Jaký je nejkrásnější pohled na světě? Někdo říká, že je to indický Tádž Mahal. Pro mě je to pohled, který mě přivítal před lety, když jsem v noci přijel do Bostonu. Byly to zářivě bílé mramorové budovy lékařské fakulty Harvardovy univerzity lesknoucí se v měsíčním svitu.
Minulý týden na mě tato pompéznost zapůsobila opět, tentokrát při školním srazu. Brzy jsme však byli i se spolužáky rozčarováni z toho, co se za uplynulé roky stalo s myšlenkou tohoto velkolepého ústavu pro lékařskou péči: příliš mnoho studené technologie, příliš málo zdravého rozumu a přílišná lhostejnost.
Spojené státy dnes konzumují 40 procent všech léků, které se ve světě vyrobí, a přesto se v předpokládané délce života řadí na 42. místo. Američané si díky miliardám dolarů, které farmaceutický průmysl vkládá do reklamy, navykli věřit, že mohou dostat prášek na každou běžnou bolest a nemoc. Veřejnosti se prakticky prodává nemoc každou noc prostřednictvím televizních obrazovek. A výsledky jsou katastrofální.
Jak nemocní Američané skutečně jsou? Studie ukazují, že průměrný člověk ve věku nad 55 let bere osm nebo více léků na předpis a že řada z těchto léčiv je buď škodlivá nebo diskutabilní. Například 70 procent pacientů s chronickými bolestmi hlavy ve skutečnosti trpí bolestmi hlavy, které navodily právě léky. Nesteroidní léky, jako aspirin nebo ibuprofen, které se používají na artritidu, mohou vést ke zničení kloubu, protože potlačují tvorbu chrupavky. Výsledek? Přes šestnáct tisíc úmrtí na střevní krvácení a víc než sto tisíc případů hospitalizace ročně způsobených vedlejšími účinky.
Se spolužáky jsme lamentovali nad nedostatkem preventivní péče u mnohých chronických onemocnění jako je například osteoporóza. Jak důležité je vyhnout se ve vysokém věku zlomenině. Lékaři ale místo návrhu změny životního stylu a použití bezpečnějších přírodních léčiv rychle předepíší farmaceutika. Další otázkou, o které se obecně nediskutuje, je, kdo rozhoduje o tom, zda jsme normální anebo ne? Koneckonců s věkem rezaví všechny naše orgány. Ovšem kolik rzi je na nich třeba, aby se to klasifikovalo jako problém?
Přístroje, které diagnostikují hustotu kosti (DXA) nebo léky, které řídnutí kostí léčí, stanovují takové zásady, které vedou jen k většímu prodeji léčiv. Od doby, co jsem poprvé vstoupil do bran lékařské fakulty na Harvardu, se z lékařství stal velký a neosobní byznys plný procedur. Jeden z kolegů, který je odborníkem na osteoporózu, si mi stěžoval, že farmaceutické firmy dnes lékaře klamou. Například jedna společnost tvrdila, že její výrobek snižuje zlomeniny kyčle o 50 procent. To je impozantní číslo, ale je to pravda?
Podle studie, kterou tato firma prezentovala, se u dvou ze sta žen v placebo skupině objevila zlomenina, zatímco u léčené skupiny to byla jen žena jedna. To je padesátiprocentní zlepšení, ale když se na to podíváte z druhé strany, pak by si 98 žen ze sta klidně vystačilo jen s falešnou pilulkou!
Miliony pacientů, zpravidla žen, dnes bere bisfosfonátové léky, které mají zabraňovat úbytku kostní hmoty. Tyto léky však mohou mít i závažné vedlejší účinky. Některé pacientky trpí průjmy, pálením žáhy, nadýmáním, bolestí kloubů a hlavy či alergickými reakcemi. V ojedinělých případech dochází i k degeneraci čelistní kosti, obzvlášť u pacientů s rakovinou.
Spolužáci souhlasili, že je logičtější zkusit nejdříve kombinaci změny životního stylu a bezpečných přírodních prostředků. Víme, že kouření, nadměrná konzumace alkoholu a kofein zvyšují riziko osteoporózy, stejně jako nealko nápoje obsahující kyselinu fosforečnou. Je-li obsah fosfátů v krvi vysoký a obsah vápníku nízký, vápník se z kosti vylučuje. Přeslazené nealko nápoje odvádí vápník z kosti také.
Mnoho případů osteoporózy lze léčit změnou životního stylu a podáváním vápníkových doplňků stravy, vitamínu D a vitamínu K2. Dnes se ví, že doslova každá buňka v těle má receptory pro vitamín D a že tento vitamín je nezbytný pro vstřebávání vápníku ze střev. Vitamín K2 pak navede vápník do kosti místo do koronárních tepen.
Někteří z mých kolegů, ale ne všichni, odsuzovali rozsáhlé používání léků na snížení cholesterolu a jak se neustále rozšiřují směrnice pro jejich použití, aniž by se zdůrazňovala jejich potencionální rizika. Korporace zkrátka chtějí větší zisk.
Lékařská praxe se od doby, co jsem Harvard opustil, drasticky změnila. Jedna věc, se však nezměnila, a tou jsou obdivuhodné budovy z bílého mramoru, které stále ztělesňují ideál lékařství.
Dr. Gifford-Jones je zdravotnický publicista se soukromou lékařskou praxí v Torontu. Jeho webstránky najdete na DocGiff.com. Kontaktovat (v angličtině) ho můžete na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .
