Mrtvoly stoupenců Falun Gongu prodávala do mumifikačních továren v Ta-lienu

Policisté stojí 10. srpna před lidovým soudem ve městě Che-fej, kde Ku Kchaj-laj stanula před soudem za vraždu britského občana Neila Heywooda. Rozsudek dosud nebyl ohlášen. (Peter Parks/AFP/GettyImages)
Policisté stojí 10. srpna před lidovým soudem ve městě Che-fej, kde Ku Kchaj-laj stanula před soudem za vraždu britského občana Neila Heywooda. Rozsudek dosud nebyl ohlášen. (Peter Parks/AFP/GettyImages)

Přelíčení s čínskou miliardářkou Ku Kchaj-laj ve věci vraždy britského podnikatele Neila Heywooda bylo ukázkou předem sestaveného procesu. Účelem celého dramatu bylo skrýt daleko větší zločiny a zabránit tomu, aby se dostaly na veřejnost.

Podle informací z čínských státních médií přijal soud přiznaní obžalované, že Heywooda zavraždila z mateřského strachu, aby neublížil jejímu synovi, a svého činu lituje, což by mohlo vést k mírnějšímu trestu. Kdyby se soud blíže podíval na obchodní vztahy mezi Ku a Heywoodem, zjistil by, že oba za posledních třináct let profitovali z vražd stovek, možná tisíců jedinců. Jejich přesný počet můžeme jen odhadovat.

Příběh začal roku 1999 v Ta-lienu v provincii Liao-ning na severovýchodě země, kde manžel Ku Kchaj-laj, ambiciózní komunistický funkcionář Po Si-laj, sloužil šest let jako starosta. Jeho pozice daleko od centra moci ho značně neuspokojovala a jeho pocity sdílela i Ku Kchaj-laj. Krásná, moderní, chytrá a tvrdá, s diplomem v politických studiích z Univerzity Peking, toužila Ku odejít z přístavního města a vstoupit na větší jeviště.

Rozhovor, který měl Po Si-laj s tehdejším nejvyšším vůdcem Čínské komunistické strany (ČKS) Ťiang Ce-minem, život manželů dramaticky změnil. Novinář Ťiang Wej-pching tuto konverzaci zveřejnil v roce 2009 poté, co emigroval do Kanady. Dozvěděl se to od Poova šoféra Wanga. „Při řešení (věci) Falun Gong musíš ukázat tvrdost, stejně jako ji ukázal Chu Ťin-tchao při nepokojích v Tibetu v roce 1989. Bude to tvůj politický kapitál,“ řekl tehdy Ťiang Ce-min Poovi.

 

Podle našeho zdroje Ku Kchaj-laj nezabila svého britského partnera Neila Heywooda kvůli vyhrožování jejímu synovi, ale kvůli tomu, že Heywood začal o jejich obchodech s těly v Ta-lienu mluvit.

 

Vězení pro Falun Gong

Po Si-laj a Ku Kchaj-laj další pobízení nepotřebovali. Zatímco mnozí čelní představitelé strany a provinční úředníci nebyli spuštěním kampaně k vyhlazení oblíbené meditační praxe Falun Gongu v červenci 1999 příliš nadšeni, manželé se příležitosti chopili s vervou. Představovala totiž jejich lístek na cestu z Ta-lienu. Pro všechny, kdo se Falun Gongu věnovali, se z města brzy stalo peklo na zemi, zatímco Poova cesta vzhůru začala. Již v roce 1999 byl jmenován do funkce stranického tajemníka Ta-lienu, tedy nejvyššího postu ve městě. Rok poté přišla pozice výkonného správce celé provincie Liao-ning a v roce 2001 pozice správce provincie. V roce 2002 byl již členem ústředního výboru ČKS a stala se z něj celostátně důležitá osoba.

Příznivci Falun Gongu se mezitím hromadně valili do Pekingu, aby ústřední orgány prosili o ukončení perzekuce. Věznice a pracovní tábory v Pekingu a okolí přetékaly lidmi. Po Si-laj spatřil další příležitost, jak se vetřít do přízně Ťiang Ce-mina, a začal stavět a rozšiřovat obří věznice a pracovní lágry ve své provincii, jako věznice v Ta-lienu, Nan-kuan-lingu, Ťin-čou, Wa-fang-tienu, pracovní tábor v Čou-šuej-c' či vazební věznici v Jao-ťia. Po Si-laj také rozšířil velkokapacitní pracovní tábor Ma-san-ťia ve městě Šen-jang, čímž vzniklo největší vězeňské zařízení v Číně, a rozšířil i další pracovní tábory (Lung-šan, Šen-sin aj.).

Do Poových vězení a pracovních táborů začali být sváženi stoupenci Falun Gongu z celé Číny. Po Si-laj se zajímal hlavně o ty, kteří byli zatčeni v Pekingu a odmítli prozradit svou totožnost ve snaze uchránit své rodiny.

 

Příležitost k velkým výdělkům

Zatímco Po Si-laj viděl v pronásledování Falun Gongu šanci vystoupat po žebříčku ČKS, jeho žena v masách lidí zavřených ve vězeňských ústavech viděla také šanci závratných výdělků. Podle dobře informovaného zdroje byl Neil Heywood s Ku Kchaj-laj od chvíle, kdy začala vydělávat na orgánech a tělech praktikujících Falun Gongu.

Čínští prosektoři připravují 2. února 2004 lidské tělo v továrně Von Hagens Plastination v Ta-lienu. Von Hagens otevřel ve městě první mumifikační továrnu, kterou vzápětí následovali další imitátoři. (STR/AFP/Getty Images)
Čínští prosektoři připravují 2. února 2004 lidské tělo v továrně Von Hagens Plastination v Ta-lienu. Von Hagens otevřel ve městě první mumifikační továrnu, kterou vzápětí následovali další imitátoři. (STR/AFP/Getty Images)

Gunther von Hagens otevřel první továrnu na zpracování mrtvol v Ta-lienu v srpnu 1999. Von Hagens podle svých slov vynalezl někdy v sedmdesátých letech metodu zpracování mrtvých těl nazvanou „plastinace“, kdy se tělesné tekutiny nahrazují polymery, a právě talienská továrna uchovávala mrtvoly k výstavním a výzkumným účelům.

S pořádáním výstav lidských těl začal von Hagens již v roce 1995 a časem se tento druh podnikání pro něj i jeho konkurenty stal výnosnou formou výdělku. Výstavy dosud navštívily desítky milionů lidí a zisky z nich se pohybují v řádech stovek milionů dolarů.

Továrnu schválil odbor zahraničního obchodu města Ta-lienu a do celého procesu registrace se angažoval i sám Po Si-laj. Von Hagens řekl novinám The New York Times, že továrnu nechal ve městě postavit kvůli levné pracovní síle, dychtivým studentům lékařství, malým vládním restrikcím a snadnému přístupu k lidským tělům. Tvrdil, že je většinou používá pro pokusy a zdravotnický výzkum, nikoliv na výstavy.

 

Z Číny se stal největší světový vývozce mrtvol. Podle Rádia Svobodná Asie stojí jedno mumifikované tělo jeden milion amerických dolarů.

 

Nevyžádaná těla

Důvod, proč se mohl von Hagens snadno dostat k čínských mrtvolám, byl ten, že používal tzv. „nevyžádaná těla“, což jsou podle čínského trestního zákona těla, která si příbuzní popraveného trestance nenárokují. Správně by měla být rodina popraveného upozorněna a dostat určitou lhůtu, ve které má právo si mrtvé tělo vyzvednout. Zákon však nechává dostatečně velkou mezeru pro soudy a policii, aby předpisu zneužívala.

Pcheng Jung-feng, který v Číně působil jako právník, řekl nezávislému rádiu Sound of Hope, že trestní zákon soudům umožňuje, aby tělo vězně spálili. Tím pro ně vzniká možnost vybrat z těla orgány ještě před kremací, aniž by rodině cokoliv řekli. Co se často stává, je, že rodinní příslušníci praktikujících Falun Gongu obdrží od vězeňských úřadů urnu s popelem, píše se v záznamech na stránkách Falun Gongu – Minghui.

Nejzranitelnější jsou ti, kdo odmítnou svou totožnost prozradit. Jak vysvětluje mluvčí Informačního centra Falun Gongu, Er-pching Čang, je to z důvodu, aby ochránili své rodiny, známé a spolupracovníky před nátlakem a obtěžováním ze strany úřadů. Těla neidentifikovaných praktikujících jsou automaticky považována za „nevyžádané“, pokud jsou vězni popraveni, protože policie nemůže jejich příbuzné kontaktovat. Ti se proto nikdy nedozví, co se s jejich milovanými stalo. Policie a soudy tak mohou s těly svobodně nakládat, jak se jim zlíbí, například je prodat tomu, kdo nabídne nejvíc.

 

Policie a soudy tak mohou s těly svobodně nakládat, jak se jim zlíbí, například je prodat tomu, kdo nabídne nejvíc.

 

Obchod s těly

Ku Kchaj-laj objevila, že existují dva způsoby, jak si na vězních, ať už politických nebo jiných, vydělávat. Orgány se daly odebrat a použít pro transplantační účely, zatímco mrtvoly se prodávaly plastinačním továrnám.

Von Hagens The New York Times sdělil, že jeho obchodní partner, Dr. Suej Chung-ťin, založil konkurenční továrnu, kde také zpracovává mrtvá těla. To bylo v roce 2000. Od té doby vyrostlo v Ta-lienu několik dalších zařízeních podobného druhu. Z Číny se stal největší světový vývozce mrtvol. Podle Rádia Svobodná Asie stojí jedno mumifikované tělo jeden milion amerických dolarů.

Podle zdroje The Epoch Times stáli Ku Kchaj-laj a Heywood na špici tohoto výnosného byznysu. Zásobovali továrny těly stoupenců Falun Gongu, kteří tvoří velkou část mrtvol posílaných do talienských plastinačních zařízení. Ku Kchaj-laj měla na starosti finanční stránku a propagaci, jakož i exportní kanály pro orgány a mrtvoly, uvedl zdroj.

Zatím není známo, zda von Hagens či ostatní majitelé továren věděli, že těla pochází od zavražděných praktikujících Falun Gongu. Podle našeho zdroje Ku Kchaj-laj zabila svého britského partnera ne kvůli vyhrožování jejímu synovi, ale kvůli tomu, že Heywood začal o jejich obchodech s těly v Ta-lienu mluvit.

Článek byl aktualizován 3. 9. 2012

small United Kingdom

 

Čtěte také:

Čína: Soudní proces s Ku Kchaj-laj – zaplacené doživotí

Čínské nemocnice zadržují vězně, které používají pro transplantace, říká zdroj

Čína: Soud s policejním ředitelem začal, v tichosti a za zavřenými dveřmi

Čínský lékař se přiznal k odebírání orgánů živým vězňům

Proč manželka padlého čínského ministra zavraždila britského podnikatele?

Žena stranického pohlavára Po Si-laje formálně obviněna z vraždy Angličana

{jcomments off}