Rozhovor s režisérem Jurajem Nvotou o filmu Konfident

Velká Epocha

DO rámečku:

Juraj Nvota vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě. Od roku 1977 působil na bratislavských divadelních scénách jako herec, v roce 1982 debutoval jako divadelní režisér v Radošínském naivním divadle.

Potom pohostinsky režíroval v divadle SNP v Martině nebo v Štúdiu L+S v Bratislavě. Před kamerou jako herec debutoval v roce 1976 po boku Ivy Bittové v hlavní mužské roli v poetickém snímku režiséra Dušana Hanáka Ružové sny.

Filmovému herectví se věnuje příležitostně – viděli jsme ho například ve filmech Ja milujem, ty miluješ (1980), Všetko, čo mám rád (1992), Pokoj v duši (2009) nebo ve snímku Ondřeje Trojana Občanský průkaz. Od začátku 90. let se začal systematicky věnovat filmové režii, hlavně v televizi.

Ve slovensko-česko-polské koprodukci se zrodil zajímavý snímek letošního léta nazvaný Konfident, který bude mít svoji premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Scénář Ľubomíra Slivky, který zachycuje životní cestu mladého Adama, jež začíná krátce před vpádem Sovětského svazu do bývalého Československa, vzal do rukou režisér Juraj Nvota.

Do hlavních rolí tvůrci filmu obsadil populární české herce, převážně mladší generace, v čele s Jiřím Mádlem, který tentokrát ztvárnil jednu z mála dramatických filmových rolí.

Jaké jsou režisérovy názory na jeho poslední snímek Konfident?

Režisérská explikace snímku

Hlavním tématem příběhu filmu Konfident je strach. Na hranici slouží mladí vojáci. Jako by hlídali obrovské vězení velikého socialistického „tábora svobody“. Mají strach. Musí plnit rozkazy. I střílet.

Také Adam má strach. Zúčastňuje se celé akce jako radiolokátor. Sice jen odposlouchává, ale kdyby nebylo jeho, narušitele hranice by možná nikdo nezachytil.

Biblický Adam zhřešil. Vydatně mu v tom pomáhala Eva. Také v příběhu Konfidenta je tomu tak. Hrdinova láska a později manželka se také jmenuje Eva. Věčný příběh, věčně aktuální.

Scenárista Ľubomír Slivka svého Konfidenta modeloval na základě studia autentických archivních materiálů. V každém detailu je cítit, že se v zobrazovaném prostředí vyzná. Na rozdíl od Adama vidí mašinérii strachu pod povrch. Stačí okamžik a ten, kdo pronásledoval, se sám stane pronásledovaným. Ten, kdo ohrožoval, je ohrožený. Nabízí se i téma viny a odpuštění. Nic není jednoduché. Hlavně když má postava pravdivě projít obrovským vývojem, uvědoměním, pokáním a činem.

Film je natočený na základě příběhu skutečného člověka. Čím vás zaujal a jak jste vy sám prožíval minulý režim?

Dobrý příběh klade otázky. Ten, který Ľubomír Slivka přinesl z Ústavu pamäti národa, psal, jak se říká, život sám. Samozřejmě že jsme ho všichni pomáhali přetlumočit do filmové řeči. Při tom jsme se dělili na ty, kteří minulý režim zažili, a na ty, kteří se divili.

Natáčeli jsme například na bývalém sídlišti ruských okupantů uprostřed rozsáhlého vojenského území na Lešti. V letech 1968 až 1989 tam žilo okolo pěti tisíc vojáků i s rodinami. Prý tajně prodávali Slovákům benzin a potraviny, aby měli za co pít.

Točili jsme také v táboře Vojna u Příbrami, kde zas pět tisíc našich politických vězňů žilo za dvojitým ostnatým plotem na jednom kilometru čtverečním a v nelidských podmínkách těžilo uran pro Rusy. Tam jsme se divili všichni. Jak je možné, že něco takového mohlo existovat?

Jaká byla atmosféra při natáčení?

Film Konfident se točil s přestávkami skoro rok. Za sebe můžu říct, že na každé natáčení jsem se těšil. Bylo nám spolu dobře při práci, ale také po práci. Producentka Katka Vanžurová pokaždé vytvořila dobré podmínky jak pro film, tak pro oddech.

Pracovat s kameramanem Janem Malířem je radost. K tomu scenárista, který přijímá zkušenosti herců a vlastně všech zúčastněných, je pro příběh požehnáním. Jednou světlo do řešení detailu vnesla kostýmní výtvarnice Ľubka Jariabková, jindy maskér Juraj Steiner či architekt Peter Čanecký nebo až ve střižně Alois Fišárek.

O zábavu na place se staral ostřič Peter Nečas. Pracovat s Ondrou Vetchým, bratry Geišbergovými, Táňou Pauhofovou, Arnoštem Goldflamem, Lubem Burgrem, Jakubem Nvotou, Romanem Polákem, Adym Hajdou, Janem Budařem či v hlavních rolích s Jirkou Mádlem a Michaelou Majerníkovou bylo inspirující.

Natáčeli jsme příběh z dob Československa a štáb i obsazení bylo skutečně ve všech složkách československé. Jak během natáčení, tak v postprodukci. Také děkuji polskému koproducentovi a zejména wroclavské skupině Mikromusic za tak vnitřní intenzivní uchopení filmové hudby.