ÚVODNÍK A NOVÁ RUBRIKA
Velká Epocha přináší novou rubriku od Rolanda R. Roperse „Sofistiku o původu slova“. Roland Romuald Ropers je badatel v oboru transformace a učenosti, publicista a vynálezce etymosofie
Náhoda tomu chtěla, že jsem se před několika dny dostala do hovoru s badatelem v oboru transformace a učenosti, publicistou a etymolog-sofistou Rolandem Romualdem Ropersem. Hovořili jsme o hudbě, o hlasu i o jazyku. Ropers přes interview s vydavatelem nakladatelství Scorpio Christianem Strasserem právě objevil noviny Epoch Times Deutschland (německé verze Velké Epochy - pozn. redakce).
Hlubší porozumění slov je téma, kterému se oba dva již delší dobu věnujeme. Člověk sbírá slova, srovnává je a s jazykem zachází co možná nejopatrněji. Hledá partnera pro rozhovor nebo mnohdy také mlčí. V tomto hovoru však nemělo mlčení pražádnou šanci, neboť každé slovo vybudilo partnera rozhovoru k dalším asociacím a interpretacím. Cizí slova, jako tato, pak z mého partnera v rozhovoru vyloudila z jeho obrovských znalostí jazyka a jazyků vůbec do hloubky jdoucí výklady. Začalo to angličtinou a přes francouzštinu k latině (do této chvíle jsem mohla ještě držet krok), ale on se nezastavil ani u řečtiny a končilo to u staroindického spisovného jazyka sanskrtu.
Náš rozhovor nebyl jen hlubokomyslný, ale byl i vtipný a zábavný. Dokonce i vlastní nevědomost o mnohých vzácnostech jazyka mě pobavila. Například v němčině je význam pro jazyk „Sprache“. Slovo ‚Sprache‘ plně vystihuje význam slova: Se-pa-ra-che = se-pa-ra-ce, schopnost oddělení se, rozdělení (porovnej s holandským slovem taal = Sprache (jazyk), z kmene slova „dělit“, anglicky: to tell).“ To řekl Roland Ropers jen tak na okraj. Jeho etymosofie („Etymosophie“©) spatřila světlo světa v dubnu 1998 po koncertu ve Stockholmu. Tehdy dirigoval Carlo Maria Giulini slavnou mši Ludwiga van Beethovena „Missa Solemnis“. Ropers si uvědomil, že je možný daleko hlubší přístup k významu slova i jazyka, než je tomu u tradiční etymologie.
„Etymologie“ se skládá z řeckých slov „etymos“ (pravdivý, skutečný, pravý) a „lógos“ (ponaučení). Etymosofie však běžnou etymologii převyšuje (podobně jako filologie a filosofie, teologie a teosofie).
„Žijeme ve světě uvědomování si změn, transformace. Naše slova a náš jazyk mají chápat a vystihovat svět v jeho původnosti,“ říká Ropers. „Stavba Babylonské věže například primárně popisovala události vývoje v rámci lidstva. Od uvědomění si ducha k rozumovému myšlení, ale se ztrátou intuice a vnitřního slova.“
Od našeho rozhovoru uplynuly pouhé dva dny, když mi Roland Ropers sdělil následující: „S respektem k obzvlášť upřímné a angažované redakci „Epoch Times Deutschland“ hodlám zveřejňovat své poznatky, které jsem sbíral po desetiletí. Tohle je to pravé místo pro etymosofii.“ Radostí jsem nebyla schopna slova.
Milý Rolande Ropersi, srdečně děkujeme za toto obohacení i jménem našich čtenářů! - Renate Lilge-Stodieck
Čtěte pokračování, ve kterém se Roland podívá na slovo EPOCH TIMES
EPOCH TIMES – Zastavení se – v mezičase
Slova mají smysl a původ. Každé slovo pramení z kosmického zdroje z neměnného bytí a přes člověka nabírá různé formy a podoby. Člověk se v jazyku vyjadřuje individuálně a působí hodnověrněji, čím blíže žije u prazákladu původu. Básník má zvláštní schopnost čerpat ze zdroje velmi blízko, co nejblíže.
Na počátku byla cesta, která vede od zdroje k rozmanitosti života a při návratu k původu se stává principem života. Latinské slovo principio to vyjadřuje tak výstižně: primus capere = nejdříve uchopit. Princip je všeobecně chápán jako zákonitost, která je nějaké věci základem. A to je ten prazáklad, původ, začátek a konec bytí, alfa a omega našeho života.
Francouzský výraz pro slovo je le mot, které v sobě skrývá právě slovo cesta, neboť mot pochází z latinského movere (pohybovat se). A všechno, co se pohybuje, je někde na cestě (motor, motiv, motivace atd.). Výrazem naší skutečné podstaty je: být od prapůvodu neustále v pohybu.
Epocha je velmi významné slovo, protože nás upozorňuje na nutné zastavení se (řecky: epéchein), před započetím nové éry. V každé epoše, v každém zastavení se pátrá člověk po čase naplněném bohatstvím a svobodou. Slovo čas (anglicky: time, latinsky: tempus, francouzsky: temps) vychází etymologicky z anglického slova tide (Tide - čas mezi odlivem a přílivem). S časem vyplňujeme prázdnotu, z které máme hrůzu (horror vacui).
Čas se nedá odvodit z ničeho jiného, neexistuje nic za ním ani před ním, je jen něco mezi. Toto bytí mezi tím, ten mezičas (anglicky: mean-time, francouzsky: entre-temps) je zajímavý fenomén, se kterým máme často co do činění. Co mám dělat v mezičase? Anglické slovo mean zde může být pojato dvojznačně. Anglické přídavné jméno "mean" zde znamená průměrný, zatímco sloveso "to mean" značí být významný.
Mezičas, darovaný čas, je prázdnota, a proto má tak velký význam.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Čtěte druhý díl. - ČLOVĚČE buď zásadní!
