Velká Epocha oslovila místopředsedu a mluvčího Českého svazu včelařů, MVDr. Miloslava Peroutku, CSc., se kterým jsme si povídali hlavně o medu, nekalých praktikách medařského průmyslu u nás i ve světě, ale i o našich včelařích.
Jaké procento medu se každoročně do České republiky dováží a kolik se ho u nás vyprodukuje a vyveze?
U nás se ročně vyrábí mezi sedmi až devíti tisíci tunami medu. Co se týče produkce, jsme soběstační. My bychom vůbec nemuseli med dovážet. V loňském roce nicméně převažoval větší dovoz, protože byla neúroda na Moravě. Většinou se u nás vyváží 2 000 tun a dováží 1 000 tun, vloni to bylo obráceně, to bylo poprvé v historii, kdy se u nás dovezlo více medu, než se vyvezlo. Jinak jsme tradičně vývozní zemí. Problém je v tom, že vyvážíme surovinu, kdežto k nám se med dováží ve spotřebitelském balení.
To asi souvisí s tím, že u nás je na pultech supermarketů většinou med z dovozu...
To víte, u řetězců je to věc obchodní. Oni třeba dováží spotřebitelské balení z úplně jiné země. To je takové neštěstí a co je největší neštěstí je to, že ten med není přesně identifikován, jenom se udá, že jde o med z Evropské unie a mimo zemí Evropské unie a že je z tropických oblastí, ať si z toho každý vybere, co chce.
Je cena medu určující? Řekněme, že v supermarketu stojí stejná sklenice medu z ČR dvakrát víc, než med smíchaný ze zahraniční suroviny. Dá se říci, čím nižší cena, tím nižší kvalita?
To je asi obchodní politika. Fakt je, že med v supermarketech je běžně levnější, než od včelařů. Je to otázka obchodní a otázka kvality medu. K nám se třeba dováží hodně medu z Argentiny a oni mají pro vývoz dotaci, takže je levnější.
Stejně to pokud vím funguje i v Číně...
Ano, to je otázka podhodnocení ceny, což my včelaři nemůžeme ovlivnit.
Nejvíc medu se dováží z Číny. Jaké kvality dosahuje?
Teď by měl být dobrý. U Číny to nebyl ani tak problém kvality jako reziduí chloramfenicolu. V některých zemích se včelí mor léčí antibiotiky, a ty se často dostávají do medu. Kvůli chloramfenicolu byl dovoz z Číny jeden čas úplně zakázán a dokonce to udělala celá Evropská unie. Vím také, že byl zakázán med z Ukrajiny, protože obsahovat rezidua antibiotik, jen z tetracyklinové řady. Oni sice vyléčí mor, ale ta látka se pak dostane přímo do medu a nežádoucím způsobem ho ovlivní.
Může to mít nepříznivé zdravotní následky?
Samozřejmě. Je to otázka vzniku rezistence choroboplodných zárodků na ta antibiotika, takže když je pak člověk použije, jsou neúčinná.
V posledních letech se s kontaminovanými potravinami v Číně roztrhl pytel. Od mléka přes maso až po melouny. Podvody jsou časté a korupce rozbujelá. Nemusíme se čínského medu bát?
To je otázka kontroly. Když bude kontrola opravdu kvalitní... Já říkám tohle: Pokud je ten med kvalitní jako náš, tak ať ho má zákazník jako jednodruhový. Proč by si u nás nemohl koupit med z citrusů nebo jiných exotických rostlin? Ale tím, že se ty medy míchají, přináší to sebou nebezpečí falšování medu. To bych řekl, že je daleko aktuálnější problém. To se napíše, že je to směs medů a do této směsi medů, často neidentifikovatelné, se pak často přidávají sirupy a vytváří to podhoubí falšování medu, což je velmi nebezpečné.
Proč je problém u nás jednodruhové medy ze zahraničí prodávat? Ve Velké Británii, kde dováží 90 procent medu, je běžné si jednodruhové dovozové medy v obchodě koupit.
To je věc obchodníků a zpracovatelů, jistěže to problém není. Když ho nakoupí jako jednodruhový, tak by ho jako jednodruhový měli deklarovat, ale oni to nedělají. Zde je to neštěstí, že ty jednodruhové medy nenakupují nebo to pak míchají a přidávají tam škrobové sirupy.
Které podvody se v medařském průmyslu nejvíce používají? Na co by si měli spotřebitelé dávat pozor?
Víte, když se med dováží, tak se na hranicích EU dost sleduje, takže nějaká rezidua antibiotik, to už se dnes moc nevyskytuje. Ale problém je s nastavováním. Na včelařském kongresu v Argentině, ze kterého jsem se před nedávnem vrátil, přednášel předseda svazu obchodníků s medem, který uváděl, že je nedostatek medu a jeho cena se každoročně zvyšuje. Takže samozřejmě se hledají způsoby, jak ten nedostatek medu nahradit, a jedním z těch způsobů je, že se do medů přidávají sirupy, které se velmi snadno získávají ne z cukru, ne ze sacharózy, ale štěpením škrobu, hlavně kukuřičného. Tyto škroby neobsahují fruktózu a ten med nekrystalizuje, což si zákazník přeje, aby byl pořád tekutý. V tom bych viděl daleko větší problém.
V tom bych vám radil obrátit se na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Já to říkám obecně. Třeba ve Francii jsem viděl zprávu, kdy bylo velké množství medu v obchodu falšováno těmito sirupy, ale i u nás tomu tak je. Ale konkrétní údaje neznám, nechtěl bych fušovat jiným do řemesla.Nachází se takový škrob i v medu, který se nachází v EU, potažmo u nás?
Ministersvo zemědělství uvádí, že u nastavování medu jde o nesmírně složitou diagnostiku. Znamená to tedy, že to nelze zjistit nebo to lze prokázat jen velmi těžce?
Je to obtížnější, je to náročnější, ale zjistit se to dá. Právě SZPI nakoupila stroje, které to prokazují, a někdy se takové kontrolní vzorky posílají i do německých Brém, kde je vyhlášená laboratoř na tuto diagnostiku. Zjišťuje se to uhlíkem C-4, ale to už je odborná věc.
Otázka je, jak často se to zjišťuje...
No, to je citlivá věc, to se budete muset obrátit na SZPI. Já můžu říct, že i u nás medy obsahují hydrolyzáty škrobu, tzn. cukry, které vznikají štěpením škrobu. Tím myslím u nás v České republice, v tržní síti, ne u českých včelařů, tam se žádné problémy vůbec nezjistily.
Je pravda, že včely působí jako mikrobiologický filtr a jsou schopny přefiltrovat pesticidy z rostlin, aby se nedostaly do medu?
Ano, udává se to. Když je včela zasažena více, uhyne přímo v terénu, a tím, jak si ten nektar včely předávají mezi sebou, dochází k určitému ředění. Jak nese ten nektar v medném váčku, dochází k zahušťování a odfiltrovávání těchto cizorodých látek z budoucího medu de facto do těla včely a potom ven z úlu.
Pojďme k českým včelařům. Kolik je u nás včelařů? Stoupá jejich počet nebo klesá? Proč?
Ano, stoupá. Je zhruba 49 tisíc chovatelů včel, letos jejich počet stoupl o 1 400, což je velmi slibné. Od roku 1990 nám stále ubýval počet včelařů, až do loňského roku. Vloni došlo ke zlomu a tento jev pokračuje. Letos tedy máme 568 tisíc včelstev, i když úplně přesné údaje budeme mít ke konci roku.
Jaká je členská základna? Mění se průměrný věk včelařů? Přibývá mladých lidí, kteří se včelaření věnují?
Dobrým signálem je, že nám přibývá včelařů v takovém tom produktivním věku mezi 30 – 40 lety. Dřív ti noví členové většinou byli důchodci, teď už je i ta střední věková skupina, a to je prognosticky velmi dobré. Druhá věc je, že nám narůstají chovatelé s větším počtem včelstev, jsou to lidé, co už chtějí do oboru investovat. Je to určitá stabilizace oboru.
Dá se včelařením uživit?
Dá, ale musí k tomu být přidružená výroba. Vlastní včelaření je práce na 4 – 5 měsíců v roce. Neříkám, že zbytek roku včelař už nic nedělá, ale už to není práce, která přináší bezprostřední efekt. EU považuje za profesionálního chovatele včelaře, který má více než 150 včelstev. U nás takových bylo sto, jejich počet se více než zdvojnásobil. Většinou ale mají přidruženou výrobu – zpracovávají med, vyrábí medovinu, dělají včelařské potřeby, atd.
Jaké jsou podle vás největší problémy, kterým čeští včelaři čelí?
V zahraničí to jsou nemoci. Ty dominují. U nás jsou také, ale já bych je dal na druhé místo. U nás jsou to především ekonomické podmínky. Výkupní cena medu je pořád nízká, v letošním roce obchodníci dávali za kilogram 40 korun, a to je málo, když si vezmete, že průměrný výnos u nás je 20 kilogramů na včelstvo, tak ta realizace je velmi nízká, a cena cukru se zvedla. Ne, že by se z cukru dělal med, ale my včelám ten med nahrazujeme cukrem, takže ekonomický výsledek je velmi nízký.
Jaké je tedy řešení? Prodávat med přímo spotřebiteli?
Samozřejmě, prodávat přímo ze dvora. To je výhodnější nejen pro včelaře, ale i pro zákazníka, který si kupuje konkrétní med od konkrétního včelaře, ne anonymní med v obchodě.
Dobře, ať se vyrábí sirupy ze škrobu, ať se deklarují jako cukerný sirup, a nikoliv aby byl zákazník klamán a sirup přimícháván do medu a deklarován jako med.
Zvyšuje se u našich spotřebitelů zájem o český med?
Ano. Před pěti lety byla spotřeba na osobu a rok půl kilogramu, vloni už to bylo 0,7 kilogramu. Zájem o med jako o přírodní potravinu se zvyšuje. Koresponduje to i se zahraničními zkušenostmi, kde čím je společnost bohatší, tím víc dává na přírodní produkty a tím i medu. Kopírujeme tedy světový trend.
Dá se už nyní říct, jaká bude letošní úroda medu v Česku?
To budeme vědět až na konci roku, právě probíhá sčítání, ale odhaduji, že to bude kolem devíti tisíc tun, tedy více než v loňském roce.
Myslíte si, že levné nebo nastavované medy ze zahraničí mohou pro naše včelaře představovat hrozbu?
Určitě. Teď jsem viděl v obchodě, jak prodávají med na pečení za 40, 50 korun. Je to otázka ekonomické síly obyvatelstva, protože kdo kupuje med? Především mladé hospodyňky dětem a pak důchodci. To jsou ekonomicky nejslabší skupiny lidí, takže určitá hrozba tam je. Třeba lidé si koupili nekvalitní med v obchodě a pak si přišli stěžovat, co to ti včelaři dávají do obchodu za med. Já jsem jim musel vysvětlovat, že to není český med. Svaz včelařů vyhlásil normu na český med, která je daleko přísnější, a tak je to otázka toho, že jste si nekoupili český med. Vy jste si koupili to, co jste si koupili. To není chyba českých včelařů.
Takže u nás se vyrábí kvalitnější a lepší med, než jinde?
Ano. U nás je oficiálně státní norma, která kopíruje normu EU. Uvedu konkrétní příklady. Norma například říká, že med nesmí mít víc než dvacet procent vody a 40 miligramů hydroxymethylfurfuralu, což je látka, která vzniká jednak stářím medu, ale především přehřátím. Když se med rozpouští, je nebezpečí, že se přehřeje. U českého medu jsme řekli, že nesmí mít víc než 18 procent vody a více než 20 miligramů této látky. Je to tedy dvakrát přísnější, ale týká se to jen českého medu.
K tomu zmíním, proč obchody uvádí, že je tam (v balení medu) směs tropických medů. Já o tom dost pochybuji, ale u tropických medů norma říká, že tam může být až 70 miligramů tady této látky hydroxymethylfurfuralu. Proto oni když deklarují, že je tam směs tropického medu, tak ten obchodník je v normě. Tím tedy, když oni ten med přehřejí, stále se dostávají do normy a kontrola je musí nechat projít. To jen na vysvětlení, je to jen moje domněnka. Pochybuji, že by sem z tropů vozili med.
Nedávno jste se vrátil ze včelařského kongresu v Argentině. V Argentině se geneticky upravené plodiny používají v široké míře. Zároveň tato země patří k velkým vývozcům medu. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora se bude muset med z GM rostlin jako takový označovat. Pokud vznikne související legislativa, med nebude smět překročit určitou hranici GM látek. Hrozí tedy státům s rozsáhlým pěstováním GM rostlin, že se jejich dovozy medu zakáží? Znamená to, že by pak EU a ve světě bylo nedostatek medu?
Argentina vsadila vše na vývoz. 90 procent své produkce, nějakých 100 tisíc tun, vyváží a říkají, že velká část medu pochází z GM soji. Na otázku nedokážu odpovědět, protože je to (rozhodnutí soudu) aktuální informace ze září a ještě se neví, jak se to bude řešit. Jaký vliv to bude mít na obchod s medem, nevím. Určitě by to s obchodem zamíchalo a může to vést k podstatným změnám.
Jak se díváte na směr, kterým se dává mezinárodní medařský průmysl?
Já si myslím, že by medařský průmysl měl opravdu obchodovat s medem a nepřipustit možnosti falzifikace medu. To je krátkodobá politika. Dobře, ať se vyrábí sirupy ze škrobu, ať se deklarují jako cukerný sirup, a nikoliv aby byl zákazník klamán a sirup přimícháván do medu a deklarován jako med. Středoevropský zákazník má určitou představu o chuti medu, a protože tyhlety sirupy jsou bez chuti, je pak velmi rozčarován. Takže si myslím, že medařský průmysl by se měl držet medu a hledat možnosti, jak včelařství podpořit, aby počet včelstev neubýval. Tím si podřezává větev sám pod sebou, když med znehodnocuje a odrazuje tak své zákazníky.
Související články:
Pozor na med v obchodech, může být falšovaný
