Šéf oddělení propagandy Li Čchang-čchun ovládá hlavní média v Číně. (The Epoch Times)
Šéf oddělení propagandy Li Čchang-čchun ovládá hlavní média v Číně. (The Epoch Times)

 

Pověření řídit a úzce kontrolovat zprávy v médiích je jedním ze strategických bodů k udržení moci. Čínský režim má pro tuto činnost specializovanou složku, která se nepokrytě nazývá „Oddělení propagandy".

Jejím nejvyšším šéfem je člen stálého výboru politbyra Li Čchang-čchun, který má pod kontrolou jak státní televizní síť CCTV, tak tiskovou agenturu Sin-chua (Nová Čína) a další deníky i rádiová vysílání. Samostatnou a také nejkomplikovanější kapitolou je potom cenzura internetu.

Lidé v Číně často vtipkují o vysílání televize CCTV, o němž prohlašují, že jediné, co je na něm pravdivé, je „svět zvířat", protože jiná témata, pokud jsou alespoň trochu politická, podléhají tvrdé cenzuře a obsahují propagandu.

„Ti z nás, kdo děláme televizní pořady, jsme nešťastní a frustrovaní, protože nemůžeme vytvářet žádné programy. Jakmile se něco týká vlády, nemůžeme o tom informovat," řekl 22. října 2011 Larry Lang, známá čínská televizní osobnost, před svojí přednáškou ve městě Shenyang v severní provincii Liao-ning v Číně.

 

Politické kampaně

Pro odstranění režimu nepohodlných skupin probíhají takzvané politické kampaně, jejichž neoddělitelnou součástí je také činnost oddělení propagandy.

V první fázi se v médiích po celé Číně rozšíří negativní zprávy o skupině, na niž budou namířeny represe. Zprávy jsou v televizi, rádiích a novinách prezentovány opakovaně po určitou dobu, dokud nedojde k obrácení veřejného mínění proti dotyčné skupině. Zde obvykle platí nechvalně známé pravidlo, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou".

Často potom veřejnost ochotně a nevědomky pod vedením lživé propagandy spolupracuje se stranou při spuštěných represích. Druhým krokem je policejní zatýkání a vyvíjení nátlaku na vybranou skupinu obyvatel, dokud není celá skupina odstraněna.

„Pamatuji si na ten den 22. července 1999. V autě jsem slyšela úvodník deníku Lid, který symbolizoval začátek tvrdých zákroků, byla jsem ohromena. Tón hlasatele byl stejný, jako kritický hlas v průběhu velké kulturní revoluce. Všechna média v Číně včetně zpráv v televizi, novinách a rozhlasových stanicích ustavičně kritizovala Falun Gong," říká Esther Wangová o začátku politické kampaně proti duchovní praxi Falun Gong.

„Zatkli mě čtyřikrát. Naposled jsem byla odsouzena na jeden rok převýchovy prací. Je nesnadné o téhle zkušenosti mluvit, protože je to příliš kruté. Jenom si to představit je příliš kruté. Policie mě mučila dvěma elektrickými obušky, dokud jsem neztratila vědomí. Vlekli mě po podlaze. Pak vyzvali vězněné prostitutky, aby do mě kopaly. Donutili mě sedět v podřepu na žhnoucím slunci, teplota země mohla být snad padesát stupňů. Nesměla jsem se ani trochu pohnout. Ruce spoutané za hlavou, hlavu ohnutou ke kolenům. Bez pohnutí jsem této poloze zůstala patnáct hodin. Mnohokrát jsem téměř omdlela," řekla Jennifer Zhengová, která nyní žije v Austrálii poté, co opustila Čínu pod tlakem politických represí proti Falun Gongu, které začaly v roce 1999.

 

Záškodníci ze zahraničí

Jak tomu bylo i v bývalém Československu, tak i do Číny se snaží proniknout zahraniční vysílání rádií a televizí.

Čínský režim se snaží zamezit průniku jakéhokoliv vysílání ze zámoří na území Číny. V každé důležité a zalidněné oblasti byly instalovány rušičky radiových vln a satelitních vysílačů. Do Číny se snaží vysílat například nezávislé rádio Sound of Hope nebo televizní síť New Tang Dynasty.

Sound of Hope používá krátkovlnné vysílání, které je specifické tím, že se jeho vlny mohou šířit okolo celé planety, jejich dosah je tedy velmi velký. New Tang Dynasty používá smluvní satelitní vysílače na Tchaj-wanu, aby signál pokryl část Číny. Před rokem 2008 používala New Tang Dynasty satelit W5 francouzské společnosti Eutelsat, ale před začátkem olympiády v roce 2008 byla odpojena kvůli údajnému tlaku a úplatkům čínské strany.

Pokud jde o internet, jsou obranné štíty cenzury prolamovány poměrně často. Některé zahraniční firmy čínskému režimu pomohly vyvinout cenzorní systémy, jiné se zase snaží pomoci systémy prolamovat a neutralizovat. Výsledkem je boj v kyberprostoru, v němž se neustále něco děje, buďto vyhrává jedna strana nebo ta druhá. Nicméně se pomocí tunelů v pověstném „Velkém čínském firewallu" daří získávat jak informace z Číny, tak informace do Číny posílat.

 

Vnitrostranické boje

Média s oblibou používají mocenské frakce uvnitř komunistické strany, aby na sebe navzájem útočily a ukazovaly svoji moc a rozsah vlivu. Při analýze výroků stranických kádrů v médiích lze získat poměrně podrobný obraz o situaci na politické scéně.