Přinášíme vám další díl z rubriky cesta k původu slov (Etymosofie) od Rolanda R. Roperse - předchozí díly naleznete zde.

20120818 zeme
Modrá planeta 4. ledna 2012. (NASA/ NOAA/GSFC/Suomi NPP/VIIRS/Norman Kuring)

Po úspěšném filmovém hitu o zániku světa „Den nezávislosti“ či „Den poté“ začal pramáti Zemi vyhrožovat další film Rolanda Emmericha, a vpravdě ten nejhorší. Film „2012“ pojednává o globální katastrofě, při níž bude svět přiveden do záhuby. Bude mít pravdu?

Konec světa očekávají mnohé kultury, což se vědecky nazývá „eschatologie“ neboli nauka o krajních věcech. Obzvláště tři monoteistická náboženství – patří k nim i nejrozšířenější křesťanství – mají takové představy. Tyto představy však měly už severské kultury v době před Kristem. Ve střední Americe to pak byli Mayové, Toltékové a Aztékové, v celosvětovém měřítku i mnoho dalších kmenových kultur.

Často se při tom vyskytuje mýtus šťastného dávnověku (ráj) a šťastné doby konce světa (ráj, nebe), který stojí před velkou katastrofou. Jelikož my lidé zřejmě tak myslíme i cítíme, patří toto téma už dávno k oblíbeným scénářům našich filmů (a to nejen v Hollywoodu). Před šťastným koncem tvůrci většinou začlení do filmu katastrofu, kde je úplně všechno na hraně a hrozí celkový rozpad. Hrdina pak doslova překonává sám sebe, zatímco dochází k vyvrcholení dramatu, většinou inscenovaného jako boj dobra se zlem.

Možná jsou naše politická i náboženská dramata pouhými inscenacemi v okolním světě, řízena a motivována touto dramatickou dispozicí člověka?

Tibeťané, staří Egypťané, indiáni Čerokézové a Hopi, ti všichni se v jejich mystických systémech víry a určování času odvolávají, stejně jako Mayové, na 26 000 let starý cyklus. A tento cyklus končí 22. prosince 2012. V té době dochází k navýsost zvláštní astronomické konstelaci, která se rýsuje už po tisíciletí.

 

Apokalypsa“ znamená „odhalení“

Co má tento stále připomínaný katastrofický scénář vlastně znamenat? Řecké slovo „apokálypsis“ znamená „odhalení, zjevení“ a vztahuje se k poslední knize „Nového zákona“ „Zjevení svatého Jana“, (anglicky „revelation“). Jedná se o podstatnou změnu: „Dívejte se, udělám všechno nové!“ (Zjevení 21,5). Závoj ne-poznání je lidem strhnut. Jedná se o totální odhalení závoje, odkrytí, o manifestaci, zjevení přítomnosti Boha, která zcela zřejmě nahání mnoha lidem strach, protože přestali věřit ve stvoření.

Je nezodpovědné prezentovat lidem neustálé děsivé vize obrazem i zvukem. Média, svůdní zprostředkovatelé iluzí, svůj mocný vliv ztratí a jen ten, kdo se rozhodne pro „Im-Media“ (ne-média), dojde k okamžité, bezprostřední (anglicky „immediate”) zkušenosti o tom, co je, co vždycky bylo a věčně bude.

Jedna křesťanská specialita mezi mýty o konci světa je víra v milénium, v tisíciletou říši. Tohoto mýtu se dokonce chopili i nacisté. Pro mnohé začínal tento čas narozením nebo smrtí Ježíše Nazaretského. Když pak ale konec nepřišel a nepomohlo ani posunutí termínů (také Luther prorokoval konec světa třikrát), věnovali se mnozí křesťané očekávání konce bez určitého data. Pro mnohá hnutí věřící v bibli, například pro Svědky Jehovovy, je blízký konec silnou emocionální realitou. Přiměřeně tomu se přiklánějí k vysvětlení, že dnešní rozšířená ohlášení ekologických katastrof se dají nábožensky vysvětlit jako trest Boží. Někdy postačí už i tsunami nebo zemětřesení pro pocit: už je to tady! Teď na nás přichází trest našeho Pána.

Kalendář pravděpodobně existuje už od starší doby kamenné. Tehdy se lidé řídili rytmem přírody: den a noc, jaro a léto a měsíční fáze. Podle nich lidé slavili své svátky, seli a sklízeli, uskladňovali zásoby na zimu nebo pro období sucha.

Dnes celosvětově známý běžný kalendář je gregoriánský. Byl založen v 16. století papežem Gregorem XIII., a dalekosáhle nahradil kalendář juliánský. Islamistické, hinduistické a buddhistické kultury však měly jiné kalendáře, stejně tak jako Číňané. Částečně jsou používány dodnes. Podle těchto kalendářů jsou letopočty úplně jiné než u nás, čemuž odpovídají i novoroční termíny.

V poslední době oslavuje mayský kalendář zvláště ezoterická scéna. Nabízí totiž blízké datum, protože se na Zlatý věk resp. na katastrofu přece nedá čekat věčně.

Mám-li na Silvestra obzvlášť slavnostní náladu, pak je to výsledek takovéhoto ujednání a také skutečnosti, že masy ostatních lidí se rovněž chystají na tento okamžik a všichni mají sváteční náladu. Novoroční oslavy jsou, stejně jako ramadán v islámské kulturní oblasti, druhem uměle vytvořené masové hysterie. Jelikož všichni věří v to samé a mají v hlavě stejné datum, potom snadno uvěří, že se uskuteční přechod do něčeho zcela nového.

V Andersenově pohádce má císař nové šaty, protože tomu všichni věří, neboli musí to tak vidět i vnímat, aby před ostatními nevypadali jako hlupáci. Také to nevidíš? Tato skutečnost spočívá ve shodě myšlení! Až nějaké dítě zvolá: „On přece nic na sobě nemá!“ potom teprve se začnou všichni smát.

Lidé vyrostlí v naší kultuře věří na přesný čas i na kalendář. Jedno staré africké přísloví říká: „Vám Evropanům dal Bůh hodiny, ale nám dal za to čas“. Čas je to pravé, reálnější. Hodiny i kalendář ukazují jen fikce.

Rok 2012 je fikce, která by mohla přerůst v reálnou masovou hysterii, ale pravděpodobně zůstane subkulturně omezena. Bouřka v kaluži, žádný světový fenomén. Ekologické prognózy však mluví o realitě materiálního druhu, což je něco jiného, než to, co právě produkují nálady apokalyptiků.

Lidé ve všech končinách země cítí, že se uskutečňuje evoluční proměna vědomí, která změní naši představu o světě. A na tuto transformaci by měl být člověk podstatně vnitřně připraven, aby ho pak jevy zpustošení emočně nezničily. Neustále bychom si tak měli připomínat slova Mahátmy Gandhího:

„Buď ty sám onou změnou, jakou bys rád viděl pro celý svět.“

Musíme se snažit o to, abychom zkrotili a ovládli způsob, kterým budeme sledovat své myšlenky a vzpomínky na minulost, i přemýšlet nad budoucností. Musíme najít ten prostor mezi myšlenkami, tak čirý a nerušený jako voda v hloubce oceánu, i když je na hladině vlnobití. Tak můžeme sami pohlédnout na nesmrtelného ducha.

 

 

"Etymologie“ se skládá z řeckých slov „etymos“ (pravdivý, skutečný, pravý) a „lógos“ (ponaučení). Etymosofie však běžnou etymologii převyšuje (podobně jako filologie a filosofie, teologie a teosofie).

Rubrika cesta k původu slov Etymosofie od Rolanda R. Roperse vychází exkluzivně v EPOCH TIMES Deutschland. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

 

20120901 ropers
Autor Roland R. Ropers.

Čtěte také: první díl: úvod a původ slova EPOCH TIMES

druhý díl: ČLOVĚČE buď zásadní!

třetí díl: Passion – utrpení nebo vášeň, smutek nebo radost

čtvrtý díl: Pokrok a neo-utopická evoluce

pátý díl: Rekordance: Podstata paměti

šestý díl: Přítomnost (prezence) – dar (prezent)

sedmý díl: Rezoluce – návrat k řešení aneb putuj tam, kde není žádná cesta

osmý díl: Virtuální kybernetický svět – datové impérium mužské cti a ctnosti?

devátý díl: Kariéra – běžecké závody manažerů na Olymp kapitálových výnosů

desátý díl: Trans-horizont – mimo jakékoliv omezezení