Čínský bankovní systém nemá ve světovém bankovnictví sobě rovného. Je stále pod kontrolou komunistického režimu a opravdové tržní síly nemají šanci se naplno projevit. „(Čínský) stát a různé veřejné organizace stále kontrolují, navzdory významným reformám, podíly v největších komerčních bankách,“ napsala 13. prosince 2011 centrální banka Finska (BOFIT).
Čínský bankovní sektor je velmi podobný těm, jaké měly komunistické země střední a východní Evropy a zrcadlí ruské bankovnictví, kde banky byly a stále jsou pod přímou či nepřímou kontrolou státu. V Číně je více než 90 procent aktiv v bankovnictví vlastněno přímo či nepřímo čínskou vládou, zatímco v Rusku si stát udržuje většinovou kontrolu s o něco víc než 50procentními podílem. „Čínský model je nápadně podobný ruské zkušenosti. Nikdy se tam neobjevila větší snaha banky privatizovat,“ píše BOFIT.
I když jsou čínské banky zalistovány na čínské a hongkongské burze, neváhají požádat vládu o navýšení likvidity a stejně tak musí poslouchat čelní funkcionáře. Taková povolnost však může časem vést ke zhoršení ekonomických vyhlídek země a snížit konkurenceschopnost čínských bank, varuje BOFIT: „Když se úřady rozhodnou, že ekonomika potřebuje víc likvidity, největší banky, i když teď částečně mají soukromé vlastníky a jsou zalistovány na burzách cenných papírů, poslechnou. To může v dlouhodobém horizontu vést ke zpomalení čínského růstu.“
Dalším výrazným rozdílem od mezinárodního bankovnictví je fakt, že kolem poloviny všech půjček směřuje do státních podniků. Ohromné finance se pumpují i do místních samospráv, přičemž čínský režim si je dobře vědom toho, že takovéto peníze se zřídkakdy používají k deklarovanému účelu a mohou být zpronevěřeny. Je velká pravděpodobnost, že tyto půjčky nebudou nikdy splaceny, míní autor článku na webstránkách Seeking Alpha.
Bankovní monopol
„Mezi vrchním vedením v Pekingu došlo ke shodě, že je třeba omezit, ne-li rozbít státní monopol v bankovnictví,“ napsal nedávno oficiální čínský deník China Daily a uvedl, že tuto poznámku pronesl začátkem dubna premiér Wen Ťia-pao přii návštěvě provincie Fu-ťien.
Na konci loňského roku patřily podle webových stránek Banks Around the World čtyři největší čínské banky z hlediska jmění mezi 20 největších bank na světě. Jsou to Industrial & Commercial Bank of China (ICBC; 8. pozice), China Construction Bank (CCB; 14. pozice), Agricultural Bank of China (ABC; 15. pozice a), a Bank of China (BOC; 16. pozice). Tyto čtyři banky představují 80 procent veškerého bankovního obchodu v Číně. Ke 31. březnu 2012 činilo celkové jmění ICBC 16,4 bilionu jüanů (asi 51 bilionů Kč), CCB 13,3 bilionu jüanů (asi 41 bilionů Kč), ABC vlastnilo 12,6 bilionu jüanů a BOC 12,9 milionu jüanů.
Když srovnáme Čínu se Spojenými státy, je zde jen zlomek počtu bank jako v Americe, kde mají přes 8 500 bank a kolem 80 tisíc bankovních poboček. „Čína je taková velká země, druhá největší ekonomika světa s 1,3 miliardy obyvatel, a přesto má jen několik desítek bank. Když je dáte dohromady s pobočkami zahraničních bank, jde o nanejvýš stovku bankovních ústavů. USA mají naopak 300 milionů obyvatel a přes sedm tisíc bank,“ píše se na stránkách Chinese Economic Trends.
Západ se chytá na čínskou propagandu
„Obecně řečeno si čínské bankovnictví udrží skvělý růst a bude se vyvíjet zdravějším směrem. Bankovní sektor bude samozřejmě nadále čelit překážkám díky nestabilní globální ekonomice,“ napsal v nedávném tiskovém prohlášení Pcheng-čcheng Wang ze společnosti Deloitte Touche Tohmatsu. Wangovo tvrzení se zdá být úplně mimo realitu, vždyť o dilematu problémových půjček čínských bank se píše rok co rok. Problémové půjčky jsou půjčky, které buď nebyly splaceny anebo se tomu blíží.
Státní singapurský investiční fond Temasek Holdings investující do cenných kovů, akcií, dluhopisů, nemovitostí a dalších finančních nástrojů se momentálně snaží získat více než tři a půl miliardový (v jüanech) podíl v ICBC od Goldman Sachs, čímž by Singapurci získali celkem 1,3 procent akcií v bance. Řada finančních analytiků má za to, že kupovat akcie čínských bank je vynikající investice, aniž by se zaobírali problémem nesplácených půjček.
Jak solventní čínské banky opravdu jsou?
Profesor Patrick Chovanec z ekonomické fakulty prestižní pekingské univerzity Tsinghua ve svém nedávném článku „ Don’t Blame the (Chinese) Banks“ (Neobviňujte (čínské) banky“ napsal: „Čínské státní banky si za několik posledních let nadělaly to, o čem se ukáže, že jsou hromady špatných půjček, financují realitní bublinu a vyhodily peníze za celou škálu oficiálně sponzorovaných projektů, aby splnily nafouknuté cíle HDP. Jimi uváděný poměr problémových půjček (přibližně 1%) je výsměchem.“
Chovanec nicméně omlouvá chování čínských bank, protože samy nemají moc na výběr. Ovládá je totiž čínský režim a banky neprotestují, jelikož jim stát dává záruku, že v případě problémů s likviditou přijde na pomoc. „Vědí, že při pevné záloze a minimálních úrokových sazbách čím víc peněz půjčí, tím větší zisky mohou vykázat, bez ohledu na konečný výsledek,“ píše Chovanec.
Podle analytických investičních stránek MISH’s Global Economic Trend Analysis stojí Čínu nesplácené půjčky biliony jüanů. Kromě toho, pokud spadne hodnota realit o přibližně deset procent, problémové půjčky se zdvoj- až ztrojnásobí.
Finanční analytikové, včetně těch z PricewaterhouseCoopers, varovali, že problémové půjčky velmi pravděpodobně výrazně vzrostou kvůli většímu objemu půjčování v posledních dvou letech. Půjčky byly rozšířeny na nákup vozidel, projektů v infrastruktuře a průmyslovou reformu v oboru nových energií a ocelářství.
„V Číně jsou upřímně doslova biliony a biliony jüanů nesplácených půjček a nikdo s tím nic nedělá. V určitém bodě za to budou muset zaplatit,“ uvedl v článku na MISH Neil McDonald, hongkongský specialista na bankroty z právnické firmy Hogan Lovells LLP.
