Dvě nedávné studie objasňují proces, jakým černá díra pohlcuje hvězdy. Událost zachytila umělá družice NASA Swift v březnu tohoto roku. Dosud se tento proces dal pozorovat až po události samotné.
„Je to neuvěřitelné, ale tento zdroj stále vydává rentgenové paprsky a možná bude dost jasný na pozorování Swiftem ještě příští rok. Ještě jsme nikdy neviděli, že by se něco takto chovalo," prohlásil David Burrows z Penn State University.
Pojednání byla zveřejněna 25. srpna v časopise Nature a týkají se černé díry s názvem Swift J1644+57, která se probudila ze spánku ve středu své hostitelské galaxie v souhvězdí Draka vzdáleného kolem 3,9 miliard světelných let. Jedna skupina vědců sledovala záření, které supermasivní černá díra vydávala, za pomoci detektorů v kosmu (včetně Swift). Těmi se zkoumalo rentgenové a gama záření. Druhý tým vědců používal pozemní rádio observatoře. Výsledky prozradily, že Swift J1644+57 by mohl mít dvakrát více hmoty, než černá díra v naší galaxii Mléčné dráhy.
Když hvězda spadne do černé díry, narušení jejích gravitačních vln ji rozloží na kusy, včetně plynu, který se ve víru stočí do akrečního disku a přehřeje se. Plyn ve středu disku se v díře spirálovitě točí, ale magnetismus a rychlý pohyb dají za vznik dvěma „trychtýřům", které se pohybují opačnými směry, takže dochází k částečnému úniku hmoty. Tyto trychtýře, neboli jety, vznikají kolem osy otáčení černé díry a pohybují se rychlostí větší, než je 90 procent rychlosti světla.
Vědci se domnívají, že byli svědky relativistického proudu, ovšem detailní chování se liší od teoretických modelů. „Rádiové emise se objeví, když jet, který směřuje ven, prorazí do mezihvězdného prostředí, a naopak rentgenové paprsky vznikají daleko blíž černé díře, pravděpodobně u kořene jetu," uvedla Ashley Zaudererová z Harvard-Smithsonianova střediska pro astrofyziku (CfA).
Současné modely ukazují, že vlnové rozložení hvězdy by se ukázalo jako optická a ultrafialové záře, ale pohled na jet ze Swift J1644+57 byl zepředu a tak se zdá, že vydává světla víc. To je způsobeno jevem, kterému se říká relativistické záření neboli efekt předních světel.
Simulace procesu, jak černá díra Swift J1644+57 pohlcuje hvězdu (NASA)
