Co stojí v pozadí takzvaných Konfuciových institutů

Stránky jednoho z Konfuciových institutů v Německu. (screenshot)
Stránky jednoho z Konfuciových institutů v Německu. (screenshot)

Po celém světě vyrůstají jako houby po dešti Konfuciovy instituty. Jejich posláním je šíření čínské kultury ve světě, a to zcela v duchu komunistického vedení v Pekingu.

Na světě je dnes více než 370 Konfuciových institutů. A jenom v Německu je jich už dvanáct. Moudrost východu zde představuje dobré jméno filosofa Kchung Čchiou, který byl jezuity zdvořile oslovován jako Kong Fuzi, což v překladu do latiny znamená Konfucius.

Kritici však na tyto Konfuciovy instituty pohlížejí s nedůvěrou. K povinnostem takovýchto zástupců kultury Číny například patří i zamlčování problémů, vést krásné řeči nebo intervenovat u vedení univerzit, když se tyto odváží jako hosta pozvat dalajlámu.

V těchto Konfuciových zařízeních si také podávají dveře čínští pracovníci ambasád a pokoušejí se dělat nátlak na komuny i na provozovatele divadelních budov a všemožně se snaží zamezit představení světového turné Shen Yun. Toto představení totiž zprostředkuje divákovi opravdovou čínskou kulturu a dozví se o ní tolik, až to není mocipánům v Pekingu příjemné.

Kritika zneužívání tradic v Číně není nic nového. Například literát Chu Š' již jako mladý muž a později mezinárodně vysoce uznávaný vyzýval k reformám a boji proti korupci a nepřátelským tradicionalistům už v roce 1919. Jeho citát „Ta-tao Kchung-ťia tien – Pryč s těmi konfuciánskými věcmi!" se vztahoval na „státní konfucianismus" existující od prvního století našeho letopočtu.

Chu Š' byl ve zralém věku téměř zvolen za prezidenta státu. Avšak odmítl a za sebe navrhl Čankajška, který od třicátých let propagoval Konfuciovy ctnosti. – Že by rozpor?

Konfucius versus konfucianismus

Druh konfucianismu v roce 1919 neměl totiž pranic společného s Konfuciem a jeho učením. Představoval přesně pravý opak. Namísto pěstování dobrých mravů, jako soucit a ohleduplnost, které učil Konfucius, obsahoval státní konfucianismus nekonečný katalog zákazů a z lidí učinil otroky prázdných rituálů, hrbící se před vrchností.

Idea státního konfucianismu se udržela po celá tisíciletí. Dokázala zachovat takzvané „asijské hodnoty" například i k ospravedlnění autokratických systémů u „řezníka" Li Pchenga na náměstí Nebeského klidu nebo premiéra Singapuru Lee Kuan-yewa (Li Kuang-jao). Západní politici, novináři i vědci se tak nechali napálit a tuto hanebnost znásobili.

Jménem velmi slušného Konfucia tak byla státním vedením Čínské lidové republiky do světa nasazena chobotnice s mnoha chapadly, která má v každé zemi zprostředkovávat kulturu Číny – ovšem odpovídající komunistickému vedení v Pekingu. V moci Konfuciových institutů se již mezitím ocitlo i několik německých univerzit. Žádné místo tam nemá oprávněná kritika nedostatku lidských práv a masivního porušování lidských práv. Pobočky Konfuciových institutů všechno zlehčují a drží je daleko od problémů.

Chobotnice s mnoha chapadly

Kritický sinolog (bohužel jich v Německu mnoho není) Jörg-Meinhard Rudolph vyjádřil názor, že Konfuciovy instituty jsou přímo řízeny propagandistickým oddělením komunistické strany pod vedením Li Čchang-čchuna, který zároveň umlčuje opozici ve vlastní zemi. „Jak může někdo provozovat nezávislý výzkum o Číně, když zdejší univerzitní profesoři tleskají členům cenzurního oddělení i jednotné fronty Komunistické strany Číny na vysokých úrovních?", táže se sinolog Rudolph a doplňuje, že stranická knížka o propagandistické práci v roce 2011 přidělila Konfuciovým institutům zvláštní roli. To se v podstatě ani nedá kritizovat, neboť je to výsledek systému. Ale jeho kritika spíše směřuje do vlastních řad a začíná tím, že němečtí vědci se nechávají zneužít pro soft-power strategii čínské vlády na úkor svobody vědy a výzkumu.

Vědecký pracovník přes Čínu na univerzitě Norimberk- Erlangen Michael Lackner to ve vysílání Deutscher Welle popřel, ale připustil, že Konfuciovy instituty nejsou tím správným místem pro debaty o tématech, jako je Tibet, protože nechtějí s čínským partnerem jednat bezohledně. K Číně vždy ohleduplná Deutsche Welle z toho vyvodila, že by to bezohlednost přece jen byla.

Asi není daleko ani krok opětné likvidace nepohodlných knih z německých univerzit, protože nejsou politicky dost oportunistické. A zatímco demokraté v Číně za obrovského nebezpečí usilují o obrat, učenci v západních demokraciích to vzdávají – všechno! Kdyby Chu Š' ještě žil, určitě by svou známou větu ohledně Konfuciových institutů zopakoval i dnes.

„Ta-tao Kchung-ťia tien – Pryč s těmi konfuciánskými věcmi!!"


Autor článku Dr. Thomas Weyrauch od svého služebního pobytu v Číně v letech 1989-1990 sleduje s hlubokým zájmem politický vývoj v zemi, která je mu pořád ještě blízká. Svou první práci o lidských právech v Číně napsal právník Weyrauch v roce 1983. Další následující knihy vyšly v nakladatelství Longtai.


Germany

 

Související články:

Konfuciovy instituty využívá Peking k propagandě a diskriminaci

Bývalá učitelka na Konfuciově institutu promluvila, teď žádá v Kanadě o azyl

Konfuciův institut - nový kabát Čínské vlády?

Čínští komunisté se oblékají do šatů Konfucia ve snaze přežít svoji největší krizi

Ředitelka Konfuciovy akademie: Zasahování do obsahu výuky v ideologickém smyslu nemá šanci na úspěch