Š' Kchuang (572 - 532 př. n. l.) byl slepý mistr hudby, jenž žil za časů království Jin během období Jara a Podzimu (770 - 476 př. n. l.). Vynikal hrou na Čeng (také známý jako ku-čeng), sedmistrunný čínský hudební nástroj, jenž je druhem citery. Říkalo se, že když začal hrát, koně zvedali hlavu od pastvy a ptáci slétali dolů z oblohy a upouštěli jídlo ze zobáčků. Také se říkalo, že při poslechu hudby dokázal předpovědět dobrý nebo špatný osud.
Š' Kchuang věřil, že hudba může ovlivnit vzestup či pád státu. Dobrá hudba byla podle něho sladěna s přirozenými zákony vesmíru, což může krále a jeho poddané vést k lepší morálce a etiketě. Lidé by měli zušlechťovat svoji “de” (ctnost), aby se byli schopni propojit s nebeskou hudbou. Pak, spolu s následováním dobrých mravů, zavládnou v zemi mír a radost, zatímco temná a dekadentní hudba může vést celou zemi k úpadku.
Král říše Jin jednou naléhal na Š' Kchuanga, aby pro něj zahrál několik nebeských skladeb, i když byl upozorněn, že takovou hudbu se sluší hrát pouze pro krále, který oplývá velkými ctnostmi. S těžkým srdcem pak začal Š' Kchuang hrát první skladbu. Hudba přilákala nádherné jeřáby. Tato veselá znamení přilétla na dvůr a začala tančit podle melodie. Každý, kdo to viděl, byl scénou okouzlen. Král Š' Kchuangovi navzdory jeho protestům poručil, aby zahrál ještě vznešenější skladbu. Jakmile se ozvaly první tóny, na obloze se spojila mračna a silný déšť začal bičovat střechu paláce. Král v panice utekl do svých komnat. Jakmile přestal Š' Kchuang hrát, počasí se opět vyjasnilo. Od té doby jej lidé obdivovali ještě více a prokazovali jeho vznešené hudbě velké uznání.
Š' Kchuang byl nejen talentovaným hudebníkem, ale také moudrým a odvážným mužem, který byl královým rádcem ve věcech správy země. Jeho hluboké pochopení podstaty hudby se odráželo i v jeho neobvyklých politických náhledech. Když král vyslovil svůj soucit s jeho slepotou, Š' Kchuang mu odpověděl, že existuje pět slepot horších, než je jeho postižení.
Jde o případy, když je král slepý ke spravedlnosti, slepý ke způsobilosti úředníků, slepý k čestnosti, slepý k nesmyslnému započetí války a slepý k dobrému životu svých poddaných. Takový stát by byl odsouzen k úpadku a lidé by žili v utrpení. Zasažen slovy Š' Kchuanga se král rozhodl být při řešení státních věcí pilnější a vládnout se ctností.
Nicméně, jak král stárnul, začal žít marnotratným životem, přehlížel utrpení svých poddaných a nedbal dobrých rad. Š' Kchuang se rozhodl, že pro něj již nebude hrát. V naději, že v králi probudí svědomí, před ním se svým nástrojem spáchal sebevraždu. Jeho čin ale králi oči neotevřel. Stát se pak pohnul k úpadku a nakonec se zhroutil.
Věří se, že Š' Kchuangovo hudební umění a jasné politické vize pocházely z jeho celoživotního “zkoumání vztahu mezi člověkem a vesmírem a pochopení běhu změn v minulosti a současnosti”.
Podle legend se stal Shi Kuang bohem hudby a patronem slepých vykladačů osudu.
originální článek: Shi Kuang, the Deity of Music (epochtimes.com)
