Jak prokážete, že zážitky blízké smrti (NDE), které jsou čistě záležitostí duchovní domény, existují nebo ne?
Raymond Moody vyprávěl o knězi a jeptišce, kteří měli společnou automobilovou nehodu a při klinické smrti prošli přesně těmi samými prožitky. (Stephanie Lam/The Epoch Times)
I když lidé, kteří si klinickou smrtí prošli, tvrdí, že jejich zážitky, kdy opouští tělo, jdou do nebe a vidí zemřelé lidi a nebeské bytosti a tak dál, jsou skutečné, mnozí vědci trvají na tom, že jde pouze o halucinace způsobené kritickým biologickým stavem, jako např. nedostatkem kyslíku v mozku. Ovšem je tu i druhá skupina vědců, kteří po třiceti letech výzkumu skončili s důkazy, které vyprávění na čas zemřelých lidí podporují.
V druhé části naší série jsme se zabývali sdílenými zážitky se smrtí, při kterých někdo blízký umírající osobě zažívá něco podobného jako tato osoba. Raymond Moody, Ph. D., Velké Epoše řekl, že tito příbuzní či známí obecně vidí ducha umírajícího, jak opouští tělo. Někdy vidí, jak se umírající setkává s jinými zemřelými lidmi, proběhne jim před očima jeho život, jak odchází do jiné říše a tak dál.
„Všechny rysy, které označuji jako prvotní prožitky blízké smrti, jež jsem před lety studoval, se vyskytují i u lidí, kteří si těmito zážitky projdou u lůžka a kteří vůbec nejsou nemocní ani zranění. S jejich přítokem kyslíku do mozku je všechno v pořádku, a přesto mají naprosto ty stejné zážitky, jaké slýchávám od lidí, kteří se dostali blízko smrti," pronesl na nedávné konferenci o klinické smrti Moody.
Tohle vše podle Moodyho vyvrací konvenční vědeckou domněnku, že NDE jsou halucinace způsobené kritickým stavem v mozku. Nicméně to stále ještě neposkytuje pevný důkaz toho, že vyprávění osob, které klinickou smrtí prošly, jsou pravdivá.
Přesto existují zdokumentované případy, u kterých tradiční vědecká vysvětlení nemohou jejich platnost vyvrátit. Například jsou případy, kdy lidé vidí zesnulé příbuzné, o kterých nevěděli, že zemřeli nebo se kterými se ani nikdy nepotkali.
Takovýmto zážitkem prošel třeba neurochirurg Eben Alexander, který upadl do kómatu při akutní bakteriální meningitidě. Na konferenci vyprávěl, že během NDE v určitém bodě zažil, že je tečkou na motýlích křídlech a že ho doprovází nějaká bytost, kterou považoval za svého anděla strážného.
Alexander vyrůstal jako sirotek a o svých biologických sourozencích se dozvěděl teprve před několika lety. Než je stačil všechny poznat, jedna z jeho sester už zemřela. Když se lékař jednoho dne po své klinické smrti zadíval na fotografii, kterou mu sourozenci dali, zjistil, že ten „anděl strážný", kterého při NDE viděl, byla jeho zemřelá sestra.
Dalším zajímavým případem, který Moody v rozhovoru s Velkou Epochou popisoval, byla automobilová nehoda kněze a jeptišky z Jižní Afriky. Oba dva měli zástavu srdce a oba dva se podařilo oživit. Oba hovořili o identických NDE, kdy opustili svá těla a společně odcházeli do světla.
Ověřené popisy NDE
Existuje několik popisů NDE, které byly přímo ověřeny. Na konferenci a v rozhovoru s Velkou Epochou si na několik z nich zavzpomínali Robert a Suzanne Maysovi, kteří se bádáním v oblasti klinické smrti zaobírají.
Jeden takový případ popisoval muže, který byl při mlhavé noci těžce zraněn při automobilové nehodě. Vyprávěl o tom, že začal stoupat z vlastního těla, letěl k domu poblíž, kde poskakoval nahoru a dolů za oknem v prvním patře a křičel o pomoc. Nějaký muž ho uslyšel a zavolal policii. Když příslušníci přijeli, muž jim vyprávěl, že viděl za oknem mlhu ve tvaru muže, jak skáče nahoru a dolů.
Robert Mays hovořil také o případech, kdy umírající lidé později vzpomínali, že odešli do těla druhých. V jedné takové situaci se muž pokusil spáchat sebevraždu oběšením. Když ale procházel NDE, zalitoval toho a tak vstoupil do těla své ženy, aby ji poprosil o pomoc. Když se mu s ní podařilo zkontaktovat, žena řekla: „Proboha", vzala nůž a šla přímo tam, kde se manžel nacházel, a odřízla ho.
Další zdokumentovaný případ se týkal George Rodonaia, který je lékař s doktorátem z neuropatologie. Tři dny byl prohlášený za mrtvého. Během toho období si prošel NDE, kdy vešel do hlavy své manželky a slyšel její myšlenky. Protože si myslela, že její muž je už mrtvý, přemýšlela nad jinými muži, se kterými by mohla potencionálně chodit a vzít si je za manžely. Když doktor přišel zpátky k životu, manželka mu opravdu potvrdila, že takové myšlenky měla.
Na manžele Maysovy nejvíc zapůsobil případ doktora George Ritchieho, který se stal v roce 1943, kdy mu bylo pouhých dvacet let. Byl tehdy vojákem a měl odejít na lékařskou školu. V tu noc, kdy měl vlakem odjet z Texasu do Virginie (přes tisíc kilometrů na východ, pozn. red.), ho prohlásili za mrtvého. Ritchie vyprávěl, že vyšel ze svého těla, ale nejdřív si to neuvědomil. Věděl, že mu ujel vlak a tak se rozhodl z nemocnice odejít a cestovat na vlastní pěst. Podle Polárky si určil směr a letěl na východ.
Když prolétal jedním městem, spatřil podle svých slov muže, který se chystal vejít do noční restaurace. Sešel tedy dolů, aby se ho zeptal na cestu, ale muž ho ignoroval. Ritchie se šel tedy opřít o drát telefonního sloupu, přičemž zjistil, že mu ruka drátem prošla. Teprve v té chvíli si uvědomil, že opustil své tělo, a rozhodl se vrátit zpátky do nemocnice, kde mu bytost v podobě světla pomohla dostat se zpátky do těla.
Zakrátko po tomto zážitku si vzal auto a odjel hledat město, kterým při klinické smrti prolétal. Město našel, poznal i noční restaurant a zjistil, že místo se jmenuje Vicksburg (leží ve státě Mississippi, několik stovek kilometrů od Texasu). Všechny detaily, které si o tom místě z NDE pamatoval, byly naprosto stejné jako ve skutečnosti.
Maysovi na základě mužového popisu vystopovali trasu, jakou se Ritchie pravděpodobně dal. Objevili, že dveře, kterými pravděpodobně vyšel z nemocnice ven, byly ve stejné zeměpisné šířce jako podnik ve Vicksburgu. Ritchie se také zmínil, že když nad jedním z měst přelétal, viděl blikající světla. Aby to potvrdili, Maysovi vyhledali ženu, která v té době žila v jednom z měst směrem na východ od nemocničních dveří. Žena jim pověděla, že se v jejím městě v roce 1943 nacházela čtyři blikající světla a tak se zdá, že Ritchie zřejmě cestoval mezi dvěma ze světel, které jim žena ukázala.
Při setkání s takovými vyprávěními je těžké jejich platnost zpochybnit a vysvětlovat je jako výsledek biologických procesů.
Čtěte také:
Klinická smrt: Shrnutí třiceti let výzkumu, část 1.
Klinická smrt: Shrnutí 30 let výzkumu, část 2. - Sdílené zážitky se smrtí
Klinická smrt: Shrnutí 30 let výzkumu, část 3. - Zkoumání nepozorovatelného pomocí následků
