Vše končí. Pod tímto efektním a sentimentálním sloganem je do kin uváděn poslední díl éposu o Harry Potterovi. Se slavnostně pohřební náladou se do kin hrnou fanoušci „čarodějova učně" Pottera a nejeden je tajně vyzbrojen papírovými kapesníky. Na novinářské projekci se slzy dojetí naštěstí daly skrýt pod 3-D brýlemi...
Je však třeba se ptát: nebudou filmy s Harry Potterem stárnout ještě rychleji než jejich hrdinové a nezbude po nich nakonec jen lehká bolest hlavy a jakási emocionální kocovina? Odpověď na tuto otázku by měl podat závěrečný díl celé série.
Tempo plynoucí řeky
Nejdřív to dobré. Po trochu zpomaleném rozjezdu začne film příjemně plynout a občas se mění v dravý proud, který diváka strhne. Výsledný dojem je ten, že jste v kině vlastně seděli čtvrt hodiny, což je skvělé. Publikum ukecaných a roztěkaných novinářů, kteří do sebe od rána lijí kafe a nic jim opravdu nevoní, se díky strhujícímu tempu filmu změnilo ve vytřeštěné školáčky, z nichž nikdo nešel ani na záchod. Chválu za to by měl rozhodně sklidit autor scénáře, „mistr škrtu" Steve Kloves. Ať si kritika říká, co chce, tento scénárista tvoří s Rowlingovou kongeniální dvojici.
Snapeovy slzy
Co se týče hereckých výkonů, film charakterizuje civilní herectví a téměř zde chybí sentiment, což je příjemné. Radcliffe jako Potter odvádí solidní řemeslo, zatímco Ron s Hermionou filmem projdou spíš jako jeho přívěsky.
Přesvědčivě pobaví Helena Bonham Carter jako Hermiona vtělená v Belatrix. Vrchol hereckého umění předvede Ralph Fiennes jako Voldemort ve scéně finálního pokoření Bradavic - při dialogu s Nevillem Longbottomem z něj čiší esence pohrdání a jde z něj daleko větší hrůza, než když později tluče Pottera hlava nehlava.
Pobaví a přesvědčí i Ciarán Hinds coby Brumbálův bratr Aberforth. Chladnou a do jisté míry prkennou charakteristiku Severuse Snapea rozbije vzpomínková scéna, která je ústřední a také nejdojemnější scénou filmu - Alan Rickman v ní rozhodně obstál. A odvrácená tvář Molly Weasleyové po souboji s Belatrix také stojí za zhlédnutí.
Při závěrečném ohlédnutí po devatenácti letech jsem ovšem na plátno zíral až nevěřícně. Jediný, komu bych devatenáct let navrch uvěřil, byl Radcliffe, ostatní si jen oblékli „dospělé" šaty a tvářili se starostlivě. Při neuvěřitelně propracovaných detailech všech sedmi filmů působí trapně, že pro finální scénu maskéři nedokázali herce patřičně „postaršit".
Co potěší, to jsou relativně neokázalé efekty. Tvůrci pochopili, že 3-D technologie není o tom, že na diváka každé tři vteřiny z plátna něco vyskočí, a mé obavy, že film bude přehlídkou výbuchů a počítačem animovaných potvor (ještě zesílily po zhlédnutí upoutávky), se potvrdily jen částečně.
Největší omyl: Desplat
A už se dostáváme k největšímu problému filmu, a tím je hudba. Osobně bych nafackoval tomu, koho napadlo, že po vrcholném hudebním počinu, jakým byl soundtrack k Princi dvojí krve Nicholase Hoopera, je třeba pro poslední díly angažovat jiného skladatele.
Hudba Alexandra Desplata chvílemi působí jako imitace výše zmíněného Hoopera a chvílemi jako plagiát soundtracku k Drakulovi od Wojciecha Kilara, ani jednou však nepředvede nic originálního a osobitého. Jako doprovod ke scéně, kdy se trojlístek hrdinů proplétá bitvou o Bradavice, zní podivná hudba plná pathosu, který se k akčním výjevům nehodí. Klíčovou pasáž ze vzpomínek profesora
Snapea naštěstí doprovází téma Loučení s Brumbálem z Prince dvojí krve, jehož autorem je Hooper. Jinak by i vrcholná scéna filmu doplatila na Desplatovu minimální invenci.
Atavistické obrazy
Tento poslední film mi umožnil pochopit, na čem snímky o Harry Potterovi stojí, a proč jsou v jistém smyslu působivější než jejich knižní předlohy. Jde o to, že jeden obraz vydá za tisíc slov a tvůrci této série jsou skuteční mistři vizualizace.
Filmová sága o Potterovi předložila divákům atavistické obrazy, u kterých má člověk dojem, že už je někdy viděl nebo podvědomě prožil. Zjevení dvanácteráka jako zázrak víry ve Vězni z Azkabanu. Mozkomorové, polní strašáci s masem rozkládajícím se pod cáry a obvazy - malovala je už Toyen ve třicátých letech.
Pohár s jedem, který Brumbál jako mistr musí vypít, aby jeho učeň mohl dokončit úkol a rembrandtovské detaily jeho mrtvé tváře pod Astronomickou věží. Konečně „posmrtné" nádraží King's Cross a zkrvavená Voldemortova duše pod lavičkou v tomto posledním dílu. Takových obrazů jsou filmy o Harry Potterovi plné a už pro jejich estetický přínos stálo za to je realizovat.
Je také čím dál víc zřejmé, že potterovská série by nikdy nemohla být natočena v „hollywoodském sklepě" (slovy Red Hot Chilli Peppers). Ještě, že vznikla v Británii jako výspě civilizace Starého kontinentu a nese krásný punc viktoriánské doby a filozofickou nadstavbu ve smyslu „jak je dobré býti outsiderem". Kdyby se na nás Harry Potter dovalil z USA, jistě by každý druhý herec byl po plastice a vítězství nad Voldemortem by připomínalo finále SuperBowlu.
Poslední kouzlo Harryho Pottera
Co říci na závěr? Potter všechny ty, kdo ho brali vážně, velice obohatil. J. K. Rowlingová a filmový tým Warner Bros. mají zásluhu na tom, že se v lidské společnosti částečně podařilo rehabilitovat fenomén kouzla, utopený v přímočarosti rock'n'rollu, sexuální svobody, empirické vědy a jiných pitomostí.
Jako fantasta připouštím i možnost, že épos o Harry Potterovi je prostě jen zprávou o událostech, které se v jiné dimenzi opravdu staly (Rowlingová je navíc dost přesně datovala). Před týdnem viděla manželka na pardubickém sídlišti Dubina tři velké sovy, jak za bílého dne nalétávají do zavřených oken paneláku.
Když jsem se před pár dny vracel domů, roztočil se přímo přede mnou velký větrný vír, který se náhle vrhnul ke mně, vší silou se roztříštil o čelní sklo mého auta a zasypal mě malými kamínky. Také proto ve mně sílí pocit, že všechna kouzelná slova ještě nebyla vyslovena a že poslední kouzlo Harryho Pottera teprve přijde. I když mudlové si toho možná nevšimnou, my, skalní fanoušci, budeme u toho.
Hodnocení: 
Související články:
Filmové novinky: Harry Potter a relikvie smrti - část 2. - kruh se uzavírá
Recenze na film: Harry Potter a Relikvie smrti I
Po poslednej premiére Harryho Pottera herci smútia
