako Příběhy od jezerního břehu) a Sen z červené komnaty (také překládaný jako Sen v červeném domě).
Od svého vydání byla kniha, a dodnes také zůstala, nejoblíbenějším příběhem čínských domácností. Podle předlohy původního textu vznikla řada televizních seriálů, scénářů a oper. Na tomto jediném díle se živí celá umělecká odvětví, stejně jako u Shakespearových her. Někteří herci čínské opery hrají celou svou kariéru jenom jednu postavu z tohoto románu.
Příběh
Zasazeno do období dynastie Tchang, Putování na západ popisuje dobrodružství mnicha a jeho tří učedníků, opičáka, čuníka a obra, na jejich cestě do Indie, kde chtějí najít a přinést zpět posvátné buddhistické svitky. Opičák a čuník přinášejí do příběhu lehčí zábavné prvky. Třetí z učedníků, říční obr Ša-seng, je spolehlivá, i když nevýrazná postava. Slouží jako protějšek k lumpárnám opičáka a čuníka.
Jak překonává skupinka cestovatelů zrádnou krajinu směrem na západ, setkávají se se zkouškami a útrapami, které prověřují jejich duchovní sílu. Jejich společným cílem a zároveň ústředním námětem díla, je získat posvátná písma, což je vlastně metaforou pro snahu každé z postav dosáhnout osobního osvícení.
Každý z učedníků se po cestě setká s překážkami, které vycházejí z jejich nedostatků. Například soupeřivý a bojovný opičák se často střetává s mocnými nepřáteli, zatímco líný a za ženami se honící čuník má mnoho setkání se sexuálním pokušením. Je to cesta plná nebezpečí jak ze strany lidí, tak tajemných oponentů a často musejí čelit smrtelnému nebezpečí.
Na své cestě se tito čtyři hrdinové setkají s 81 útrapami, z nichž každá zkouší jejich sílu vůle a víry. Teprve když každý z nich všemi zkouškami úspěšně projde, dojdou svého cíle a následně získají nebeská postavení podle jejich individuálních zásluh.
Opičí král
Nejoblíbenější postavou z knihy je opičí král neboli Sun Wu-kchung. On je tím nejschopnějším učedníkem mnicha Tripitaky (Süan-canga). Opičák je uličník, ale loajální, dětinský, ale důmyslný a stránky knih jsou plné jeho hrdinských činů.
Sun Wu-kchung se zrodil z kamene potom, co získal nadpřirozené síly pomocí taoistických praktik. Jeho síly jsou početné – dokáže se přeměnit do téměř jakéhokoliv předmětu nebo osoby za pomoci jednoho ze 72 zaklínadel, fouknutím do jednoho ze svých chlupů dokáže vytvořit mnohonásobné kopie svého těla, může přikazovat živlům a dělat salta, jimiž překoná vzdálenost 55 kilometrů.
Protože je opičák velmi talentovaný, rád se vytahuje. Kvůli problémům, které na zemi způsobuje, ho nebeský vládce, Jadeitový císař, pověří, aby pracoval v nebi jako čeledín a své chování si zlepšil. Než by ale Sun Wu-kchung tuto pozici přijal, nafouknul se pýchou a prohlásil se za rovného s nebesy. Z nebeského paláce ukradl několik elixírů nesmrtelnosti a vrátil se do svého království, aby naplánoval rebelii proti Jadeitovému císaři a jeho armádě.
Opičí král bojuje sám s armádou nebeských vojáků a je poražen. Je zahnán do pasti šikem buddhistických a taoistických vojsk a držen v kotli, kde se má potkal se svým konečným osudem v podobě zničení. Z kotle se ale vynoří živý a zdravý a navíc mocnější než kdykoliv předtím. Když Jadeitový císař uviděl, že nemá žádnou jinou možnost, poprosil o pomoc Buddhu, který nevychovaného opičáka uzavřel pod horu na dobu pět set let.
O pět století později bódhisattva Kuan-jin oznámila, že nastal čas, aby někdo přinesl do Číny buddhistická písma. Určila mnicha Tripitaku, aby pouť vedl a hledala učedníky, kteří by dokázali mnicha na jeho cestě ochránit. Když to Sun Wu-kchung uslyšel, nabídnul se, že výměnou za svoji svobodu se úkolu ujme.
Čuník
Stejně jako Sun Wu-kchung se i čuník, zvaný Ču Pa-ťie, vydal na cestu do Indie, aby splatil své zločiny. Když se opičák a mnich s čuníkem setkali poprvé, držel horlivě mladou ženu a požadoval na jejím otci, aby mu ji dal za manželku. Po hádce s opičím králem se čuník svých nekalých plánů vzdá a vydává se na pouť s oběma společníky.
Ču Pa-ťie byl nebeským maršálem, který byl svržen dolů na zem za to, že se snažil svést bohyni měsíce, která si na jeho přečin stěžovala Jadeitovému císaři. Při seslání na zem se maršál musel převtělit jako napůl člověk a napůl čuník.
Ču Pa-ťie je typický ztotožněním „čuníka“, tak jak si jej dnes představujeme – líný, nenasytný a bezostyšný sukničkář. V porovnání s opičím králem je daleko méně schopný, může se přeměnit jen do 36 forem (opičák do 72) a proto neustále na Sun Wu-kchunga žárlí a zkouší mu podrážet nohy.
I když má čuník spoustu chyb, je svému mistrovi věrný a má jisté dovednosti, které opičí král nevlastní, tedy schopnost bojovat pod vodou. V příběhu je líčen, jak nosí devítizubé hrábě z nebes, které váží přes pět tun.
Na konci románu, když se poutníci vrátí do Číny s buddhistickými svitky, obdrží každý učedník osvícení na pozici, která odpovídá jeho charakteru. Mnich Tripitaka a Sun Wu-kchung dosáhnou statutu Buddhy, Ša-seng se stane Arhatem a čuník? Ten se svých tužeb nikdy nedokáže úplně vzdát, a tak je na konci své služby odměněn pozicí uklízeče oltáře, který se živí zbytky z obětních darů. 
