Na Východě téměř pohřbena, prastará kultura se probouzí na Západě
Potřeba renesance neboli obrození vychází z toho, že něco bylo ztraceno a je třeba to znovu objevit. Něco, co bylo v minulosti opravdu důležité a co je současně klíčem k úspěšné budoucnosti.
Bylo to tak s evropskou renesancí, která začala v pozdním středověku v Itálii. Díky studování děl starověkých učenců začalo vzdělávání a umění v Evropě vzkvétat. I když si to zatím moc lidí nemusí uvědomovat, v současnosti se k renesanci probouzí také prastaré umění a tradice Číny, kde se zrodila jedna z nejstarších a nejbohatších kultur světa.
Její obrození je nutné, protože nástup Čínské komunistické strany (ČKS) k moci doprovázely kampaně a čistky, které tuto kulturu zdecimovaly do takového bodu, že dnes jde pouze o prázdnou imitaci vznešené minulosti.
Jedním z prvních počinů ČKS bylo systematické vyhlazování tradiční kultury. To proto, aby mohla být vydlážděná cesta pro ateistickou ideologii marxismu. Velká kulturní revoluce Mao Ce-Tunga zničila 5 000 let staré kulturní dědictví a uvrhla lidi do zmatku a strachu a učinila je neschopnými bránit se surové síle totalitního režimu. Během té doby byly metodicky ničeny nejenom historické artefakty a kulturní poklady, ale také morálka a hodnoty předávané po tisíciletí.
Základy čínské kultury
Přestože má Čína jedinečnou a různorodou historii s početnými etnickými skupinami, císaři a dynastiemi, existuje několik charakteristických rysů, které daly její kultuře základ a stojí za největšími úspěchy země.
V průběhu své dlouhé historie byla Čína ovlivněna především třemi myšlenkovými směry: taoismem, který založil Lao C', buddhismem založeným Šákjamunim a konfucianismem. Bez učení těchto tří škol by čínská kultura postrádala svoji duchovní hloubku. I když se tato učení v mnoha ohledech liší, mají v jádru společného jmenovatele: důraz na zušlechťování morálních kvalit jedince, které jsou základem úspěchu při jakémkoliv světském nebo duchovním snažení.
Ať už to byli světoznámí šaolinští mniši nebo jiní učenci v historii, všichni vzali tento princip za svou řídící filosofii. Jeho dodržováním lidé v minulosti prokázali, že čím vyšší měl člověk morálku, tím vyšších cílů dosáhl.
Čchi-kung
Kořeny současné renesance můžeme najít v polovině sedmdesátých let dvacátého století, kdy se začaly objevovat čchi-kungové praxe. Tato pomalá pohybová cvičení těla a mysli měla kořeny v různých kultivačních školách staré Číny a díky tomu, že působila velmi neškodně a přinášela téměř zázračné léčivé účinky, mohly se různé čchi-kungové systémy rozšiřovat i pod přísným zrakem komunistické vlády.
Lidé si časem začali uvědomovat, že tyto tyto praxe nejsou jen o klidných pohybech - šlo o cesty vedoucí ke zlepšení zdraví i charakteru. Ti, kteří se dali na jejich praktikování, objevili ve svém životě nový směr, odlišný od ateistické doktríny ČKS. Spolu s tím začali znovuobjevovat tradiční hodnoty čínské kultury. Jak se začal vliv čchi-kungu rozšiřovat, mnoho umělců a intelektuálů začalo chápat, že praktikování je způsob, jak se znovu spojit s odkazem minulosti.
Dnes se však obrození čínské kultury kupodivu neodehrává v Číně, ale na Západě. Vedoucí roli v tomto procesu hraje umělecký soubor Shen Yun Performing Arts založený v New Yorku. Oživení tradiční kultury vycházející z morálních hodnot by bylo jednoduše nemožné pod dohledem čínského komunistického režimu – paranoidního režimu, který se cítí ohrožen už při samotné zmínce o tradičním myšlení.
Koncept zušlechťování svého vnitra je pro umělce Shen Yun nezbytným předpokladem k rozvoji. Většina umělců jsou etničtí Číňané, kteří zosobňují elementární princip, že zdokonalování morálních kvalit je základem všeho úspěchu.
Výkon a technika umělců vychází jak z jejich morálních kvalit, tak z tvrdého tréningu. To je to, čím se Shen Yun vyznačuje a je to také důvod, proč jsou schopni onu starobylou, bohy inspirovanou kulturu přivést zpět k životu.
